Konečně nescházely zde známé lidové, vyřezávané a na tyčinkách upevněné odznaky umučení Páně, jako: ruce, nohy, sekery, kladívka, houby, lopatky, kopí, žebříky, meče a kohoutky, které se velmi často do foukaných nádob ze skla vkládaly. Takových skleněných láhví viděli jsme hojnost v lidovém oddělení.

Katolická literatura dob starších. Exposice starší literatury katolické nebyla sice bohata na rukopisy a inku-nabule, za to však vynikala hojným a pečlivým výběrem zajímavých tisků XVII. a XVIII. století, širšímu obecenstvu dosud málo známých. Potřebný materiál propůjčily církevnímu odboru ochotně především bohaté knihovny našich klášterů, zejména: knihovna Strahovská, Želivská, Křižovnická a Augustiniánská, dále knihovna kn. arc. semináře, knihovna Křestanské akademie v Praze, mnohé venkovské knihovny farní a konečně někteří jednotlivci.*)

Vystavené knihy v zasklených ležatých pultech uložené otevřeny byly na místech zvláště pozoruhodných ať vnitřním obsahem či vnější úpravou (illustracemi a p.).

První skupinu tvořily Bible. Rukopisných Biblí bylo tu několik a to českých i latinských. Mezi českými biblemi první místo co do stáří zaujímala česká bible psaná r. 1404 v klášteře Sedleckém od kněze Hanuše řádu Cistercien-ského, obsahující Starý zákon počínajíc knihami Mojžíšovými až po žalmy inklusive. Skvostnou úpravou vynikal pergamenový foliant z polovice XV. stol. obsahující Starý Zákon a ozdobený pěknými drobnomalbami. Z druhé polovice XVI. stol. pocházel bedlivě psaný Nový zákon, druhdy majetek rytíře Jana Mutrplasa z Tedražic a na Cvrčovicích, »dvořanína Jich Mtí Římských císařův, uherských a českých králův, i jich Mtí arciknížat rakouských«, jak na přídeští

Skládací oltáříky.

erbem jeho ozdobeném čteme. Tyto tři rukopisy jsou nyní majetkem knihovny Strahovské. Drobounkým písmem a malým formátem svým překvapoval Nový zákon Křestanské akademie Pražské, jenž psán byl nepochybně v polovici XV. věku asi za krále Ladislava Pohrobka. Zajímavé byly dva rukopisy Nového Zákona z knihovny konventu u sv. Tomáše v Praze; jeden z nich poutal k sobě pozornost staroieskými glossami, druhý překrásnými iniciálkami a ozdobami okrajními. Veliké pergamenové dvoulistí (ze XIV. stol.) obsahující latinský text I. knihy Král. kap. XIII.—XVI. a XXIII. až XXVII. (majetek musea Velvarského) doplňovalo skrovnou sbírku Biblí rukopisných. Vzácné unikum zahajovalo řadu Biblí tištěných: necelý pohříchu prvotisk obsahující český Nový zákon. Inkunabuli tuto obdržel r. 1816 Dlabač od P. E. Petříka, kaplana v Milevsku; nyní chová se v knihovně Strahovské. Z ostatních vystavených Biblí tištěných vynikala trojdílná Bible Svatováclavská vydaná v letech 1677—1715, i druhé vydání její z let 1769—1771; Bible tato v mnohých výtiscích z různých končin českých vlastí na Národopisnou Výstavu Českoslovanskou byla zaslána, což svědčilo o valném rozšíření i veliké oblibě její mezi lidem, jemuž v náhradu za Bible nekatolické byla dávána.

K účelům liturgickým upravený český text lamentací Jeremiášových z XV. stol. (majetek konventu sv. Tomáše v Praze) uvádí nás ke kollekci liturgických knih v zemích českoslovanských druhdy užívaných.

Nejnákladnější knihou obřadní farních chrámů byl missál zvláště v dobách před vynalezením tisku. Bohatší kostely opatřovaly si mešní knihy na pergamenu psané, více nebo méně hojně drobnomalbami zdobené, jak toho dokladem byl missál ze Živohouště (nyní v knihovně řádu Křižovnického v Praze chovaný), kdežto chudší kostely spo-kojovaly se s missály na papíře psanými, jichž ostatně i ve chrámech bohatších pro všední potřebu se užívalo. Takovéto rukopisné missály na papíře zběžně psané zapůjčeny byly pro Výstavu z Rokycan a Vlašimi. Na přídeští mešních knih zapisovali faráři nezřídka důležité události, jež na osadě jejich se zběhly; zvláště zajímavé záznamy obsahoval pergamenový rukopis missálu z Načeradce.