Slovanskou Dělnickou Podporující Jednotu. Spolky ty mají svůj hlavní původ v nejistotě amerických ústavů peněžních, a hlavně ovšem pojišťoven na život, což vedlo ku svépomoci. Každý člen v případu nemoci obdrží stejný plat, po smrti vyplatí se pozůstalým jistá částka, mnohde i při úmrtí ženině obdrží se » náhrada« na penězích, a výlohy ty nesou všichni členové stejným dílem, dle počtu případů více či méně. Jest to tedy všechno bez spekulace a bez kupení kapitálu. Vzdor tomu mají však mnohé »řády«, často prapodivně nazvané, buď po česku nebo po anglicku, jako na př. »Probuzení skalního ducha« a j., slušné jmění z řádných příspěvků, namnoze i své budovy, některé i knihovny, a všecky ovšem své více méně pohodlně a podivně zařízené »síně«.

Živel katolický, skupený kolem chrámů, je přičiněním kněžstva, nyní dostatečně již četného, podobně zorganisován. Poněvadž se angloamerické tajemnůstkářské spolky, šířené hlavně Skoty, všeobecně prostému lidu zde líbí, utvořeny byly i »tajné« jednoty katolické, z nichž nejčetnějším sdružením je opět »Č. Ř. K. Ú. J.«, t. j. Česko-Římsko-Katolická Ústřední Jednota. Rovněž zde zařízeny spolky ženské, katolických mládenců a panen atd.

Pro parádu při církevních příležitostech zřídili si katolíci své »rytíře« sv. Václava, sv. Jana, sv. Jiřího a jiné v rozličných uniformách s přílbicemi, chocholy a se šavlemi. U svobodomyslných jsou to opět spolky »vojenské«, čeští střelci, myslivci, »Táborité«, čeští zuavové a pod. Zvláště četné je Sokolstvo, čítající asi 5000 členů a vydávající svůj časopis »Sokol Americký«. Věnuje se však po většině tělocviku spíše jako sportu, bez pochopení účelu zakladatelů Sokolstva českého a má také ženské sbory. V létech posledních vzmáhají se jednoty, užívající vůči modrému »policajt-skému« stejnokroji americkému český oděv sokolský a snažící se probouzeti lepší ponětí sokolské myšlénky. Sokolové američtí jsou velkou většinou svobodomyslnými.

Velice rozmohly se spolky ochotnické. V nejposlednější takřka osadě českoamerické hraje se divadlo, až jsou tím krajané naši mezi ostatními přistěhovalci pověstnými. Na výkony třeba ovšem bráti měřítko nejmírnější, přes všechnu vzdávanou jim v časopisech chválu, často téměř nadšenou, ale celkem více méně vždy vynucenou. Dlužno však uznati velmi dobré působení těchto her v ohledu vlasteneckém, neboť udržují namnoze mládež přece poněkud ve větším styku s lepší mateřštinou.

Spolky pěvecké, mužské i smíšené, svého času kvetoucí, i v Americe upadají. Besedy po českém evropském smyslu zde není ani jediné a »kluby« nejsou ani anglického, ani českého způsobu. Na první druh není peněz, na druhý porozumění.

To jsou spolky více méně »národní«, vedle nichž jsou ještě spolky čistě podpůrné, nebo s různými zvláštními účely, náboženské, sportovní, zábavní a j. Mezi všemi jsou nejdůležitějšími pro blahobyt krajanů spolky stavební, t. zv. výpomocné, zařízené na způsob malých stavebních bank za účelem poskytování levných půjček na reality. Jsou dále i spolky na zakládání českých osad, t. j. na zakupování pozemků, které však valný výsledek právě neměly. Že mnozí Čechové jsou i členy četných spolků jinonárodních, buď z potřeby, kde jsou roztroušeni, nebo z výhody, hlavně kvůli obchodu, netřeba snad ani připomínati.

Katolíci českoameričtí jsou rozhodně před svobodomyslnými v českém školství. Při každém chrámě je škola, často mnohotřídní. Chtějíce zachovati si mladé pokolení při víře i řeči, musily obce katolické a hlavně ovšem tvůrcové a duše jejich, správcové církevní, zakládati a vydržovati školy, neboť školství veřejné je v Americe bez vyznání a úplně anglické. Na školách dívčích učí namnoze jeptišky, na chlapeckých vedle kněží i placení učitelé, u nichž se ovšem na kvalifikaci nemůže klásti ta míra, jako v Evropě, neboť v tom směru, zvláště co se týče paedagogického vzdělání, jsou i učitelské síly na školách veřejných, hlavně ženské, značně pozadu. Úspěchy poloanglických těchto soukromých škol, pokud českého základu se týče, nejsou právě příliš potěšitelnými. Čechové svobodomyslní učinili v tom ohledu pak jen více rozběh a vydržují několik málo škol stálých, jakož i nedělních, s nepoměrně malým počtem žactva i celkovým výsledkem. A přece nutno vyslovit uznání, že krajané ti věnují v poměrech těchto ještě i tolik, a dlužno plně uznati snahu oněch nemnoha mužů, kteří se o české školství svobodomyslné zasazují.

Těmito odvětvími veřejného národního života českoamerického, tiskem, spolkářstvím a školstvím, byly by asi hlavní zjevy tohoto vyčerpány. Bylo zde ještě zařízení velmi mnohoslibné, které mělo obsáhnouti veškeré obory tyto a všecky strany, avšak náleží již minulosti. »Národní Výbor«, zřízený zatím ze strany svobodomyslné, která však byla ochotna spojiti se zde s katolíky, se Slováky i se židy českými, rozpadl se následkem netečnosti širších vrstev a s ním i zárodek »českého sněmu v Americe«, na němž mělo býti každoročně jednáno o všeobecných potřebách této haluze národa českého za Oceánem.

Zbývá promluviti o zaměstnání krajanů našich ve Spojených Státech. Obyvatelstvo osad venkovských jest ovšem značnou většinou »farmářské«, t. j. živící se zemědělstvím a chovem dobytka na dvorcích (angl. farm) různých velikostí, od 40 akrů (30 jiter) až do »sekce«, t. j. 640 akrů, či jedné anglické čtverečné míle, kterýžto pěkný majetek má řada českých »farmářů« a jednotlivci i nad to. Většinou jsou však české farmy od 80 do 320 akrů, půdy téměř vesměs úrodné, neboť naši vystěhovalci byli skoro šmahem dobrými znalci poloh a vybrali si pozemky velmi dobré, ať v lese, nebo na prérii. Vrhli se také v Americe na pěstování nejvýnosnějších tam plodin, v Iowě, Nebrasce a Kansasu totiž kukuřice, nazvané u nich všeobecně »kornou«, v Minnesotě a Dakotě pšenice, v Texasu bavlny, v Kalifornii vína, ovoce,