Český živel v Doln. Rakousích »Osvěta« 1887, 575), ale styky byly málo živé. V posledních letech teprve obrací se poměr k lepšímu; svou zásluhu má v té věci činný pracovník vídenský Josef Urban, který od r. 1893 podnikl do českých obcí dolnorakouských několik cest. Počátkem styků bližších byly výlet Čechů vídenských dne 24. června 1894, spojený s veřejným cvičením sokolské župy dolnorakouské a koncertem vídenského »Lumíra « v Poštorni, a silničně závody vídenského »českého klubu cyklistů« v Poštorni 8. září téhož roku.

Účastenství a výprava na Národopisnou výstavu byla první representativní vystoupení všech Čechů dolnorakouských.

Ve vlastním oddílu národopisném mohu odkázati na všeobecné popisy předcházející a omeziti se na několik poznámek o původu těchto obcí. Původ jejich nelze určiti tak přesně jako u tří osad chorvatských u Mikulova v sousední Moravě, Gutfjeldu, Nové Preravy a Frlješdorfu, do nichž (Herben, Tři chorvatské osady na Moravě Č. M. M.

Oddělení Čechů dolnorakouských.

Dle fotografie J. Vilíma.

1882, 13.) r. 1584 po moru pustých uvedl držitel panství drnoholeckého Krištof z Teufenbachu, cís. general chorvatsko-slavonské hranice, osadníky z chorvatsko-slavonského pomezí. Osady ty, ač jsou obklopeny okolím německým a žijí v nich rodiny německé, ač škola úplně a církev z části jsou již po 80 let německé, nemísíce se pokrevně, zachovaly si svoji řeč i mravy. Následek těchto vzájemných sňatků blízkých pokrevných — tvořít' veliké rozvětvené příbuzenstvo — není neduživost dětí, naopak vynikají jako Slováci v našich obcích pěkným vzrůstem i schopnostmi duševními. Dnes máme nepochybné svědectví původu chorvatského i o Hlohovci, kde, jak dr. Karásek (v oddílu národopisném »Sborníku« Č. d. strana 216—238.) uvádí, ještě před 50 lety mluvilo se veskrze jen chorvatsky, a kde to dokazují jména rodů chorvatských. Jen z části připouští totéž Šembera (O Slovanech v Dolních Rakousích, Č. Č. M. 1844 a 1845) i o Nové Vsi, kde snad ještě jednotlivá rodová jména by ukazovala na původ chorvatský. V ostatních osadách nalézá Šembera jména veskrze československá až na několik případů v sousedních obcích také na Moravě a tam i v německých; dle Herbena vyskytuje se v pásmu od Břeclavy po Hodonín v každé vsi několik jmen s koncovkou iť, nebo ic a ič, z nichž ale některá náleží rodům přestěhovalým se z uherského Slovenska. Šembera (což po něm mnohokráte opakováno) odmítá proto domněnku, že obyvatelé ti jsou poslovenčilí Chorvaté, jako nepodstatnou. Herben, (Č. M. M.