Kazatelna sv. Methoda.

Dle kresby J. Dvořáka.

po druhé straně jest monogram Kristův dvěma fantastickými ptáky držený. Dále vystaveny byly po sv. Vojtěchu: prsten pozlacený s velikým kamenem, dva malé křížky, zrnko růžencové z jakési perleti, zvláště pak pozoruhodná biskupská rukavice ozdobená na svrchní straně stříbrnou šestilistou destičkou, na níž jest vyryt překrásný obrázek sv. Benedikta, sedícího v biskupském rouše s berlou v pravici, v levici s blánkou, na níž se čte nápis: + S. BENE-DICT + Mistrně vyrytý obrázek tento povlečen jest jemnou vrstvou různobarevného průhledného smaltu. Dílko toto, ač neveliké, jest znamenitým uměleckým skvostem. Z pokladu staroslavného chrámu sv. Václava ve Staré Boleslavi zapůjčena byla podobná památka, kterou zbožné podání rovněž sv. Vojtěchu připisuje. Jest to pontifikální rukavice z hedvábí upletená a při okraji překrásným vyšíváním ozdobená: ve třech perličkami obroubených medaillonech překrásně jsou vyšita poprsí Krista Pána, sv. Petra a sv. Pavla. O výtečném tomto díle umění vyšívačského možno ve smyslu starého názvu latinského právem říci, že jest »jehlou vymalováno« (»acu pictum«). Obdiv náš ještě vzroste, uvážíme-li, že dílko toto jest téměř miniaturní, a přece tak mistrně a dopodrobna jest provedeno! Znamenitý to doklad, na jak vysokém stupni stálo vyšívačské umění u nás za doby Otakarovy, ze kteréžto periody asi tato — patrně později přidaná — přízdoba Svatovojtěšské rukavice pochází. Z pokladu Svatovítského zapůjčena byla konečně také mitra sv. Vojtěcha, jejíž nynější úprava pochází asi z téže doby jako okrasa rukavice Staroboleslavské. Ušita jest z červeného aksamitu a ozdobena jest pěkně po ro-mánsku komponovanými monogramy Krista: I H C a X P C, korunovanými pěkným ornamentem románským vybíhajícím ve křížek. Okolo čela obíhá páska dubových lístků. Všechny ozdoby jsou ze zlatého plíšku vystřihány, našity a obroubeny perličkami. Na zlatém plíšku upevněny jsou nebroušené rubíny. Mitra tato pravděpodobně jest obalem zbytkův mitry sv. Vojtěchu naleževší. Zmíniti se musíme též o autografu sv. Vojtěcha z kláštera Břevnovského. Jest to velmi již vetchý pergamenový lístek, na němž se sv. Vojtěch do řehole sv. Benedikta v klášteře sv. Bonifáce i Alexia v Římě zapsal, jakž až dosud v řeholi té zvykem jest.

Po blah. Janu Sarkandrui, kdysi faráři Holešovském na Moravě, zachovalo se nám mešní roucho, chované nyní v Příboře, jež podle podání zbožná máti Sarkandrova vlastní rukou vyšila. Roucho to bylo rovněž na Výstavu zapůjčeno. Spatřujeme na něm vypoukle vyšitý obraz Ukřižovaného, Matky Boží a sv. Jana, dole pak znak a letopočet 1583. Z Olomúckého musea zapůjčena byla dřevěná paprskovitá monstrance, pocházející z farního chrámu ve Špičkách na Moravě, o níž lidové podání tvrdí, že pochází z doby sv. Cyrilla a Methoda. Podání to nemá ovšem historického podkladu. Jestiť monstrance tato forem gotických, jak tomu i prostý ořech, několika kraby ozdobený, nasvědčuje. Z jiných předmětův, tradicí Cyrillo-Methodějskou posvěcených, jež mohly býti toliko v obraze vystaveny, zajímala nás kaple »Cyrillka« na. Velehradě, kamenná kazatelna sv. Methoděje v Třešti na Moravě a četná sbírka nákresů (dra. Fritze z Jihlavy) starobylých kamenných křížů, o nichž sobě lid moravský vypravuje, že stojí na místech, kde druhdy sv. Cyrill a Method předkům našim kázali. V Čechách označuje starobylé podání tradicí takovouto jediné jen místo St. Boleslav; starobylá románská křtitelnice tamější též byla na Výstavě zobrazena.

Památky po sv. Prokopu na Sázavě chované: dřevěný pohár a lžíce, jakož i část berly jeho z pokladu Svato-vítského byly vystaveny v pouhých vyobrazeních.

Přebohatá byla sbírka olejových obrazů, soch, rytin, výkresů a fotografií k ikonografii sv. Patronů našich se vztahujících. Daleko by nás vedlo, abychom je všechny vypočítávali;*) zmíníme se stručně alespoň o těch, jež nejvíce vynikaly.

Z Cyrillo-Methodějských vyobrazení, jež vystaveny byly, zasluhují zmínky: kopie nástěnných maleb ve chrámě sv. Klimenta v Římě z IX. až XI. stol., barvotisková reprodukce obrazu L. Seitze »SS. Cyrillus et Methodius« z r. 1885, heliogravura Maxova Týnského sousoší, fotografie soch Seelingových na chrámu Vinohradském. Z originálů zmiňujeme se o skizze Hellichově pro chrám Karlínský a o dvou krásných modelech zemřelého mistra Šimka.

Sv. Ludmilu připomínaly nám: kresba »Hrob sv. Ludmily ve chrámu Svatojirském na hradě Pražském«, polo-vypuklá řezba ze skládacího oltáře z kaple Vlašského dvora na Horách Kutných, pěkná renesanční soška z velkého oltáře Dašického (z r. 1689), novější soška Heidelbergova, fotografie krásné barokové sošky z chrámu sv. Tomáše