ba i pomorančů. Čeští rolníci ve Wisconsinu provozují hospodářství podobné více »evropskému«, t. j. v Čechách obvyklému, pěstujíce každé plodiny trochu. To ostatně činí více méně i ostatní čeští osadníci a farmy jejich liší se tím až i význačně od angloamerických, kde se vše obrací k jediné jen plodině a čeští hospodáři jsou v tom směru stavěni od mnohých amerických zemědělců ostatním za vzor. Český sedlák věnuje v Americe i značné peníze za hospodářské stroje, o nichž namnoze se mu doma ani nesnilo, ale jichž význam zde uznává. Zajímavo je však, že jedna z nynějších hlavních polních plodin českých, cukrovka, nenachází u českých farmářů valného pěstování, ač se cukrovarnictví tohoto druhu v posledních létech i v Americe vzmáhá, podporováno jsouc vládou velmi horlivě. Příčinou toho bude asi jednak přílišná práce s řepou cukrovou, na niž nečetné, obyčejně stálé síly menších farem nestačí a přijednaná práce je velice drahá, jednak i to, že přistěhovalci čeští, pocházející hlavní částí svou z chudších jižních a západních krajů vlasti naší, neseznali ani doma toto odvětví hospodářského průmyslu, rozšířeného skoro výhradně u nás tam, odkud se lidé posud pramálo stěhují do Ameriky.

Živnostníků českých jest po venkově velmi málo a sice jsou to téměř právě asi ti a v témže poměru jako v Čechách, t. j. kováři, hostinští a malí obchodníci zbožím smíšeným, které je v Americe ještě smíšenějším, nežli kde jinde; méně je krejčů, kolářů, truhlářů a j., neboť jak oděv, tak vozy i nábytek kupují se z továren a řemeslníku venkovskému zbývají jen správky. Většina živnostníků těchto obdělává i pozemky.

Ve městech jest největší procento Čechů dělníky v továrnách nejrůznějšího druhu, kdež pro svou zručnost a spolehlivost zaujímají celkem přednější místa. Malých našich dílen řemeslnických v Americe jest velmi málo a český řemeslník je nucen ucházeti se o práci ve velkém závodě. V Chicagu je mezi Čechy nejrozšířenější krejčovství a je zde několik českých velkodílen krejčovských, zařízených přímo po továrnicku na výrobu zboží pro sklady hotového oděvu. Méně je krejčí zakázkových, ač Čechové vedle Švédů mají v tomto oboru práce nejlepší tam jméno. Dále je v Chicagu více větších dílen stavebního truhlářství a zámečnictví. V New Yorku je opět hlavní českou živností doutníkářství, v němž však jsou našinci, pocházející jmenovitě od Kutné Hory, kdež se v tabákové továrně v Sedlci výrobě doutníků naučili, odkázáni na dílny skoro vesměs cizí. V Chicagu je více českých dílen doutníkářských, ale celkem jen menších a tak i po všech ostatních větších osadách českých.

Doutníkářství, krejčovství, truhlářství a vůbec veškerá skoro řemesla, provozovaná v Americe po továrnicku, verbují své síly velmi často z lidí, kteří o práci té ve staré vlasti neměli ani ponětí a zde vrhli se na ni z nutnosti.

Druhá skupina českých řemeslníků a živnostníků vyrábí a pracuje takřka jen výhradně opět pro české obecenstvo, hlavně personál tiskáren, pekaři, obchodníci potravinami a částečně i lékárníci a lékaři, »pohrobníci« t. j, obstaravatelé pohřbů, v Chicagu četní »právníci« či advokáti atd. Vůbec veškeří téměř obchodníci vším možným, od bankéře a pozemkového jednatele až do prodavačky ovoce a cukrovinek někde na rohu ulice, jsou odkázáni velice značnou většinou jen na české obecenstvo, v angličině se jen výjimkou lépe vyznajíce, až ovšem na mladší dorost, v Americe již vychovaný. To se týká také značného počtu českých hostinských ve všech osadách, věru až nad potřebu hojných, což národnosti naší v Angloamerice, více méně, aspoň na oko, střídmosti holdující, zvláštní čest právě nedělá, jmenovitě při celém rázu českoamerických hostinců, velikou převahou malých a méně úhledných. V samotném Chicagu je na 500 českých »saloonů«, z nichž větší počet dlužno nazvati spíše hospůdkami a krčmami, a podobně je i jinde. Ve mnohých místech venkovských, kde je pouze třeba polovice českého obyvatelstva, jsou hostince vesměs v českých jen rukou.

Značná část přistěhovalého lidu českého živí se ovšem také prací nádennickou, hlavně ve skladech dříví u přístavů, při stavbách, ovšem zase většinou u českých jen stavitelů, v jatkách, v různých skladištích a při obcích. Původně chápala se práce nádennické skutečně většina krajanů, přicházejících do Ameriky s holýma rukama, a teprve z výtěžku zdejšího pomohla si k farmám a k vlastním živnostem, či nalezla si později práci lepší. Poměry českých přistěhovalců se za posledních 20—30 let netušeným skutečně způsobem zlepšily.

Veřejnost americká, jež spíše než kterákoliv jiná uznává přičinlivost a svépomoc, zvláště když podobně doloženy jsou skutečným výsledkem v cenné hodnotě, dívá se dnes ovšem na krajany naše také jinak, než před léty, ale zakořeněný jednou předsudek, pojatý tehdáž proti ubohým, namnoze i otrhaným, žádného zaměstnání se neštítícím českým chuďasům, u nichž i ženy konaly těžkou práci, věc to Američanu se příčící, nedá se tak snadno vykořeniti. Američané, místo aby uznali námahu pracovitých českých žen, spíše jimi opovrhovali a mužům to vykládali ve zlé. Nyní však s radostí berou pilné a čisté české služky, zvláště je hledajíce. Také levnost české práce bouřila svého času jiné děl-nictvo proti našincům, kteří neznajíce poměry, spokojili se zprvu výdělkem, jenž se jim zdál skvělým proti platu v Evropě, kdežto zde byl pokládán za velmi nízký To se ovšem změnilo a Čechové jsou již zřídka kdy stavěni do řady nenáviděných z té příčiny v Americe národů, jako Číňané, Vlaši a — Slováci!

Tito nazýváni jsou angloamerickým lidem obyčejně »Huns«, zkrácenina to z »Hungarians«, Uhrů. Pracují hlavně v dolech, jmenovitě uhelných v Pennsylvanii, dopravováni jsouce agenty, většinou židovskými, do Ameriky k těžké a málo placené této práci na smlouvu, podloudně uzavřenou jak v Rakousko-Uhersku, tak ve Spojených Státech, kdež vůbec veškeré námezdné smlouvy, za hranicemi uzavřené, nic neplatí. Dobrý, poctivý lid podtatranský však svědomitě smlouvy ty dodržuje a pracuje vytrvale. Odbývá se psím způsobem života a za dvě, tři léta vrací se s několika sty zlatých domů, nezakládaje téměř stálých osad, a zřídka se vůbec v Americe trvale usazuje. Proti takovýmto pracovníkům obrací se ovšem nenávist amerického dělnictva, neboť kazí se tím nejen mzda a ubírá se slušná výživa, ale vyvážejí se ze země i peníze, ač věru tisíc ubohých Slovákův nevyveze jich z Ameriky tolik, co deset tamních boháčů při jednoduchém výletu do Evropy. Větší stálejší osady slovácké jsou v Clevelandu a v Chicagu, hlavním však městem