Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 339

jímal pozorovatele tak jako prostě malovaný nábytek selský, o čemž ostatně ve stati o nábytku obšírněji bylo pojednáno; zde budiž poukázáno na jediný způsob ozdobovati drobné skřínky na skvosty (t. zv. kabinety) a cechovní skřínky, který jest znám pod jménem »pražské práce«. Jest to technicky dosti nesnadný mosaikový relief různobarevných dřev, velice oblíbený pro výzdobu ploch drobného nábytku pěknými obrázky figurálními neb krajinkami. O jeho rozšířenosti v Čechách v XVII. stol. a v první polovici věku následujícího svědčila řada prací ze všech končin našeho království zaslaných.

Lid náš však nejen nábytek, ale i veškeré drobné dřevěné předměty domácí potřeby rád ozdoboval a ještě ozdobuje vyřezávanými ornamenty, zvláště jsou-li předměty ty určeny pro slavnostní a sváteční upotřebení anebo slouží-li dokonce za milostné dárky; tak zajisté mnohý navštěvovatel výstavy podivil se množství ozdobených kolovrátků, přeslic a roubíků; i jinému nářadí věnovával venkovský řezbář někdy velkou píli a lásku, čehož důkazem byly hrábě, číšky a jiné věci zvláště v horských krajinách vkusně


Forma pernikářská s krojovou figurou XVII. stol. z České Třebové.

vyřezávané. — Technické provedení těchto prací bývá prosté, ale vyžaduje obyčejně dosti dobrého výcviku; nej-častěji jest ornament vydlabán anebo rovnými i zakřivenými noži a dláty vřezán, řidčeji vpalován. Také sou-stružnictvi velmi jest rozšířeno. Všude seznáváme při takových výrobcích jemný cit pro vkusnou úpravu ornamentální, ale velikou nedokonalost při zobrazení figur.

Mnohou věc zajisté pořídil si prostý hoch selský vlastní rukou, ale valná většina prací pochází od vyškolených řemeslníků na vesnici nebo ve městečku usedlých. Někdy zvláště je zapotřebí nemalé odborné znalosti a dlouholetého cviku. Není třeba dokazovati, že ku př. valná většina zcela slohově provedených forem na perník, máslo a pečivo nebyly v selských statcích vyráběny, ale tam od řezbář-ských mistrů pro celé okolí pracujících dodány; podobně se to má s různými drobnostmi, jako struhátky, držátky, skřínkami, škatulkami, holemi, ferulemi atd. I v tomto oboru jako při jiných jsou sebe lepší pokusy diletantské v odvislosti od výroby odborných pracovníků. Že tito

neřídili se vždy jen podle vzoru dobo-

vého slohu, ale zvláště při pracích pro venkovský lid určených dle selského vkusu a zvyku, jest zcela přirozeno a opakuje i vysvětluje se v řezbářství právě tak jako při všech jiných technikách výtvarného umění, které se provozují od velkého množství malých venkovských mistrů. Všem vtisknut jest společný ráz selské výroby a pouze různost materiálu a jeho spracování způsobuje řadu podstatných zvláštností. O tom lépe však poučují úvahy, ve kterých se všeobecně pojednává o zásadách českého lidu selského při pojímání účelu a prostředků výtvarného umění vůbec.

    Dr. Boh. Matějka.

MINIATURNÍ MALÍŘSTVÍ.

@II@1@MINIATURNÍ MALÍŘSTVÍ.Z četné řady výtvorů iluminatorského umění českého byla zastoupena na výstavě národopisné nejskvěleji skupina oněch děl, která těšila se za starých dob značnému rozšíření a zvláštní péči, totiž skupina knih chorálních, graduálů, obecně kancionálů zvaných. První rozměrné kodexy toho druhu objevují se ve druhé polovině XV. stol. a ve století XVI. nebylo města a městyse, kde by pro potřebu tamního sboru literátského nebyli si pořídili nákladnějšího díla. Památek miniaturního malířství z dob XVI. století předcházejících bylo na výstavě nemnoho. Nehledíme-li k pracím jen ozdobnějšími initiálami vypraveným, representovaly umění patnáctého věku toliko práce Jana z Humpolce, missál kutnohorský z roku 1486 a missál ledečský z roku 1493. Missál ledečský má ozdobu o něco hojnější než kutnohorský a dosud jest v něm zachován velký obraz Ukřižovaného, který z pravidla se nachází v každém mis-sále starší doby. Kristus pní na kříži, mezi postavami matky své a sv. Jana, jež odrážejí se od červeného pozadí, pokrytého zlatými ornamenty. Prostá kresba, přísné linie obrysů, jednoduché zbarvení prozrazují mistra staré školy, tradicemi doby karolinské odchovaného. Daleko větší nádheru v barvě, větší prohloubenost v modelaci vykazují mistři kancionálů jen o málo mladších, stojících na rozhraní XV. a XVI. věku. Jsou to latinský antifonář města Ml. Boleslavi (viz str. 85), v němž památku svou zvěčnil »Iluminátor Janíček Zmilelý z Písku«, antifonář královéhradecký, jejž poříditi dal r. 1505 zámožný soused Jan Franuš, soukenník, a latinský graduál města Brodu Německého, jejž r. 1506 dohotovil iluminátor Pavel Mělnický na náklad některého pana Trčky z Lípy, nepochybně Buriana. První dvě z uvedených prací jsou si v uměleckém ohledu v celé úpravě navzájem tak příbuzny, že oprávněni jsme považovati je za práce jedné dílny. Oba jsou skvělé památky českého umění, skvělé, že neskrbleno nákladem, skvoucími barvami a zlatem, skvělé, že nešetřeno píle, vynalézavosti a vtipu. Na výzdobě některých listů dal si iluminátor zvláště záležeti, tak v hradeckém


Předchozí   Následující