stylisace; někdy jsou předměty ovšem zcela naturalisticky podány. Na píli a dovednosti opisovatele záviselo, byly-li knížky bohatými vkusnými ozdobami opatřeny, aneb jen nedbale, či dětinsky nešikovně okrášleny.

Modlicí knížky — psané jak tištěné — sloužily od starodávna v každé rodině za zápisník, do něhož se zapisovaly všechny důležité události jak u rodinného krbu tak ve veřejném životě se sběhnuvší.

Konečně budiž podotknuto, že jak kancionaly a modlicí knížky byly také jiné knihy pro praktický život potřebné pilně opisovány a někdy podobně uměle a dovedně ozdobovány, jako lékařské knihy, herbáře a receptáře,

zápisky hospodářské, početní knihy atd.

Jako lid má své zvláštní názory o tomto světě, své pojmy a výklady, má svůj zvláštní sloh, t. j. svůj zvláštní způsob, své myšlénky písmem neb slovem vyjádřiti, lid má své vlastní psané památky, — tak má také svou vlastní literatuuru, t. j. určitý soubor kněh, tištěných i psaných, které si ku svému poučení a ku své zábavě vyvolil a oblíbil a zvolna obohatil. A to jistě jen zvolna! Neb lid nesahá jako městské dítě XIX. století rychle po nejnovějších plodech, které čilý ruch literární na trh přivádí, aby je za krátko opět odhodil a nových žádal. Jako pravý konservativec zachoval jen staré osvědčené knihy ve své paměti a ve své knihovně. Neboť jako za dávných časů vůbec, tak u lidu podnes má ústní podání velký, ba větší význam než psaná neb tištěná litera; ačkoliv umění písma a čtení jest u našeho lidu všeobecně tak rozšířeno, že při každém sčítání lidu zjištěno bývá jen málo analphabetů, t. j. lidí psaní a čtení neznalých, přece přináší celý život a zaměstnání zvláště venkovského lidu to, že se častěji spokojiti musí s vypravováním. A tu rád poslouchá vypravování při přástkách, při draní peří a při jiných domácích pracích, poslouchá v neděli předčítání evangelia, když mu vzdálenost kostela nedovoluje vyslechnouti kázání. Ba byli lidé pohádkáři, kteří — hlavně v zimě — od vesnice k vesnici se potulovali a povídáním povídek si svůj skrovný chléb vydělávali. »Kam přišli, všude je chtěli mít na noc, a kde zůstal pohádkář, sběhla se tam celá ves, že nestačila světnice, a povídalo se dlouho do noci... Pohádkář byl živou knihou, v níž kdekoliv jsi chtěl, mohl jsi otevřít« — Tak o nich vypravuje V. Beneš-Třebízský (Z různých dob. Pohádkáři. V. 9.).

Takové společné předčítání aneb vypravování mělo tím větší význam v dobách minulých, kdy bylo málo kněh, a knihy byly drahé a kdy sebe pilnějším opisováním přec jen malá knihovna poříditi se mohla. Nemůžeme přeceniti význam a důležitost horlivých mužů, písmáků (od »sv. písma«, kteréž, vykládali, tak zvaných), kteří používali volného času ku rozmnožování své knihovny — majíce několik tištěných kněh — pilným opisováním a kteří společným předčítáním a vykládáním mocně přispívali ku vzdělání obecného lidu. Pěkný příklad takového horlivého písmáka líčí nám prof. dr. J. Kalousek v Josefu Procházkovi z Pekla (u Vamberka), podávaje i soupis jeho kněh, které si sám na 226 zl. 10 kr. cenil (Č. Lid IV).

Pokud se obsahu lidové četby týče, zachoval si český lid z mládí svého národa, — jako pravé děcko — své báje a pověsti, ze středověku své rytířské povídky, které si ještě dnes nechce vyměniti za naše moderní romány. První místo zaujímají — i co do množství i co do důležitosti — knihy obsahu náboženského, v čemž vidíme jasné stopy vlivu dob náboženského hnutí a v čemž ctíti musíme ještě onu horlivost v nadchnutí pro vyšší cíl vezdejšího života, které u obyvatelstva městského naší doby udušeny bývají materiálními poměry a okolnostmi. Tím, že si lid ve svém čtení zachoval ze všech minulých dob jakýsi výběr, dosáhla lidová literatura překvapující všestrannosti, ačkoliv nepozbyla při tom rázu starodávného.

Projdeme si jednotlivé odbory lidové literatury, jak na N. V. Č. sestaveny byly. Biblí najdeme mezi lidem poměrně ze starých dob více než z dob nynějších; — katolicism, který neuznává za vhodné přenechati lidu samostatné čtení a výklad svatého písma, hleděl ji nahraditi velkou řadou modlitebních kněh, biblických dějeprav a evangelií; — také »Život Ježíše« a životopisy svatých a světic byly vždy velmi oblíbeny. Různá kázání, mravoučná rozjímání, cvičení, katechismy a »konfesse« jsou často jen zbytky hojného čtení toho druhu z dob náboženských sporů XV.—XVIII. století.

Dějepisných kněh zachováno jest méně mezi lidem: Hájkova kronika (1539), Veleslavínovo vydání tří kronik, Veleslavínův kalendář historický (1578), Beckovského Poselkyně, zprávy o různých časových událostech — výpis války židovské, tureckých válek, francouzské revoluce atd. — dějiny hradů a zámků, a cestopisy — ze starších zvláště Mande-vilův, Prefátův, Vratislavův. V stejném směru poučné, ale zábavnější a proto rozšířenější byly a jsou četné povídky o Mageloně, Jenofefě, Meluzině, Lukrecii, Grizeldě, o Štylfrýdu a Bruncvíku, román o Alexandru, kronika trojanská, různá proroctví slepého mládence, Sibylly atd, jejichž zasmušilý charakter se dobře hodil k neblahým poměrům, v nichž náš lid dlouho žil. — Tyto pověsti a povídky byly u lidu tak rozšířeny a oblíbeny, že i naši národní buditelé na konci XVIII. a začátku XIX. století počali sbírati a vydávati podobné domácí a překládati cizí povídky, aby dosáhli opět styků mezi lidem a nově vzrůstajícím literárním hnutím našeho národa. Lid zapomněl a nevšímá si (i při opisování) jmen svých autorů, svých spisovatelů, ale dějiny literatury všeobecné zachovaly nám v dobré paměti přece jména několika sběratelů a pracovníků v tomto oboru (Šedivý, V. M. Kramerius, Hýbl, Bulík, Tomsa, Sychra, Maric Rettigová atd.). — Dějiny literatury vzpomínají také vděčně několika spisovatelů z lidu přímo vyšlých, na př. Volného, Vaváka, Plánka a jiné. — Také časopisy (Učitel lidu 1786—1788, Přítel lidu 1806) a různé sbírky aneb knihovny (Dědictví maličkých, Matice lidu, Libuše, Bibliothéka poučných spisů atd.) staraly se o zábavu lidu, otiskujíce aneb přikládajíce ve zvláštních arších podobné povídky a pověsti, třeba by samy určeny byly pro poučení a k praktickým účelům hospodářským. Tomuto směru ovšem věnovány byly i četné jiné, samostatné knihy, týkající se správného hospodářství, hnojení a setí polí, štěpování stromů, chovu a léčení dobytka, poznávání povětrnosti, pranostiky atd. (Stach-