velikánů a sklání se nenáhlým svahem ke středu země čím níž, tím přívětivěji. Na úpatí jeho vypíná se nižší pás, předhoří podkrkonošské, v němž uprostřed rozkládá se t. zv. »Český ráj«; od něho na jihovýchod okres hořický.

Mezi pásmy horskými, většinou porostlými lesy, rozkládají se náhorní roviny; jinde hory svírají je v doliny hned širší, hned těsná úžlabí. Na příkrých stráních mezi lesy vyniká často jako lysina tu kousek pole, tam úzký pruh louky nebo nevydatné pastviny.

Těmito podmínkami přírodními dán je většinou i veškeren život obyvatelstva tohoto území.

Krásně nám ten život horský znázornil vynalézavý odbor vysocký. Věnujete té originální jejich exposici bedlivější pozornost a jste uprostřed mezi nimi, ne však jen v utěšené době letní, kdy houfně vyhledávají se ta horská romantická zákoutí, nýbrž žijete s nimi jejich život od božího jara do nejtužší zimy. Město Vysoké a okolí jeho předvedeno nám jednak zdařilým dioramatem »Vysoký v zimě«, jednak fotografiemi a diagramy, jež uvádějí nás podrobněji v prostý ten lid. Zobrazili tak vesnice Helkovice, Přívlaka, Příč, Starou Ves, Stanov, Sklenařice, Paseky, Olešnici, Lhotku, Jablonec, Buřany, Bratrouchov, Dušnice, Ropratice.

Dýchají tu ve výši asi 700—400 m, mezi kterýmižto výškami umístěny jsou jejich chaloupky, opravdu horský drsný vzduch. Fotografické povšechné pohledy seznamují nás blíže s jejich osadami. Chaloupky po stráních rozlezlé jako stádo krav: vzdalují se od sebe, kde se pro kterou dá najít kousek trávníku, ale přece tvoří jedno stádo. A tak i tyto domky: prostírají se podél cesty dolů k úvalu nepravidelně jeden vedle druhého, jinde roztahány jsou po úbočích; několik chat zhuštěno v nepravidelném nějakém středu. Patrně náves. Dá se tak soudit již z té dřevěné zvoničky, sloupu to s krytým zvonkem. Kolem nich samý trávník, hustý jako kožich; mezi nimi hojné studánky, jež přebytkem svi vody sesilují potok, dole údolím hrčící. Výše na úbočích podlouhlé pruhy vzdělaných rolí pnou se dost příkře až k vrchu stráně. Při nich v pravo v levo větší nebo menší lesík, mezi domky nějaký ovocný strom nebo bříza, dole při potoku vysoké řídké olše. Nad ním v pozadí vyniká různotvárný lem modravě zamlžených hor. Takto horská vesnice podobá se druhé jako vejce vejci, jen že je jedna větší, druhá menší.

A právě ta slabounká vrstva půdy na nerovných polích je obyvatelům hlavním pramenem výživy. Osvětlují nám to blíže hojné diagramy, zde umístěné. Celá ves Helkovice o 383 jitrech půdy platí všech daní jako jediný větší rolník v kraji — 324 zl. (na daň pozemkovou připadá asi 60%, asi 25% na domovní). A z toho musí být živo 293 lidí. V tom je zachycen ten horský chudobný život. Ze vší půdy připadá na role průměrně asi 65%, přes 10% na luka, přes 20% na lesy a ostatních asi 5% je neplodná. To je už opravdu půda neplodná; musí to být holá skála. Má-li jen tolik prsti, co by se bylina zachytila, horal jí jistě využitkuje. Obděláváním půdy tak skoupé a chudé živí se tam veliká většina obyvatelstva: rolníků je tam asi 30% vedle asi 40% hospodyň. Vedle lidí ku práci neschopných (asi 13%) jen ke 2% dělníků. Tam každý obdělá si kousek toho pole sám se svou rodinou. Chodil jsem nejméně stokrát kolem té skupiny pp. Hergeselovy a Procházkovy ve středu národopisného paláce a byl jsem při každém pohledu na ni dojat: výměnkářka, hospodyně i dcera zapřahují se do pluhu, který za nimi řídí úmorně hospodář. V obraze tom mluví k nám všecka ta láska člověka k životu, jeho životní houževnatost a zároveň připoutanost k té hroudě, tuhé a přece mu tak milé; jí platí daň svým potem i svou krví; věnuje jí nejvíc okamžiků svého lopotného života.

