Talíř modře malovaný mladšího rázu vyškovského.

vyškovského.*) Tím se ovšem nevylučuje, že se i v jiném středisku pracovati mohlo zboží podobné. To jest vše co dnes můžeme říci o keramice vyškovské z konce století XVII. a počátku XVIII. Teprve druhou polovicí předešlého století vstupujeme na půdu bezpečnější. Zde není více pochyby, že výrobě vyškovské přičísti musíme řadu krásných prací figurálně ozdobených postavami svatými i světskými (rytíři, sedláci a pod. Podařilo se několik typů na určito vřaditi do výroby vyškovské, na př. džbán z r. 1751 pracovaný Janem Ribářem (v museu Ná-prstkově), džbán v museu vyškovském s nápisem »do Wesskowa« z roku 1823, překrásný džbán cechu soustružnického z Mor-kovic z roku 1787, džbán s nápisem » Franc Matzkal z Dernovic« hotovený patrně pro rolníka Mačkala z Drnovic roku 1848 — džbán zhotovený pro obec Prusko u Vyškova z roku 1787 atd. Dle všeho patří sem i džbán hotovený Jakubem Švábským z Brodku pro obec brodeckou r. 1782, chovaný nyní v Johannesthalu u Krňova.

Na výstavě národopisné, kde ovšem roztroušeně po různých odděleních sešlo se takové množství keramiky moravské, jaké snad nikdy více pohromadě neuzříme, objevilo se mi, že tento typ figurálně ozdobených džbánů určitě vyškovských není naprosto oddělen od typů starších. Stopoval jsem řadu výrobků od počátku století XVIII., počínaje džbánem z Prostějova ozdobeným rytířem na koni a datem 1720, až do konce toho století, kde se zřejmě spojoval starší sloh ornamentiky květinové s figurální výzdobou, jevě jednak čím dále tím větší zhrubění komposice, jednak v jiný druh traktování výzdoby rostlinné kol emblemů cechovních nebo postav figurálních. Slovem objevila se mi dosti úplná řada vývoje, spojení vyškovského typu figurálního s typy staršími, a spojení toto považuji za nový doklad pravdě-podobnosti, že i typ talířů a džbánů nahoře zmíněný je původu vyškovského.

Počátkem tohoto století mizí velmi rychle tento překrásný druh výroby vyškovské, jehož typ předvedly nám, zde aspoň obrazy džbánu Ribářova z r. 1751 a džbánu morkovického z r. 1787, a nastupuje zboží zcela jiné. Mísy, talíře i džbánky malovány jsou jednou barvou modrou (zřídka ještě i zelenou nebo žlutou) tak, že pokryt jest téměř celý povrch pasy geometricky čarovanými, nebo pasy lístků nebo kvítků, uprostřed pak často vedle koncentrického květu objevuje se postava, nejčastěji svatého některého, hlavně P. Marie. Totéž vidíme i na džbánkách. Datování je řídké, nejstarší poklop mísy rázu toho ještě střízlivěji kresleného než pozdější výzdoby z poloviny tohoto století, který se chová v museu Národopisném, objevuje vročení 1827. Na džbánech jsou však doklady tohoto traktování modrou barvou ještě starší. Podobné modré zboží robilo se vedle Vyškova i v Tovačově a Kojetíně. To jest vše, co mohu říci určitého nebo pravděpodobného o keramice vyškovské.

Vedle typů zmíněných je jich však ještě řada, o kterých se neodvažuji soudu určitějšího. Tak nevím dosud nic určitého o původu známé a dosti hojné keramiky moravské, pomalované vesele hojnými věnečky z růží a jiných květin s převládající jasnou červení, s červeně a modře pomalovanými postavami, ponejvíce opět postavou Panny Marie s Ježíškem nebo postavou Krista na kříži. Soudil bych jen z několika známek, že původ tohoto druhu hledati musíme nejspíše

Talíř modře malovaný mladšího rázu vyškovského.

Džbány s růžemi ze střední Moravy.

opět na Hané, nedaleko Vyškova, nebo aspoň v Střední Moravě (Ždánice? Bučovice?) — Tři vročené kusy z musea Národopisného nesou letopočet 1832, 1834 a 1841. Jiný vysoce zajímavý a vzácný typ, o jehož původu nemohu říci nic určitějšího, tvoří řada talířů nesoucích na sobě patrné vlivy výroby delftské.

V stol. XVII. počal se v hollandském Delftě