byl. Mnohem slabší prací byl Quittainerův model skupiny bl. Heřmana na Strahově a několik modelů na sochy svatojanské. O jiných drobných soškách bylo nejisto, zdali vůbec kdy určeny byly k provedení ve větších rozměrech anebo zdali byly zhotoveny pouze za tim účelem, aby zdobily malé oltáříky a domácnost; velikou zálibu XVII. a XVIII. stol. v mistrných drobných dřevořezbách dosvědčovala řada malých krucifixů ze dřeva zimostrázového a ze slonové kosti, jak na výstavu za-slány byly z musea klatovského a z ji-ných míst, a drobné sošky někdy výborného díla, jako Madonna ze soukromého majetku z Mělníka, sošky sv. Šebestiana a Rocha z kláštera strahovského, sv. Augustina a Tomáše z kláštera augustinián-ského na Malé Straně, sv. Jiří a několik sošek sv. Jana z majetku soukromého atd. Přečetní zástupové andělů a andělíčků oživující všechny naše i nejchudší kostelíky přispěli i mnohému krajinskému oddělení k výzdobě; ve sbírce naší nejvíce zajímala řada genrovitě pojmutých andílků z chrámu sedleckého.

S figurálním sochařstvím pokračovalo stejným krokem řezbářství ornamentální, jehož nejušlechtilejší plody určeny byly v první řadě k službám církevním a k ozdobě panských sídel; ale i nábytek městský jak representativní v radnicích, tak soukromý v bytě zámožného měšťana ba i selské zařízení zřídka kdy postrádalo o-kras tu dovedněji, jinde prostěji vyřezávaných. Ježto nábytek podléhal více než jiné dřevěné předměty rychlé zkáze, není divu, že na výstavě viděli jsme z vyřezávaných prací pouze krásnou lavici kutnohorskou; mnohá stejně krásná díla vyšla zajisté z proslulých kutnohorských dílen řezbářských, ale jen velmi málo se jich zachovalo až na naše dny; stačí jediný pohled na stolice chrámu

Forma pernikářská s krojovou figurou XVII. stol. z České Třebové.

Řezané ferule cechovní z roku 1565, 1625, 1780.

Dle fotografie J. Vilíma.

sv. Barbory, jichž čásť ze dřeva napodo-bená i na výstavu zaslána byla, aby se nabylo přesvědčení o důležitosti umělecko-historického významu tehdy v Hoře působících mistrů. Jinak z ornamentálních ře-zeb církevních bylo na výstavě jen několik barokních fragmentů oltářních, které nedovedly upoutati naši pozornost, pak pontifikální křeslo z musea »Vocel« v Kutné Hoře, kříže na korouhve z Vysoké n. J., lucerna z Obříství a několik modelů na oltáře.

Výborné práce vyskytly se však mezi vystavenými rámy; pendantu k známému gotickému rámu městského musea pražského zde ovšem nebylo a také přísné tvary renaissanční XVI. století vykazoval pouze jediný rámeček, ale obdivovati se bylo četným pracem toho druhu barokním. Krásný rám s vysokým nástavcem z Nov. Bydžova byl vzorným typem nejušlechtilejšího rozkvětu ornament. vkusu na začátku XVIII. století. Vrcholu technické zručnosti, hraničící na neuvěřitelně rafinovanou virtuositu, dosahovaly rámy z majetku hr. Bubny (str. 305) (z Kostelce nad Orl.). Také rozšířená moda podkládati vyřezávané ozdoby zrcadlovými vložkami byla zastoupena několika ukázkami, z nichž zrcadlo ze soukromého majetku kutnohorského zvláště vynikalo jak veli-kostí tak sličností

forem. Na Národopisné výstavě vůbec bylo hojně dokladů, že v době barokní jen při velkém nedostatku peněz orámováva-ly se obrazy a zrcadla hladkými lištnami; svědčila o tom řada prací od drobných rámečků na obrázky svatých až k velikému rámu vyšehradskému, kterému se po poslední opravě v staroslavném kostele nedopřálo více místa.

Vyřezávaný nábytek v užším slova smyslu nemohl se na výstavě vykázati tak pěknými kusy, jako byly vykládané truhly a skříně, ani neza-