vydává ve Vídni dílo »Bibliotheca Slavica«. S oběma muži a později s Kopitarem dopisoval si Dobrovský (dopisy Kopitara a Dobrovského vydal Jagić 1885, v jehož uvedení jest mnoho vzácných poznámek sem se vztahujících; dopisy Durycha a Dobrobrovského Patera 1895; korrespondence Zlobického není posud vydána), a listy ty jsou nesmrtelným pomníkem ideálních snah mužů, budujících s nezištnou láskou základy slavistiky. (Pastrnek, Č. Č. M. 1896, 74.) Ve Vídni tisknou se také klassická díla slavistiky; roku 1822 Dobrovský své Institutiones linguae slavicae (vystaveny) a r. 1836 Kopitar, spolupracovník časopisu »Wiener Jahrbücher der Literatur«, své vydání Glagolita Clozianus. Dotýkám se jen významu stolice slovanské filologie na universitě vídenské, obsazené předními slavisty Miklosichem a nyní Jagicem.

Nástupcem Zlobického na kathedře universitní byl od r. 1811 Jan Nepomuk Norbert Hromádko, více známý svými českými novinami, jež od r. 1812 —1817 vydával, než působením učitelským, které zvláště v posledních letech nestálo vždy

na výši doby. Na výstavě vyloženy některé ročníky jeho novin v oddělení literárním ; v oddělení našem Vídenské učené noviny (Přemysla první oddělení z r. 1817) zahajovaly řadu českých časopisů vídenských. Po smrti Hromádkově (1850) na-

Exposice děl Wagnerových v oddělení Čechů vídenských.

Dle fotografie J. Vilíma.

stoupil na universitu a působil do r. 1882 jako tit. prof. Alois Vojtěch Šembera, zároveň redaktor říšského zákonníka, jehož práce literární zračí se v řadě knih, z nichž — vystaveny téměř všecky i almanach na oslavu sedmdesátých narozenin akademickým spolkem r. 1877 vydaný — některé již dotčeny byly, jiné jako Základové dialektologie trvalou cenu mají. Od pověstného jeho syna Vratislava Kazimíra Šembery vystaveny tu dvě české knížky, básně »Z mladých ňader« (1863) a »Důvěrné listy z Prahy« (1871). Po Šemberovi jmenován lektorem řeči a literatury české nynější skriptor c. a k. dvorské bibliotheky Ferdinand Menčík, jehož jména vedle jeho činnosti literární na poli historickém, zvláště literárně-historickém a ve vydávání starých textů sluší vzpomenouti i v životě politickém a národním. Kollár, r. 1849 až 1852 professor slovanské archaeologie na universitě vídenské, zastoupen tu »Slávy dcerou« (tištěno ve Vídni 1852),