Památky úcty vzdávané sv. Patronům národa česko-slovanského. Hluboká a vroucí úcta ke sv. Patronům a dětinná k nim důvěra proniká již od pradávna tako-řka veškeren soukromý i veřejný život celého národa našeho. Velebná píseň sv. Václava chví se na rtech každého věrného Če-choslovana již od věků. Z prostých jejích slov čerpávali předkové naši i v dobách nejtrudnějších bezpečnou důvěru, že na přímluvu svatých Patronů národních nedopustí Bůh, aby zkázu vzal drahý národ náš. Pod korouhví Svato-vojtěšskou ve Vrbča-nech chovanou, ve-tknutou na kopí Dědice sv. Václava, táhli předkové naši již za

dob Soběslavových (r. 1125) do boje za

Památky po sv. Vojtěchu, drátěná košile sv. Václava a ornát bl. Sarkandra z r. 1583.

vlasť svou, »doufajíce v milosrdí Boží a pomoc svatých Václava i Vojtěcha, že země naše nebude dána v moc cizincův«. (Palacký.) Význačno jest, že lid náš krásnou u-tvořil si pohádku: v šerém Blaníku že dřímá svatý Václav s rytíři svými, aby, až nejhůře bude lidu jeho, přitrhl jej zachránit! Hle, toť krásné osvědčení něžné, ale skálopevné důvěry našeho národa ve svaté rodáky své.

Zdaž bylo možno, aby Výstava, kterouž ustrojil si národ takovýmto krásným a u-šlechtilým rysem povahy se honosící, postrádala znázornění toho, kterak národ ten svaté Ochránce své ctí, které památky po nich si zachoval, co umění na jejich oslavu vytvořilo ? —

Za úvod k těmto sbírkám sloužilo vyobrazení všech sv. Patronův našich: kartony akad. malíře Sig. Rudla, zapůjčené J. E. panem kardinálem Pražským, seskupené — jako krásné haluze okolo pně, z něhož vzrostly — kolem velikého obrazu sv. věrozvěstův našich Cyrilla a Methoda, zapůjčeného J. M. arcibiskupem olomúckým z posvátného Velehradu. Obraz tento, znamenité dílo polského mistra Jana Matejky, věnovali r. 1885 Poláci svatyni Velehradské. Nade všemi těmito obrazy stkvěl se na blánce verš písně Svatováclavské, sv. Patronů se týkající: »Všichni Svatí za nás proste, — Zahynouti nám nedejte!«

Dílem ve fotografiích, většinou pak v původních kresbách (Liebscherových, Levého, Jansových, Roubalíkových a j., jež nám veleochotně zapůjčil p. nakladatel Otto) a reprodukcích uvedena byla všechna památná místa po vlastech našich, jež sv. Patronové životem, působením nebo smrtí svou posvětili, tak na př. Velehrad, Levý Hradec, Hradčany, Budeč, Tetín, Mělník, Zelená Hora, Nepomuk, St. Boleslav, Sázava, Chotouň, Libice a mnohé jiné.

Ve zvláštní skříni vystaveny byly předměty, jež se nám po sv. Patronech dochovaly. Posvátné tyto o-statky patří zároveň mezi nejstarší a nejvzácnější umělecké předměty v zemích našich. Byl tu především drátěný límec sv. Václava upletený z drobných ocelových krouž-kův. Tato vzácná památka zapůjčena byla z pokladu chrámu

Rukopis sv. Vojtěcha.

Svatovítského. Svatému Vojtěchu přičítá zbožné podání několik předmětů, jež byly rovněž z pokladu Svatovítského Výstavě zapůjčeny. Jest to především obřadní hřeben*) ze slonové kosti, ozdobený po obou stranách

krásnou románskou polovypuklinou. Řez-ba tato představuje po jedné straně Beránka Božího v kruhu, jejž drží dva andělé;