hojně napodobiti čínský a japonský porculán, který byl přirozeně tehdáž velmi vzácný a drahocenný. Delftského zboží rozešlo se po střední Evropě velké množství a není divu, že zboží to působilo i na různá domácí střediska keramické výroby u nás. Sem kladu na př. talíře původu západomoravského z konce století XVII. a první poloviny XVIII., kde široký okraj talíře a i střed pokryt je modře kreslenou krajinou, pokrytou stromy typu často cizího, květinami (konvalinky!) domy a hrady, na nichž sedí ptáčkové. Vzácněji se objevuje i ovoce barvy žluté na stromech. A přece jest to výroba domácí! Zelené věnečky s jmény mistrů majitelů a různými odznaky spojují je s jinými starými domácími. Nejstarší talíř toho druhu ve sbírce Národopisného musea nese vročení 1696, v historickém oddělení letošní výstavy peštské nalézal se talíř s rokem 1665 (č. 4358).

Naproti těmto typům původu nezjištěného víme o celé řadě středisk na Moravě, kde se pracovalo zboží majolikové a toufarové, o obyčejném hrnčířství ani nemluvě.

V západní Moravě rozkvetla na př. výroba v Slavonicích, Jihlavě, Vranově, Velké Byteši, Znojmu, Ivančicích a máme zprávy i o výrobě z okolí velkomeziřičského. V Slavonicích byl cech hrnčířský již za pánů z Hradce. Ve Velké Byteši byl asi cech od století XVI. a z mnoha rodin toufarnických, dle zprávy p. dra. Pohla, poslední mistr Jan Zavřel ještě do nedávna maloval zboží toufarové. Ve Znojmu i v okolí (Vevčice, Paulice) vyrábělo se hojně zboží malované, a keramická škola tam r. 1884 založená sama svědčí o bývalém rozkvětu a tradicích. Ve Vranově založena byla také asi na základě starší výroby továrna (1799—1882). Na Telečsku robily se nejspíše známé nám již modře polévané mísy s rytým ornamentem. V střední Moravě a Hané vedle zmíněného již Vyškova vyrábělo se mnoho zboží malovaného v Lošticích, Bučovicích a Ždánicích. V Lošticích kvetlo hrnčířství již v prvních stoletích II. tisíciletí po Kr., jak svědčí nález peci hrnčířské s mnoha zachovalými výrobky. O hrnčířích zdejších mluví se dle zprávy dra. Smyčky již v listinách XVI. století, že »od starodávna« brávali hlínu z blízkého Svinova. Dle topografie Wolného bylo ještě

Džbány původu moravského nebo slovenského z roku 1674, 1714, 1702.

r. 1839 v Lošticích 23 mistrů, dnes je vše v úpadku a hotoví se jen zboží nemalované. I v Ždánicích a Bučovicích byly cechy, a zboží toufarové odtud prodávalo se daleko i do Uher.

Sem připojiti můžeme i Moravské Hranice, kde patrně na základě domácí výroby byla r. 1783 založena knížecí Dietrichšteinská továrna na keramiku a trvala až do r. 1805. Také v Bystřici pod Hostýnem povstala podobná továrna.

Na jižní Moravě, hlavně na Slovensku, byla výroba v Modré a v Jalubí u Uherského Hradiště, v Bojkovicích a jinde. Zejména v Jalubí bývalo prý až přes 20 mistrů, v Bojkovicích se však nemalovalo. Možno, že i v Kuželovém byli českobratrští džbánkáři. V přítomné době až na ordinární výrobu jihlavskou, znojemskou, vyškovskou výroba starého rázu přestává. Pracuje se jen zboží hnědé polévané i nepolévané, ovšem na mnoha místech. Hojnost džbá-nečků dodává domácnostem továrna olomoučanská. Zajímavější jsou ještě dvě střediska výroby na Valašsku, resp. Lašsku V Rajnochovicích robí se talíře a džbány hnědé, dosti jemně polévané, s rytým ornamentem, obrázky, kříži, jmény majitelů a pod., ve Frenštátě pod Radhoštěm pak z dílny mistra Ferd. Veřmiřovského vychází žlutohnědé zboží ozdobené na povrchu světlými geometricky centrálně sestavenými čarami, tečkami, vlnicemi a p. — O úpadku hrnčířství moravského svědčí také sám prostý počet mistrů, jak je byl loni V. Rosický sestavil. Roku 1841 bylo na Moravě ještě 1069 hrnčířů, r. 1862 již jen 839 a r. 1885 pouze 450!

Nemenšího rozvoje došla výroba keramická na Uherském Slovensku. V Uhrách se přirozeně vyvíjela i stará domácí keramika, jejíž kořeny sahají hluboko do dob předhistorických. Novější sledy její netknuté vlivy cizími viděti můžeme na domácí výrobě hrnčířské, na př. v Oravě, v Hontě a jinde.

Ale rozkvětu největšího došlo uherskoslovenské hrnčířství v západních pohraničných stolicích tam, kde na ně silně působil vliv Moravy, a sice renaissance moravské. — Již toto zeměpisné položení středisk rozkvetlé výroby uherské svědčí pro vliv moravský. Přesvědčujeme se pak ještě více, sledujerne-li příbuznost slohu starších uherských věcí ze XVIII. a počátku XIX. století s moravskými, a ohlédneme-li se i po tradicích a zprávách zachovaných.