Exposice vysocká obraz doceluje. Vidíme tam, jak musí se člověk plahočit, aby na tvrdé přírodě vynutil nutnou výživu. Trpké to sousto chleba! Lidé drou se tam hned na jaře při obdělávání půdy. Mrvu musí si na příkré stráně vynosit většinou na zádech v putnách, nebo vytlačit na trakařích: hovado zde člověku vypovědělo službu; nemůže do tak příkrého kopce. Však si lidé dovedou důmyslně pomoci. Nahoře na stráni upevní kůl, o který uvážou provaz a pomáhají vytahovat břemeno nahoru. A tytéž lopoty a dření opakují se o žních. Seno a obilí odvezou si na rohačkách, po případě odnosí to v loktuších. Ale to už člověk rád nese, zvláště když Pámbů požehnal. Jsou ovšem druhy obilními dost obmezeni: žito, oves, jetel, len, vikev, hrách a brambory jsou skoro výhradně, jimž se na horách daří.

Ani mnoho dobytka ty hory neobživí. Podle zmíněných diagramů ve vesnicích ani koňů neuvidíš. Jen v městě Vysokém. Je to pro horáka pomocník příliš nákladný. Vypomáhá mu při práci kráva. Krávy a kozy jsou také výhradně pěstované druhy (krav kolem 7O%, koz asi 30%).

V okresích jižnějších jsou již poměry o něco lepší. Velmi poučný obraz podávají o tom přečetné kartogramy a diagramy okresu lomnického (celkem 44, všecky nemohly být pro nedostatek místa vyvěšeny; jsou většinou v měřítku I : 25.000). Je to velmi pilná a svědomitá práce Fr. J. Fučíka, učitele ve Lhotě Bradlecké; náklad vedl na ni čilý národopisný odbor lomnický. O povaze krajiny poučuje nás horopisná mapa. Na velké mapě (v měřítku 1 : 10.000) zobrazena v celku sídla obyvatelstva a pozemky podle zužitkované půdy (pole, louky, lesy, zahrady atd.). Na ostatních kartogramech znázorněna lidnatost obcí dle půdy, počet stavení (15—81 na 1 km2), počet lidí v jednom stavení (4—8); poměr polí, luk a pastvin, zahrad, lesů (v některých obcích lesy zaujímají 50—72% veškerého katastru; blíže to provedeno ještě na diagramu). Zobrazeno vyměření daní podle různých vztahů (obyvatelstva, plochy půdy atd.; jen v nejbohatších vsích jižních připadá na 1 obyvatele přes 4 zl.), osvětlen poměr půdy panské k selské. Podána tu jmění a vydání obecní v jednotlivých katastrálních obcích. Jaký to rozdíl co do bohatství mezi dědinami, ležícími na severním předhoří podkrkonošském a na jeho jižním úpatí (jako jsou na př. Sejkořice a Libuň)!

Jiné diagramy obraly si za úkol znázorniti chov jednotlivých druhů zvířectva hospodářského. Dále zobrazen pohyb obyvatelstva v letech 1869—1890 (v některých chudých obcích ubylo až o 25%; naopak přibylo nejvíc o 15%)-Diagram »Vývoj obcí na Lomnicku« ukazuje vzrůst jejich od nejstarších dob, pokud existují data historická. Mluví z toho historie a pohromy, kterými bylo obyvatelstvo stiženo. Ani poměry kulturní nepuštěny se zřetele: na zvláštní mapě podány farní obvody katolické z roku 1895; osvětlen poměr mezi počtem jednotlivých vyznavačů náboženských (velikou