Gotická truhla z kostela sv. Vojtěcha v Praze.

který povstal svařením mnoha vykovaných částí spolu beze všeho nýtování neb šroubování. Zvlášť ozdobné jsou listy a rosety vynikající svou zaokrouhlou podobou a svým vyhloubením. Práce ty tím více překvapiti musí, povážíme-li, s jak jednoduchými prostředky tehdejší řemeslník pracoval. Kladivo a kovadlina byly mnohdy jediným jeho nástrojem, železo na různé síly sám si překovati musil a plech i drát sám vykovat. Že z dávné té doby tak málo věcí se nám zachovalo, lze přičísti tomu, že železo stářím krystalisuje a láme se a proti jiným kovům mnohem snáze a rychleji rezavěním se ničí.

Přechodem v dobu gotickou doplnila se práce dříve jen kovaná a svařovaná prací pilovanou, prosekávanou a tepanou a často až do nejmenších detailů jemně provedenou. Málokterý material dal se v ušlechtilém slohu gotickém tak zpracovati jako železo. Drobné práce podkládaly se barevným suknem neb koží, aby prolamovaný ornament lépe vystoupil. Z prací z doby gotické byly tu vystaveny tepanými lvíčky a orlicemi ozdobené dvéře z Plzně, velké ozdobné zámky, přítuhy a klepátka z Hory Kutné, skvostná, velmi

jemně provedená dvířka k tabernaklu z Hradce Králové, velký zámek z Nymburka se znakem a letopočtem 1540

jest patrně tamější nějaký mistrovský kus. A což teprve ty práce gotické v oddělení města Prahy; zejména plechem

a obručemi pobité dvéře, zámky, přítuhy a podobné věci. Se zvláštní pietou pohlížíme na velký zámek od bývalé

kaple betlémské, v níž kázal mistr Jan Hus.

Když ve století XVI. architektura a jiná umění ku vzorům antickým se vrátily, nemohlo se tak státi při pracích

zámečnických, neboť umění toto bylo v době řecké a římské jen nepatrně vyvinuto. Ale staří naši mistři i renaissanci

dovedli se přizpůsobiti. Ano co se vynalézavosti skvostných původních vzorů a provedení týče, sluší doznati, že čeští

zámečníci své druhy italské, francouzské a německé předstihli. Z této doby máme tu velmi četné skvostné mříže

provedené z tyčí železa kulatého v podobě osmiček pro-

vlékaného a ve volutách neb spirálách se vinoucí. Z těchto

vybíhají ploché listy a hlavy i květy, tak že všecky prostory

mříže stejnoměrně jsou vyplněny. Dále jsou tu světlíky,

ramena a pod. Části ze mříže, jež stávala kol hrobu sv.

Ivana pod Skalou u Berouna z r. 1602 a mnoho jiných.

Předměty z doby poněkud pozdější jsou bohatě kovanou

a nasekávanou prací i figurami, jako ku př. zapůjčená sem

mříž z Klementina, ozdobeny. Dále jsou tu železné truhly

či pokladny celé omalované se složitými, na víku upevněnými zámky, obrovskými o mnoha západkách, jež všecky

jedním klíčem se otvírají, jako jest to u pokladny z Kutné

Hory, jež kdysi bývala majetkem českého malíře Karla

Škréty. Skvostné z doby renaissanční jest kování na okna,

dvéře a nábytek. Vše tepanou a nasekávanou prací ozdobené, buď pocínované neb modrým kalením, omalováním,

zlacením neb i vkládaným zlatem ozdobené. Kdo státi se

chtěl samostatným, provésti musil kus mistrovský a obyčejně

provedl velký ku dveřím zámek. Zámků takových jest tu

několik a překvapují nejen svým uměleckým provedením

ale i svým důmyslně a přesně sestrojeným ústrojím. Co tu

umělecké i řemeslné dovednosti a píle každý vynaložil, jen

aby jiného předčil a aby cech kus jeho uznal.

Ve stol. XVII. za doby barokové i zámečníci práce

své tomuto novému vzoru přizpůsobili, třeba že o několik

Renesanční truhla z Kutné Hory.