str. 382
Ve stol. XV. a XVI. byly latinské liturgické knihy pro dioecése česko-moravské určené tištěny vesměs v cizině. Na Výstavě vyloženo bylo několik vzácných prvotisků knih liturgických. Nejstarší z nich byl Brevíř dioecése Pražské tištěný z r. 1492 (majetek Křesťanské akademie v Praze), krásou vynikal Ritual Pražský z r. 1496 na pergameně výtečně tištěný (majetek knihovny arcib. semináře v Praze); k oběma těmto tiskům družil se konečně missál z r. 1498 (majetek kostela Plánického, nyní v Klatovském museu chovaný). Uvedené tyto knihy vesměs vytištěny jsou v proslulé tiskárně Stuchsově v Norimberce, a ozdobeny jsou pěknou dřevořezbou svatých Patronův českých, jež v rituálu knihovny seminářské vkusně jest kolorována. Úhledností tisku vyznamenával se také Pražský missál r. 1507 v Benátkách Vlašských vydaný a missál Olomoucký ve Vídni tištěný r. 1505. Zajímavo bylo srovnati vyobrazení svatých Patronův českých ve zmíněných Norimberských knihách obsažené s vyobrazením jich v missálu Pražském v Lipsku r. 1522 tištěném (majetek kostela v Loukově u Svijan), projevujeť se v nich ráz dvou dob uměleckých nepříliš od sebe vzdálených způsobem velice poučným. Později byly liturgické knihy tištěny v tiskárnách domácích; některé z nich, zajímavé zejména po stránce typografické, pojaty byly rovněž do kollekce naší, na příklad: Rituál Pražský kardinálem Harrachem vydaný
r. 1642., Agenda Olomoucká z r. 1695 (s velmi zajímavými rytinami), Officia propria dioecése Moravské z r. 1669 (s rytinou sv. Patronů českých, kterou dle A. Lublin-ského ryl P. Kihan), Officia propria Pražské archidioecése z r. 1767 (s pěknou rytinou Salzerovou sv. Patronů českých) a j.
Liturgický zpěv při bohoslužbách při vesnických kostelích obstaráván byl ode dávna učiteli, kteří pilnou rukou psávali sobě potřebný k němu text s notami. Na Výstavě vydávaly o tom svědectví dva rukopisy: »Celoroční ceremonie patřící mně a mou vlastní rukou psané, Janovi Františkovi Voctovi, ten čas kantoru a mistru školnímu u sv. Jiří blíž města Mladé Boleslavě v Zámoště léta P. 1766«, a »Celoroční kostelní ceremonie pro jednoho každého ředitele choru aneb pro jednoho každého učitele... 1808« (z Volyně).
Sem patří také nevelký sice, avšak neobyčejně vkusně vyzdobený papírový rukopis pohřebních obřadů ze XVII. století (z Jindřichova Hradce). Zvláště celostránkové obrázky v něm poutají k sobě pozornost správnou komposicí a jemným koloritem svým.
Lidový zpěv chrámový representován byl v oddělení katolickém několika kancionály psanými i tištěnými. Nádherné kancionály ze století XVI. — intervencí církevního odboru pro Národopisnou Výstavu Českoslovanskou získané — vyloženy byly jakožto památky malířství miniaturního v oddělení uměleckém, a pojednáno o nich již výše (srvn. str. 339. a násl.). V oddělení církevním zůstaly pouze čtyři rukopisné kancionály z XVII. a XVIII. století. Nejstarší z nich byl kancionál kostela sv. Bartoloměje v Kuněticích u Pardubic, ozdobený pěknými žlutočervenými švabachovými iniciálkami a linkami (viz ukázku jich na str. 151.). Kancionál tento psán byl dle pověsti mistrem tesařským; že pak skutečně prostí řemeslníci v prázdné chvíli chápali se péra, aby ozdobným písmem opisovali zpěvníky pro potřebu chrámovou, o tom svědectví vydávaly jiné dva rukopisy, jež oba zhotoveny byly Josefem Paderem, mistrem kovářským, ve druhé polovici minulého století. Oba nesou nápis: »Rorate neb veselí a radostní zpěvové adventní, které přepsal pro památku Josef Pader, mistr řemesla kovářského v Hradci Královém«; exemplář starší z r. 1769 nalézá se v Golčové Jeníkově, exemplář mladší z r 1783 v knihovně Želivské. Obrovskou velikostí spíše nežli úhledností písma vynikal rukopis rorát z Rokycan. Ke kancionálům a rorátům pojil se silný rukopisný foliant ze XVII. století obsahující písně o životech svatých (majetek pana učitele Ant. Slunéčka ve Zbynicích u Sušice).
Dosti úplná byla snůška tištěných kancionálů katolických, z nichž vynikaly zvláště tři: Steyerův (z r. 1683), Holanův (z r. 1693) a Božanův (z r. 1719).
Obzvláštní péče věnována byla v literárním oddělení katolickém prostonárodní literatuře náboženské. Především vyložena tu byla malá kollekce psaných a malovaných modlitebních knížek většinou z druhé polovice XVIII. století pocházejících. Platí o nich vše, co řečeno bylo výše (na str. 242—244) o psaných modlitebních knížkách vystavených v oddělení literatury lidové. V hojnějším počtu vyloženy byly modlitební knížky tištěné, z nichž povšimnutí zasluhovala různá vydání nejoblíbenější a nejrozšířenější z nich: »Zlatého nebe klíče«., jejž Jiří Ferus (Plachý) r. 1637 poprvé byl vydal. Péčí prof. G. Domluvila v Meziříčí n. Bečvou opatřena byla výstavě naší též bohatá sbírka tištěných náboženských písní kramářských. Písní takových koluje mezi lidem na tisíce. Mnohé z nich jsou obsahem i formou nadmíru chatrny, nicméně však docházejí u lidu veliké obliby. Zbožní venkované kupují si rádi písně ty na malých lístcích tištěné a sešívají je sobě pak v sešitky, jež časem vzrůstají v dosti značný objem.
Ke knihám modlitebním pojila se hojná sbírka knih rozjímavých, mravoučných, věroučných z polemických, z nichž mnohé poutaly k sobě pozornost jednak úpravou typografickou, jednak i obsahem stránek, jež k nahlédnutí byly vyloženy. Mimo jiné byly tu věroučné a polemické spisy V. Šturma (»Srovnání víry a učení Bratří« 1582), Bl. Nožičky z Votína (»Knížka proti bludům« 1566), Petra Litoměřického z Pilsenburka (»Jistá a patrná církve sv. znamení« 1593),
