Staroitalií Slavjanskou (vyd. r. 1853 o 884 str.) a dvěma lístky rukopisu. Sem hlásí se také sborník r. 1893 na oslavu stých narozenin Kollárových redakcí dra. Frant. Pastrnka nákladem akademických spolků českého a slovenského »Tatran« vydaný. Bratří Jirečkové zastoupeni tu Rozpravami, Hermenegild Jireček spisy právnickými o právu českém v XVI. století.

Jen letem přecházíme ostatní řadu českých knih, z nichž pozornost poutají ještě nejnovější publikace Šafářova nakladatelství lékařských knih od prof. Maydla a dra. Kukuly. K celé řadě příležitostných knih a knížek (deklamovánky Burgersteinovy, humoresky Dobrovolného), almanachů (Dunaj Slavjanski z r. 1879), památníků (již vzpomenutý spolku »Pokrok«) a průvodců (Kučerův, Ludvíčkův a Pražákův) atd. připojena také skupina ve Vídni žijících zástupců poetické literatury české: básník J. S. Machar, P. F. Pečka Místecký, překladatelé Zdeněk Fuchs-Jelenský (Čechovy »Petrklíče-Himmelsschlüssel« 1892) a dvorní rada professor dr. Eduard Albert, se čtyřmi svazky překladů české poesie. (O vynikajících lékařích vídenských, Češích rodem, viz článek prof. Maydla, Sborník 83.)

Nad knihami rozvěšeny české časopisy vídenské. Od Hromádkových Vídenských učených novin (nejstarší vídenské české noviny Kalivodovy vycházely již r. 1761) až k dnešnímu »Věstníku«, »Dělnickým Listům« a »Volným Listům« (německy vychází dnes Živného denník »Parlamentär«) vystaveny tu téměř všecky. Doba jich vycházení jest pravidelně krátká, až dnešní, pro celou českou Vídeň ne vždycky dostačující Věstník (»Časopis spolků česko-sloven-ských ve Vídni«) vychází již 14 rok. Počet jich dostupuje čísla 27; mezi nimi denníky z r. 1848 (» Vídenský posel«) a r. 1850 (»Vídenský denník«, známý svými polemikami s Havlíčkem — Výklady k epištolám kutnohorským 1851 jako zvláštní otisk také vystaveny—; z jeho feuilletonu utvořila se »Vesna« red. H. Jireček r. 1852). Ostatní uvedu jen jménem. »Rozpravy z oboru filologie« atd. (bratří Jirečků), »Víd. Věstník« (1868), »Přítel lidu« (1871), »Zvěsti slovanské« (1876-1877), »Víd. Zvon«, »Víd. Slovan« (1880), »Lev« (1880—1881), »Ohlas od Dunaje« (1882), »Český lev«, týdenník »Slovan« (1887) a »Česká revue« (red. těchto dvou V. Kučera; nákladem »Slovana« vycházely také časové spisky »Do oposice?«, »Povstaňme!« a Řezníčkův satirický román ze současného života českého »Liliputáni«) »Rarášek« (r. 1888), »Stráž na Dunaji« (r. 1889), »Orel« (r. 1891), pak Skrejšovského »Tribüne«; »Slovenské noviny« (od roku 1849 za redakce prof. Daniele Licharda, který vydával v l. 1856—1858 také československý kalendář »Časník«, jehož druhý ročník vystaven), s částí zábavno-literární (později samostatnou) »Světozor« (1858—1861), »Prapor svobody« a j.

V řadě těchto tisků ve Vídni vydaných i tištěných jest snad i dotvrzení, že Čechové jsou a cítí se jako kmen ve Vídni usedlý. A vždy také usilují přirozeným svým jazykem mateřským vykonávati své náboženské výkony i děti své jazykem mateřským vychovávati. Snahy jejich domoci se veřejných českých bohoslužeb a veřejné školy české jsou dlouhou řadou bojů proti národnostnímu záští, a snahy ty konečně v letech šedesátých soustřeďují se ve dvou spolcích »Vídenské jednotí sv. Methoděje« a v »Komenském«, spolku k zařizování a vydržování českých škol pro Dolní Rakousy ve Vídni. Jednota, r. 1864 založená, vymohla v šesti kostelích vídenských (někde jen odpolední) české služby boží, pro X. okres Favority, kde dle úředního výkazu žije přes dvanáct tisíc Čechů, dovoleno jen v tělocvičně (v podzemní!) české školy konati křesťanská cvičení. Jednota přispívá na vyučování náboženské na české škole Komenského, rozdává zdarma knihy modlitební a usiluje nyní zříditi útulnu pro české učně a tovaryše. Pro evangelíky jsou kázání pořádaná spolkem pro zřízení českého evangelického reform. sboru. Žádost o českého vikáře dosud zamítnuta. Sem připínám vzpomínku na P. Ignáce Fürsta, přítele Havlíčkova, v 1. 1849—1854 ředitele chrámu P. Marie na Nábřeží (am Gestade, jinak Maria Stiegen, který r. 1812 zvláštním kabinetním listem císařským Slovanům odevzdán, ale když nemohl býti české národnosti udržen, odevzdán Redemptoristům, kteří dodnes se v něm o české bohoslužby starají). Nezištné snahy P. Fürsta bylo lze poznati z vystavených účtů na 535 zl. 53 kr. za české písně, zpěvníky, modlitby, které sám platil a lidu rozdával. Po 25letém pobytu v Auerthalu dosazen r. 1876 za církevního správce do Favorit, kde se mu za jeho působení ve prospěch českých bohoslužeb — světil také českou školu — dostalo ústrků (patronem kostela jest město!). Zemřel r. 1895. Spolek »Komenský« zřízen r. 1872, když již před tím hlásily se snahy zříditi pro české učenníky českou průmyslovou školu, které rozšířeny ustavením spolku na školy obecné. Žádosti o povolení průmyslové školy pro učně nebyly vyřízeny příznivě, za to po mnohých žádostech a odvoláních otevřena dne 16. září r. 1883 opatrovna a (dle povolení ze dne 14. září) I. třída obecné školy v X. okrese (obě ve třech odděleních), která dnes mnohdy po netušených persekucích jest (ve vlastní třípatrové budově) sedmitřídní, má 14 oddělení a rok od roku více než 700 žáků, ale dosud soukromá, poněvadž čtyřem žádostem o právo veřejnosti nevyhověno. Stejně bezvýsledna zůstala žádost 519 českých rodičů X. okresu za zřízení české veřejné školy.*) V r. 1895 zřízena také opatrovna v III. okresu, kde již po dva roky působí učitelem panem Ludvíčkem zřízená, c. k. zemskou školní radou schválená soukromá škola jazyka českého, hradící částečně aspoň českou školu obecnou, kde se ve středu a v sobotu odpoledne čeští žáci německých škol vyučují v jazyku mateřském. Na výstavě vystaveny vedle ručních prací a vzorů písemných prací žákovských, fotografií budovy školní, dětí, sboru učitelského, starostů a výboru spolku »Komenský«, velké podobizny a alba věnovaného bývalému inspektorovi školy c. k. zemskému insp. ve výslužbě Čeňku Prauskovi vedle knih, katalogů a učebných osnov užívaných na soukromé škole »Komenského« také práce žáků, učebná osnova a fotografie jazykové školy Ludvíč-kovy. Na stěně doplňoval oddělení to diagram znázorňující počet dětí na škole Komenského (7795 v l. 1883—1895),