větší tabulka podává povšechně rozlohu půdy dle kultur roku 1864 a 1894, pohyb obyvatelstva v různých letech, změny držebností, právní poměry a j. Vedle ní je tu řada speciálních statistických tabulek, týkajících se počtu a měny obyvatelstva v jednotlivých obcích, vývoje škol v okrese od roku 1799—1890; v jiných přihlíženo k poměrům hospodářským, k průmyslovým závodům, ústavům peněžním. K tomu pojily se mapy všech obcí okresů hlineckého, pořízené od různých pracovníků podle katastrálních map z roku 1836. Pěkným doplňkem k tomu byla dějepisná mapa téhož okresu od K. V. Adámka a Jos. Homolky, při níž přihlíženo i ke starému názvosloví. Odbor litomyšlský pořídil si několik diagramů anthropologických. S nářečím tohoto kraje seznamovala jednak mapa, na níž vedena hranice českého a moravského nářečí v okrese hlineckém; prakticky pak měly nás uvésti v mluvu lidu z okolí Hlinska dvě tabule se vzornými větami.

Lidové stavby zastoupeny byly rázovitým východočeským statkem v českoslovanské vsi. Kromě toho z Vysoko-mýtska vystaven zde pěkný prostorný model statku, jehož součásti zkombinovány z různých osad (stavení a stodola ze Srubů, sroubek z Doubravice). Stěny, z nichž je stavěn, jsou do čtyřhranu otesány. Do nich vřezána malá okna. Charakteristická je při něm pavlač do dvora, která je na sroubku, a lomenice se svými architektonickými geometrickými ozdobami, jež uzavírají lišty. Kukle její je polokruhovitá. Stodola se svislemi podobá se stodole při statku východočeském. Napřed u vrat je studna, z níž voda čerpá se kládou; při ní je koryto na napájení dobytka. Dvůr obehnán důkladným plotem. Neméně zajímavý, zejména zařízením chlévů, byl v Litomyšlsku model statku ze Střenice; pochází ze XVII. století.

V oddělení hlineckém kromě toho znázorněny dva statky, městské stavení z XVIII. století v Hlinsku, škola, zvonice, pazderky, sklípek z různých osad. K tomu pojily se půdorysy staveb lidových, mlýnů, statků, chalup, sklářských bytů dělnických.

Stavby a památnosti měst Vysokého Mýta, Litomyšle, Hlinska podány fotografiemi, na nichž viděti bylo celkové pohledy na města, jednotlivé části jeho i budovy o sobě. Této stránce věnováno bylo i několik kreseb, zejména ze zmíněných tří měst.

Úplné zařízení staré domácnosti nejen v hlavní světnici, nýbrž i ve všech ostatních místnostech pomocných bylo podle skutečnosti provedeno ve statku východočeském. Byl také na svém místě tohoto díla podrobněji vylíčen. Do

oddělení krajinského uchýlili se s některými význačnými částmi jednotlivými. Tak z Hlinecka byly tu vystaveny dvě

malované almary, z nichž jedna, vyznačující se velikými rozměry a architektonicky provedenou římsou, pochází prý z XVIII. století, druhá, pěkně ornamentovaná, nese přesné vročení 1831. Z Litomyšlska zvláště zajímavá byla svým ornamentem vykládaná truhla. Provedena totiž jako ozdoba známá středověká báje o pelikánovi, který krví svou napájí svá mláďata. Ptáka toho symbolika křesťanská vykládala za Spasitele, jenž svou krví vykoupil svět. Jako ornamentu užito ho na př. též v kancionále turoleckém. Vykládá o něm již Smil Flaška z Pardubic v »Nové radě zvířat«. Z toho smíme souditi o houževnatosti tradice této v našem lidu. Zajímavé kusy podobné byly i v oddělení vysokomýtském (dubové pokladnice vykládané).

Z předmětů drobnějších vztahovaly se k východočeské domácnosti lidové obrazy na skle, sbírky křesadel, kratiknoty loučové, přístroje k svícení, náčiní stolní, klíče a staré zámky železné i dřevěné různých soustav, starobylá kování dveří a j. v. Umístěny byly jednak ve výstavce hlinecké, jednak litomyšlské.

Z Litomyšlska zastoupeny obzvláště hojně předměty zvykoslovné. V oddělení zvykoslovném umístěno zobrazení průvodu s »klapačkou«, nazvanou jinde »klibnou«. Některé předměty drobnější zařazeny do oddělení krajinského. K době velikonoční ukazují kraslice se svými krajovými ornamenty, holubičky zavěšované nad stolem kteréžto předměty jsou i v jiných krajích českoslovanských známy. Místní ráz mají »prysky«, skleněné to láhve osmihranné nebo hruškovité s úzkým hrdélkem. Snad dříve užívalo se jich k pokropování svěcenou vodou o velikonocích; ale toho nejsou pamětníci. Někteří starouškové však pamatují se ještě, jak v nich jako hoši o »šmerkustě« děvčatům přinášeli sladké kořalky. Teď prý v lidu již ani název jejich nežije.

Více předmětů vztahuje se však ke zvyklostem svatebním. Z Litomyšlska máme věrně malovaný průvod

svatební z roku 1830 jednak selské svatby, jednak svatby chalupnické. Vedle toho v oddělení zvykoslovném vystavena

byla vzácná svatební kytka, nádherně vypravená. V oddělení litomyšlském viděti bylo i »svatební klíče«, malované

láhve, které se naplněné nápoji o svatbách podávaly za výkup. Takovými láhvemi opatřeni bývali i šenkýři a častovali

z nich svatební hosty, když se u nich zastavili. Láhev vítala je už případným nápisem jako: »Poslušně vítám, páni,

hned naleju kořalky dosti«. Při této významné události životní objevovaly se též pěkné košíky, koží obšité a dovedně

prošívané pavími brky; v oddělení tomto byly jich pěkné vzory (podobné prošívání bylo i na opascích). Při tak

slavnostní příležitosti zámožní sedláci vytahovali vždy svůj parádní postroj na koně, jaký viděli jsme ve Vysokomýtsku.

Chomout samé mosazné kolečko s tepanými i vyrytými ozdobami; přikrývka na koně docela těžkými ozdobami

stříbrnými vyšívaná, po straně zlaté prýmy. V Litomyšlsku byly k tomu jako doplňky postroje na formanského koně

i s předměty, kterými se opatřoval formanský vůz. Z Trstenice dostaly se sem nákladné »rychtinky«, malované to sáně

s ozdobou mořské panny a zlaceného psa. K zvykosloví právnímu sešlo se více rychtářských práv, pak ruk s mečem ze dřeva, jež vyvěšovaly se o trzích.

O předmětech krojových a vyšívkových, jimž ve výstavce vykázáno dost široké místo, podrobně bylo vykládáno na jiném místě. Zmiňujeme se tu jen o pilné studii, kartogramu »Okresní hejtmanství vysokomýtské s rozlohou různých krojů kolem roku 1840«. Na ní ukázáno, kam až prostíral se kroj litomyšlský, rychmburský, chroustovický a kostelecký. Doplňkem k tomu bylo šest pěkných výkresů krojových. Vše z musea vysokomýtského.