K historii jednotlivých měst vztahovaly se staré listiny. Blatná převezla sem různé privileje z let 1489, 1502, 1505 a j. Strakonice staré listiny, latinskou z r. 1367, českou z r. 1482, nápisy na dvou starých zvonech, jednoho ze stol. XV., druhého ze XVI.; Horaždbvice staré psané knihy právní a j. Ze všech měst dochovaly se staré záznamy a zápisy a hojné památky cechovní. Kulturním historikům naskytne se v nich mnoho vítaného materialu. Obory nezapomněly ani svých vynikajících rodáků; tak na př. Strakonice podaly některé památky po Fr. L. Čelakovském a j. v.

Pošumaví patří též velmi horlivá účast ve sbírání vědeckého materialu lidopisného, pro něž Národopisná výstava vzbudila neobyčejný zájem. Co zde vykonáno, může býti již dnes podkladem ku přehojným monografiím. Toho druhu práce jsou: »Kadov a okolí. Národopisné příspěvky k poznání lidových obydlí, krojů, obyčejů, zvyků, mluvy atd. Sděluje za pomoci důst. p. P. J. Hilleho, B. Vítka a mnohých jiných Jar. Vagner, řídící učitel v Kadově.« S jakým porozuměním kniha je psána, viděti již z pouhého rozdělení jejího; vyličujeť tyto poměry: příbytek; zaměstknání v domácnosti; kroj; lidové prostředky proti nemocem, učarování, pro štěstí atd.; hospodářské prostředky různého druhu; chození s Luckou (hra); povaha, zvyky a obyčeje lidu. Jiní obrali si za předmět svého pozorování jen menší části. Tak L. Břich, učitel měšťanské školy, sbíral v okolí města Blatné »Pověry, zvyky a některá rčení«. »Popis starší lidové domácnosti v Horažd'ovicku« podal pomocí jiných St. K. Vydra, učitel v Horažďovicích. Sem vztahuje se i popis »Vesnické svatby (veselky) na Strakonicku« od JUC. Ed. Biskupa. Jako ukázka z kulturní historie lidopisu vřaděna sem knížka »Strakonický dudák u hudební kapely c. k. pěšího pluku číslo 25. v Písku v letech dvacátých tohoto století. Napsal pamětník a svědek očitý Jos. Fikar, měšťan v Strakonicích r. 1889.« K tomu pojily se dva obrázky Zellerinovy. K jiné stránce kulturní historie vztahovala se sbírka »Nápisy na pamětních deskách v M. Boru a v Pačívě«, které sebrali R. Loucký a Fr. Radoměřský.

Hojně obohacena byla zejména jedna zajímavá stránka, která v dosavadních pracích lidopisných málo nalézala povšimnutí. Je to sbírka jmen a názvů místních. Sem vztahuje se důkladná práce v rukopise »Seznam jmen polí, luk, pastvin, rybníků, lesů a hor na Blatensku. Sebral k účelům Národopisné výstavy českosl. Jos. Siblík, učitel«. Podobný bohatý materiál sebrán a na několika objemných tabulkách vyvěšen byl (bohužel příliš vysoko) z horažďovického okresu. Rozdělen byl v tyto skupiny: 1. jména polí; 2. jména luk; 3. lesů a vrchů; 4. rybníků; 5. jména po statku nebo chalupě: a) křestní; b) dle zaměstknání; c) dle rozlohy; d) dle přírody; e) cizí; 6. posměšná jména po statku. Tuto pilnou práci — na některých je přes 450 jmen — sestavil přispěním mnohých jednotlivců Št. K. Vydra. Ze všeho toho viděti, jak hojný materiál v oboru lidopisu čeká na vědecké zpracování.

V oddělení »Blatsko« zahrnut široký pruh od Tábora, Soběslavě až k Třeboni a Jindřichovu Hradci; přibrány sem i některé věci z Krumlovska.

