Pouhý obraz podává hned rozdíl života v obou městech. Kdežto nejsevernější město české zachovalo si starý ráz českého města živícího se hlavně hospodářstvím (z obyvatel města Vysokého je 27,7% rolníků vedle 40,4% hospodyň; pozemkové daně platí 23,3%) a drobnější výrobou průmyslovou (řemeslníků má 5,5%; na živnostenskou daň připadá 39,9%); města pojizerská, jichž zástupcem je zde Turnov, vyznačují se tovární velkovýrobou a větším obchodem. Dovedou ovšem obyvatelstvo své skvěleji živiti.

V odděleních těchto shledali jsme i odkazy místního průmyslu historického. Ve výstavce mladoboleslavské potkali jsme se se sádrovým odlitkem zvonu luštěnického, který ulil Václav Hittych r. 1629. K němu přidáno pro lepší vystižení slavného druhdy zvonařství mladoboleslavského několik kusů menších odlitků. Zdařilý model sádrový krásného zvonu z r. 1596 z Červené Třemošné vystavil ve svém oddělení odbor hořický. Tolikéž ke starému konvařství bylo zde jako doklady několik ukázek cínových konvic, talířů, táců, kropenek, cechovních korbelů, lžic. Většina z nich zdobena vyrytými ornamenty. Uměle kovaný kříž z počátku XVII. století ze hřbitova michalovického, zámky s ornamenty tepanými, tlukátka, panty a j. podávaly důkaz o dovednosti a vkusu starého mistra kováře.

Ve výrobě průmyslové Turnov proslul vedle hlazení polodrahokamů, jimiž oplývalo nedaleké okolí, od polovice XVII. stol. výrobou »komposice« (jemnějšího to druhu skla různě zbarveného). Část města po této výrobě zachovala si jméno Sklenařice. Rozváželi ji do celého světa: do Rakouska, Němec, Hollandska, Francie, Anglie, Itálie, Turecka, na Rus i do Ameriky. Tajemství výroby této udržovali si dost dlouho, až roku 1864 prozradilo se německému Jablonci, který si uměl ve světě udělat zcela jinou reklamu. Jablonec zbohatl také asi za dvě desetiletí neobyčejně, ovšem že většinou z našeho potu a z naší dovednosti. Od té doby Turnováci nedělají s výrobou komposice velkých tajností. Proto i na výstavě Národopisné znázornili úplně celý postup práce a připravenou látku; ukázali nám i všecky přístroje. P. Fr. Pazelt, jenž měl proslulý obchod s komposicí, celou výrobu popsal. Toto zboží rozváželo se do světa pode jménem komposice granátové, safírové, almandinové, topasové, tyrkysové, amethystové, smaragdové a křišťálové, podle toho, jak která byla zbarvena. Kolem roku 1860 platilo se za 100 nejprostěji upravených po 1 zl. 40 kr.

I stavby lidové podkrkonošské byly dobře na výstavě zastoupeny modely jednak ve středu národopisného paláce, jednak v odděleních. Ovšem nemají nic společného se statkem pojizerským. Ten podává pojem o zámožné selské aristokracii. Na takový přepych v obydlí upomínal důkladný model Tuláčkova statku »Ve dvoře« v Kruhu u Jilemnice. Vysoká budova jednopatrová; pod celým prvním patrem kol do kola vine se dřevěná pavlač. Patrně dům zámožného svobodníka. Spíše blížil se průměrnému typu budov horských statek ve Víchové »U Schovanců«, ač i ten je ještě příliš prostranný. Typickým možná nazvati model chalupy vystavený i se zařízením vnitřka v oddělení vysockém, typické byly konečně i zasněžené chaloupky dole pod dioramatem, model statků »u Suků« veTříči; z jižního svahu předhoří podkrkonošského vzat je model starobylé chalupy (z r. 1689) ve Lhotě Bradlecké u Železnice. Jsou popsány na příslušném místě tohoto díla (str. 146—150.). Vidíme ovšem, kdo je naučil takto stavět. Byla to příroda. Malými okny uzavírají se proti mrazu; poloha čelem do úvalu chrání je v zimě. alespoň na jedné straně před závějemi a před zasypáním sněhovým. Hospodářská stavení nebývají obehnána plotem ; dvůr jejich je zcela nepravidelný; nevypadá ani jako dvůr; skoro vždy je na něm trávník.

Hrady a kostely z téhož obvodu znázorněny modely; na př. romanský kostelík nudvojovický od inž. J. Staňka; gotický v Nadslavi od říd. uč. Tůmy; sem spadal i model hradu Humprechtu u Sobotky; dále model ssutin frýd-štejnských od J. Staňka.

O rázu staveb na Hořicku názorně poučovaly zdařilé modely, pracované s dovedností a pílí jednak ze dřeva, jednak ze sádry, jak to odpovídalo materiálu staveb skutečných. Stavby vesnické zastoupeny velkým modelem celého statku a mlýna, přesnými a úhlednými modely dvou krásných lomenic, zvonice, roubení studně, komínů vojických a j. Ze sádry napodoben charakteristický, vkusně zdobený dům Raimanův v Hořicích, zajímavá kamenná studánka na Doubravě a j.

Krásný model bývalé radnice železnobrodské (v ústřední síni národopisného paláce) podává vzor umělejších dřevěných staveb městských, jaké posud zachovány jsou skoro v každém menším městě severovýchodním (na př. ve Vamberce, Rychnově n. K., Novém Městě n. M., v Sobotce, Lomnici, Nové Pace, Semilech, v Novém Bydžově a j. v.). Vyznačují se zpravidla úzkým podloubím dole, nad ním první poschodí s přečnívající střechou, někdy i dvakrát lomenou. Takové a podobné stavby zobrazeny byly na výstavě fotografiemi. Zejména Hořice a Lomnice podaly ve svých rotačních albech velmi hojně příkladů.

Stavby lidové (statky a chalupy, mlýny, kovárny, hospody) a vše pamětihodné (hrady, brány, náměstí, kaple, kostely, školy, továrny, hlavně staré dřevěné zvonice, vůbec vše, co bylo charakteristické) od odborů nebo jednotlivců jednak fotografovány, jednak kresleny; tu i tam vystaveny též staré rytiny. Hlavně malíři J. Prouskovi přísluší především zásluha, že česká veřejnost seznámila se s pěknými stavbami lidovými, malovaným nábytkem atd. českého Severovýchodu. O tom poučuje i nedávno vyšlé krásné dílo dlouholetéh opracovníka tohoto »Dřevěné stavby starobylé roubené a lidový nábytek v severovýchodních Čechách«.

Vnitřní zařízení pohorských světnic je zcela prosté, jak vidět na modelu vysocké chalupy i části interieuru. Z venčí vchází se do síně; hned u dveří na levo vedou schody nahoru na půdu; vzadu je kuchyně s pecí; na pravo vstoupíme do světnice červeně natřenými dveřmi Zbožný člověk poznamená se svěcenou vodou z kropenky, zavěšené na sloupu dveřním. Rozhlížíme se po světnici. Od dveří na levo zabírají kout prostranná pec se starým krbem; z kamen vyčnívá kulatý mědenec. Podél stěn s okny táhnou se v celé délce trvanlivé lavice červeně natřené. V rohu mezi okny