str. 344
V Itálii byla to nejdříve místa Pesaro, Gubbio, Faenza, Forli, Chaffagiolo, pak Urbino, Benátky, Florencie, Ferrara,
Castel Durante, Siena, Neapol, Monteluppo atd., kde výroba majoliky došla velkého rozkvětu, a italské majoliky staly
se brzy hledaným zbožím pro bohaté rodiny šlechtické v celé střední Evropě. Poněvadž tajemství výroby polevu
cínového a složení barev známo nebylo, volali si bohatší italské mistry také na sever a tím se stalo, že po nějaké
době i domácí mistři naučili se od nich různým těmto tajemstvím, a nádobí ceny tak vzácné napodobovat.
Tak stalo se i u nás v Čechách a na Moravě. Nejstarší práce tohoto nového rázu nesou zřejmé známky toho,
že jsou buď robeny italskými mistry anebo mistry našimi, ale dle vzorů itaských. (Jednotlivé ukázky starších majolik,
hlavně šlechtických, publikoval také prof. J. Koula ve svém záslužném díle »Památky uměleckoprůmyslové v Čechách
a na Moravě Praha I.—II.) Ornament ve své komposici i ve svých prvcích je ještě cizí a forma, zejména okraje talířů
odpovídá na př. zcela italským talířům. Pomalu však během století XVII. nastal u nás obrat. Z rázu cizího vyvíjí se
pomalu ráz nový, samostatný, domácí, jedním slovem český. Italské ornamentiky renaissanční nahrazují se domácími,
květinová, více méně stilisovaná výzdoba stává se naší v komposici i v jednotlivých prvcích. Museum království Českého
a městské museum pražské chová několik pěkných ukázek nejstarší přechodní fase české keramiky.
Koncem století XVII. jak v Čechách, tak ještě více na Moravě majolika je již úplně samostatná, jak krásně ukazují práce kutnohorské, modré zboží z okolí Jindř. Hradce nebo výroba vyškovská atd. V Čechách vedle výroby pražské zejména Kutná Hora vynikla svojí dílnou již v století XVI. Nálezy, které od let šedesátých učiněny byly v různých místech Kutné Hory, zřejmě dosvědčují výši, na kterou se povzneslo tamní hrnčířství a kamnářství. Patří sem překrásné kachle a džbány figuralně ozdobené, malované různobarevnými polevy cínovými, jejichž popis uvádí prof. Koula ve zmíněné již práci. Nejkrásnější jsou z konce století XVI. Vedle Prahy a Kutné Hory bylo jistě ještě více středisk a dílen v Čechách.*)
Tak snad kdesi v severovýchodních Čechách (není-li to výroba saská) byla dílna oné velké řady krásných mis, a talířů, které nesouce vročení okrouhle od poloviny století XVII. do poloviny století XVIII. — ozdobeny jsou na širokém okraji i v středu řadou 3—5 mírně stilisovaných květů nebo hroznů malovaných zelenou barvou v temných konturách (viz příloha č. 14.). Čím však pozdější vročení, tím bývá práce výzdoby nedbalejší, kresba hrubší a barva často rozteklá. Že by tento typ nádob najisto byl původu severočeského, tvrditi nechceme.
O jiném druhu temnomodře polévaných mis zdobených ozdobami rytými, který se hojněji nalézal v jihovýchodních Čechách, hlavně Jindřichohradecku (viz str. 304), a od mnohých klade se původem do Čech, zmíníme se však dále v stati o výrobě moravské, poněvadž se spíše kloníme pro původ moravský. O řadě jiných památek džbánů i talířů rázu odchylného, ale jednotlivých, nedovolujeme si zatím souditi.
Česká renaissanční keramika v století XVIII. přišla do značného úpadku. Ve střediskách a dílnách uvedených pracovalo se dále, ale výrobky takové ceny, jaké na př. vycházely současně ještě v sousední Moravě, z Čech neznáme. Na džbánech vidíme jednak hojné kresby figurální tmavými konturami kreslené a pak barevným emailem pokládané, ale ceny neveliké. Hrdla džbánů hojně se u nás kryla činěnými víčky.
Vedle tohoto domácího druhu opanovaly v Čechách v tu dobu i výrobky cizí a to jednak bavorské zboží kameninové z různých hranicím blízkých dílen, pak zboží saské a slezské z Boleslavi. Také malovaná fajance hollandská, vyráběná podle vzoru hlavně čínských v Delftě (od XVII. stol.), docházela hojného rozšíření, a vedle ní i porculánové výrobky sousedních továren v Míšni, Vídni, pak i Holiči atd. Že i tyto cizí výrobky byly u nás domácími řemeslníky napodobovány, jest nejen přirozené, ale máme toho i zřejmé doklady, ukazující leckdy zvláštní sloučení domácího ducha s vlivem cizím. Celkem ale v Čechách nabyl nyní vrchu vliv německý.
Koncem předešlého století a v prvé polovině našeho rozmohla se u nás výroba zboží ve velkém vyráběného a běžně malovaného pro potřebu kruhů nejširších, hlavně selských. — Jsou to známé misky, talíře a džbánečky toufarové, které se robily patrně v několika dílnách v Čechách a na Moravě a prodávaly hlavně o trzích. Zboží je běžně malováno hrubě kreslenými květinami, krajinkami s domkem o nízké střeše, velmi hojně pak běžícími jelínky, zajíci nebo ptáčky. Z počátku tohoto století známe z východních Čech talířky, na nichž je nakresleno jídelní náčiní, nůž, vidlička a lžíce. Zvláštní pozornosti zasluhují též východočeské koutní hrnce se svrchním uchem, zeleně nebo tmavohnědě polévané o plasticky vyzdobené. — O výrobě berounské nemám dostatečných zpráv. Také ne o různých dílnách z okolí Tábora, odkud jsme viděli na výstavě (v petrovickém statku) několik vysoce zajímavých kusů. Nověji výroba malovaného zboží zatlačena byla v Čechách výrobou několika továren, a zbožím jednoduchým tmavě polévaným. Nejzajímavější výjimku tvoří dílna Václava Doubka v Domažlicích, kde se vyrábí zboží barvy v půdě rudohnědé zběžně, ale častěji ne bez vkusu a chicu ozdobené buď geometrickými liniemi, tečkami nebo i výzdobou květinovou, ptáčky a pod.
Bohatší než v Čechách byl v minulých dvou stoletích rozvoj domácí keramiky na Moravě a uherském Slovensku, ač i zde dosud velmi málo o něm víme. Je sice zachováno dosti památek v musejích i v domácnostech a v různých sbírkách soukromých — největší zajisté sbírku chová nyní Národopisné museum pražské, a na Národopisnou výstavu se sešlo materiálu tolik, že asi