Co nejvíce při vstupu do tohoto trochu stísněného oddělení navštěvovateli padlo do očí, byly rázovité, pestré a třpytivé výšivky blatské, které tu ze svých bohatých soukromých sbírek vystavily na odiv horlivé sběratelky těchto památek ve svém kraji: pí. B. Brdlíková, pí. M. Farská, sl. Em Fryšová, pí. A. Jehličková, A. Šourková, A. Suchová a M. Zeisová. K tomu v pozadí na figurinách ukázáno, jak která část krojová nosí se v celém ústroji. Kroj tohoto kraje zobrazen kromě toho v parádní skupině, »Svatbě z Blatska«, při vchodu do levého křídla národopisného paláce a před samým oddělením krajovým.

S vyšívkami tohoto oddělení nechť seznámí nás výborná znatelkyně, sl. E. Fryšová v Soběslavi, jež dí: »Vyšívky blatské vyznačují se pestrostí, ve které sobě nyní lid blatský libuje a bývaly hotoveny vesnickými švadlenami, avšak z velké části robily si ženy a dcery rolníků ozdoby své samy za doby zimní.

V t. zv. blatském oddělení na výstavě, ve skříni naproti vchodu, u stěny stojící, jest znázorněn historický postup vyšívání blatského, až na vyšívky z doby nejnovější, z doby úpadku, které ve sbírku tu nejsou pojaty.

Nejstarší pleny a rouchy bývaly malé a měly zadní cíp, který splýval na plece, vyšitý černým hedvábím. Vzor vtěsnán byl do tvaru měřického a kvítí v něm pouze přibližně naznačeno. I na prvních plenách, vyšitých hedvábím barevným, zachován tvar čtverce složeného z větviček a menších čtverců. Použito na nich hedvábí většinou barvy třešňové. Ponenáhlu mizel původní čtverec ve prospěch květů, které se na okraji jeho vyvíjely, a pozměnil se konečně v květníček, který držel kytici. Po kraji celé pleny býval vždy pruh hustě vyšitý v podobě stuhy a přední cípy měly své menší květy neb vínky. Pruh se později rozšířil a uvolnil též v různé květy. Materialem bývalo hedvábí neb bavlna, obyčejně červená, příze turecká, která v prádle barvu nemění.

Kvítí, v cípu pleny v květníku neb košíčku vynikající, bývalo prosté, naivním, avšak správným způsobem naznačeno. Hotovitelka neznalá kresby naznačila si obyčejně střed, ke kterému pojila dle vlastní volby a obrazotvornosti větvičky, výhonky a květy. Při obrysech zoubkovitých používáno náprstku neb krejcaru za měřítko. Patrným byl v celku původní dobrý vkus hotovitelek až na značnou živost barev, která praním teprve na lahodnější tony zmírněna bývala. Co do barvy voleny obyčejně květy červené neb žluté, jež vynikaly v různých odstínech ze zeleni stonků a listů. Barva modrá jen zřídka se vyskytovala. Vyšívalo se v staré době na plátně, v nové na širtinku v rámci. Často však upevněna látka pouze jedním koncem na podušku a šito v ruce a to vždy jen na líci, aby se hedvábí ušetřilo, při čemž rub zůstával bílý, jak dosud všude na vyšívkách patrno. Kyticím přibývalo průběhem času vždy objemu, květům zoubků a umělkování, až se některé přílišně rozbředly. Na místě dobré krajky, která sloužila k lemování každé vyšívky, nastoupily t. zv. zuby ze širtinku zdobené mřížkami z nití, které bývají někdy velmi jemně provedeny. Pleny s okrajem takovýmto nazvány »zubatými«. Konečně použito k docílení efektu i perliček čili bůstků barevných. Dokud se jich užívalo s měrou, k oživení tvarů bíle vyšitých, působily velmi dobře. Na vyšívkách pestrých však nastalo jimi přeplnění a když jim hedvábí a bavlna úplně ustoupily, pozbyly vzory tvarů něžných, jelikož byl material nepodajný a nastalo