na obou stránkách proti sobě ležících, na nichž k obrazu večeře Páně pojí se rodokmen Kristův, pučící z kořene Jesse a zakončený milostnou podobou P. Marie s Ježíškem, tak na zahajovacím listě s podobou sv. Řehoře v kancionálu boleslavském, tak na listech s obrazem křtu Kristova, jenž v obou zpěvnících provázen jest vzletnými podobami andělů, vznášejícími se po okrajích.

@II@1@

Brodský graduál, jehož mistr Pavel Mělnický od sklonku XV. století po drahná léta v Praze působil a u vysokém stáří r. 1533 zemřel, je rázu zcela jiného: jeho výzdoba je méně skvělá, ale jadrná a dekorativně působivá (z něho vzata initiala a ozdoba okraje). Tehda stál již na počátku své činnosti Jan Táborský, »knihpisař«, jenž roku 1500 se narodiv rovněž vysokého stáří dožil. Z jeho dílny vyšla celá řada kancionálů, z nichž oba klatovské různé doby jeho působení representovaly. Starší a jednodušší, na papíře psaný, pochází z r. 1537, druhý v jazyce českém složený dokončen byl r. 1560. Jeho ozdoba jest nádhernější a složitější prvého a kdežto první vypraven jest pouze ornamentálně, střídají se v druhém arabesky s figurálními výjevy.

Ačkoliv již r. 1526 konsistoří pražskou bylo nařízeno, aby zpěvy mešní v jazyce českém se konaly, jest starší zpěvník klatovský z r. 1537 jazyka latinského a rovněž tomu tak při graduálu nyní soboteckém, druhdy turnovském, jenž nákladem pana Jindřicha z Waldštejna a na Richmburce byl pořízen a jenž mimo jiné zajímavý jest i tím, že na jednom listě chová dosud vyobrazení mistra Jana Husi na hranici. Zpěvy a vyobrazení k památce Husově se pojící chovaly zajisté veškeré kancionály utraquistické, ale až na nepatrné výjimky ze všech byly v době protireformace vyhlazeny.

V druhé polovici XVI. stol. pořizovány v obcích utraquistických jen české kancionály a to neméně nádherné než ony, jež pocházejí z dob dřívějších. Jednotliví členové sborů literátských předstihovali se, nešetříce značného nákladu na výzdobu knih, jež měly sloužiti nejen chvále boží, ale i slávě obce. Pokud stáří se týče, hledíme-li k pracím nákladnějším, následoval na výstavě po kancionálu klatovském z r. 1560 chrudimský kancionál český z roku 1570. Hlavní účastenství při pořízení jeho měl nepochybně vedle jiných sousedů chrudimských učený pan Svěchin z Paum-berka, jehož znak na jednom z listů jest umístěn, avšak těžko, bohužel, jest dopátrati se, kdo se účastnil maleb tohoto díla, jež v mnohém ohledu jsou vůči předchozím pokročilejší. Platí to jmenovitě o figurální části, o komposici a výrazu.

Jest patrno z mnohých listů, z obrazů Kristova Narození a příchodu sv. Tří králů, z velkolepého a jíma-vého vyobrazení Krista Ukřižovaného, z obrazu Krista z mrtvých vstavšího a triumfujícího nad smrtí a ďáblem, že mistr těchto maleb obeznámen byl s uměním vlašským a nizozemským, jež tehdy na vývoj umění v Čechách různými cestami a prostředky působilo. Soudí se, a zajisté ne na veskrz neprávem, že původcem těchto maleb byl rodák chrudimský mistr Matouš Radouš, jenž plodný svůj život zakončil u vysokém stáří v rodném svém městě r. 1633. Je-li tomu tak, pak díla tohoto byl účasten jako mladík a jako dospělý muž přistoupil ku výzdobě kancionálu hradeckého, rozsáhlé to práci, Kteráž, provedena v letech 1585 až 1604, zaujala dvě desítiletí jeho života Z obrovského tohoto kancionálu, skládajícího se ze dvou dílů, mohl jeden býti obdivován na výstavě. Výjevy, které druhdy vtěsnávány byly do initiál a okrajů, vyplňují zde celé stránky, nicméně jest i zde initiál a arabesek hojnost. V nich namnoze zachován jest starý tvar, avšak ve figurální části jde mistr s proudem času. Jest stejně manýrován, jako malíři rudolfínští rázu Sprangherova, než i zde místy prosvítá povrchem manýry mnohý starší názor a probleskuje prostota místního genia. Vysoko ceníme si opravdovosti, nelíčené poctivosti, s jakou svým způsobem zachoval nám podoby měšťanů hradeckých, jichž podobizny tu a tam se nacházejí. Jsou to umělecká díla a dokumenty historické, a řekli bychom, etnografické zároveň. I postavy a podoby v menším zpěvníku z r. 1585 se nacházející, ač zběžněji a rukou méně umělou praco-

vané, poutají měrou nemalou.

Vzkříšení. Antifonář hradecký.

Reprodukováno z "Památek práce výtvarné" na N V. Č.