Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 243

Knížky modlitební byly původně jednoduše opsány, brzo však hojně okrašlovány. Zvyk psané knihy malováním ozdobovati, který byl v středověku tak rozšířen a těšil se zvláštní obliby a zakladatelů našich kancionalů, udržel se v lidu obecném pouze u našeho národa ze všech vzdělaných národů středoevropských. Místy se ještě dlouho po reformaci udržely kůry zpěvácké; ovšem nemohly si po příkladu svých slavných předků poříditi drahocenné kancionaly velkým nákladem od vyškolených umělců ozdobené a svěřily opis a ozdobu svých kněh kantorům a písmákům; dle toho vykazují také takové kancionaly lidové, které pocházejí většinou z XVIII. a ze začátku XIX. století, jakož i jiné zpěvní a obřadové knihy, na př. rorate vltavotýnské z roku 1647, *) okrasy nikoliv více v přesném slohu své doby (renaissanční, později barokní a rokokové), nýbrž ve zvláštním »slohu lidovém«, který se nám jeví také v ostatních výrobcích lidu obecného, v jeho vyšívkách, nábytku a keramice.

Z těchto kancionalů a obřadových kněh přešel pak způsob ozdoby takové také do prostých psaných modlicích knížek. Největší počet těchto pochází taktéž z konce XVIII. a první polovice XIX. století. Poměrně nejvíce bylo pro


Psané a ozdobené modlitební knížky české.

Dle fotografie Otly Večerníka, člena K. Č. F. A.

Národopisnou výstavu sebráno a tedy asi i zachováno ve východních Čechách (Skuteč-Hlinsko-Chotěboř) a v širokém pásmu, které se odtud přes severovýchodní Čechy, až k Podřipsku táhne. Poněvadž v těchto krajinách se nejdéle udrželi přívrženci českého vyznání a také nyní zde poměrně nejvíce protestantů helvetského vyznání, s nimiž splynuly poslední zbytky přívrženců českého vyznání, usazeno jest, svědčí také toto geografické rozšíření pro uvedenou domněnku, že zvyk ozdobování kněh malováním oblíbil si lid český z kancionalů českých literatů a že jej přijal později také do svých katolických knížek, když se stal katolickým.

Ozdoba získána byla někdy ovšem pouhým vlepením přemalovaného obrázku tištěného aneb okreslením takového obrázku. Zřídka sestávala z okraje jehlou uměle vypíchaného aneb barevnou stužkou provlečeného; nejčastěji provedeno bylo okrášlení malováním a kreslením inicialek, okrajů a obrázků. Při tom nejvíce upotřeben jest rostlinný ornament, jednak snad proto, že jest lidu venkovskému nejsrozumitelnějším, jednak proto, že v době rokokové stal se vůbec ve všech odvětvích umění (a to i umění lidového) velmi oblíbeným. Řidší jest ornament geometrický, kdežto ornament figuralní upotřeben byl jen jistými illuminatory. V knížkách z jihovýchodních Čech nalézáme hojně lidský obličej co výplň písmena. Ptáčkové se vyskytují často, had jen zřídka. V provedení ornamentu jeví se často umělá


*) v kterém kromě jiných zvláštností jest nápadný často se opakující odznak: srdce probodnuté mečem, kopím a pilou.

Předchozí   Následující