Frant. z Rozdražova (»Rozbroj o kalich« 1626), Jana Václava Coelestina z Kronenfeldu (»Haereticum quare per catho-licum quia«) a mn. j. Z mravoučných knih vynikaly: Rampigolliho »Biblí Zlatá«, přeložená známým kronikářem Hájkem, soustavná to snůška mravoučných výroků biblických (vytištěná r. 1543), Jer. Drexelia »Křesťanský Zodyak«, přelož. Václavem Coelestinem z Blumenberka (vydání z roku 1674 se 13 rytinami Fr. Constantina), Alf. Rodrigueza »Cvičení v dokonalosti a ctnostech křesťanských« přel. Jiřím Constantiem (1663 a 1664), »Horlivé předložení« Michala A. Krusia z Krausenberka (1672, s podobiznou spisovatelovou od J. C. Doomsa), věnované »Všechněm věrným, pobožným a Boha milujícím Čechům«, Albrechta Chanovského z Dlouhé Vsi »Správa křesťanská« (1676) a mn. j.

Oblíbeným čtením lidu našeho bývaly ode dávna postilly, t. j. výklady evangelií a epištol, jakož i životy Pána Ježíše a svatých. Z knih toho druhu vystaveny byly: foliový rukop. pap. Životy sv. Otců Egyptských, kteří přebývali na poušti« (opis ze XVII. stol.; majetek knihovny kníž. arc. sem. v Praze), »Postilla« a »Životy svatých« Vojtěcha Seb. Scipiona (1618), »Postilla« M. Václava Steyera (1691), »Životy sv. dvanácti apoštolův« (1630) a »Životy svatých patronů českých« (1641) Jiřího Fera a mn. j.

K mravům a zvykům lidu našeho přihlíželi povždy bystře kazatelé naši, i zůstavili v kázáních svých bezděky nejeden vzácný příspěvek k povahopisu lidu českého Ukázkou vystaveny byly v oddělení katolickém nejjadrnější plody posvátného řečnictví českého, jakými jsou: kázání Leop. Fabricia († 1772), Fab. Veselého (†1729), Pavla Axlara (†1714), Bamascena Marka (1727) a j. Zajímava byla neznámá dotud rukopisná sbírka kázání Dominika Gregoriadesa († 1770) z knihovny Želivské.

O horlivé píli katolického duchovenstva českého v oboru - dějin národních svědčila bohatá exposice foliantův i malých knížek, naplněných obsahem historickým. Přední místo zaujímaly tu ovšem obě kroniky lidu našemu tak milé: Hájkova a Beckovského. Beckovského kroniky byl tu vyložen také i původní objemný rukopis (z knihovny Křižovnické), výmluvné to svědectví neúmorné píle vlastimilovného kněze. Vedle kronik těchto vyloženy tu byly české spisy: Tomáše Pěšiny z Čechorodu (»Předchůdce Moravopisu« 1663), Jana Kořínka (»Staré paměti Kutnohorské« 1675), Jana Flor. Hammerschmida (»Historie Klatovská« 1699), Frant. Ant. Scharfa (»Staročeská víra« 1730) a j. V oddělení tomto nesměly ovšem chyběti historické spisy duchovenstva českého, psané sice jazykem latinským, nicméně provanuté duchem v pravdě vlasteneckým, jako jsou: Spisy Bohuslava Balbína (»Miscellanea historica Regni Bohemiae« 1682 a násl., »Epitome historica rerum Bohemicarum« 1677 a j.), Jana Jiřího Středov-ského (»Sacra Moraviae historia, sive Vita ss. Cyrilli et Methudii« 1710), Tomáše Pěšiny z Čechorodu (»Mars Moravicus« 1677), Jana Flor. Hammerschmida (»Prodromus gloriae Pragenae« 1723) a j.

K docelení obrazu činnosti českého kněžstva na poli literatury

české sloužily vyložené básnické spisy Felixa Kadlínského († 1675), jakož

i mluvnické spisy Jiřího Konstance (»Brus jazyka českého« 1667) a M.

V. Steyera (»Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb

tisknouti« 1668).

O blahodárné vydavatelské činnosti »Dědictví Svatováclavského«, jež v letech 1670—1751 rozšířilo mezi lid více než 80.000 knih českých, svědčila téměř úplná sbírka spisů nákladem jeho vydaných.

Číselný diagram bohoslovné literatury starší, jejž vypracoval J. Skopec a zevrubné přehledy veškerých spisů v jednotlivých oborech literatury bohoslovné vydaných, jež sestavili Pražští bohoslovci, doplňovaly výstavku staršího

katolického písemnictví.

Katolická literatura moderní. Jak vědecká a poučná, tak i t. zv. krásná literatura katolická moderní (ve smyslu časovém) zastoupena byla na Národopisné výstavě českoslovanské velmi čestně. V oddělení katolickém věnováno literárním ukázkám těm šest vitrin ve tři oddělení přepažených; kromě toho však i v oddělení literárním, školském a sociálním čestné popřáno jim místo. (Katolické písemnictví v Americe mělo své ukázky ve výstavě katolických Čechův amerických.) Celý vývoj moderní literatury katolické od dob znovuzrození literatury až do r. 1894 znázorněn byl v oddělení církevním jednak ukázkami z největší části nádherně vázanými, jednak velmi pečlivě pracovanými a provedenými diagramy. Diagram katolické literatury vědecké sestavil Jindř. Skopec, diagram katolického básnictví X. Dvořák.

Povšimneme-li si již nejprve katolické literatury védecké a poučné, poznáme snadno, že vzdělávání věd boho-slovných jazykem českým mělo hned od dob znovuzrození literatury české své pěstitele, kteří v různých oborech theologických jednak práce původní podávali, jednak o překlady se starali, buď samostatně spisy své vydávajíce, k čemuž záhy i různá »Dědictví« vydatně napomáhala, buď v časopisech, a především ovšem v »Časopise pro katolické duchovenstvo«, který již roku 1828 v Praze vycházeti počal,. je uveřejňujiíce. A jak vzmáhala se literatura česká

List z Bible Svatováclavské.