str. 384
vůbec, přibývalo zároveň i literatuře katolické pracovníků, nač zajisté i různé okolnosti, jako zřizování českých škol středních a vysokých, nemalý měly vliv, tak že nyní možno již zváti stav vědecké literatury katolické velice potěšitelným. Ostatně však katolická kniha poučná vykonala v prvních dobách národního znovuzrození našeho více než kterákoli kniha jiná, jelikož tam, kam z různých příčin jiná kniha česká se nedostala, nalezla přístupu poučná kniha katolická. Ba, kde v rodině české žádné jiné nebylo knihy, tam byla jistě všude aspoň česká kniha modlitební.
Na všeobecném diagramu v oddělení literárním znázorněna síla vědecké a poučné literatury katolické od roku 1820 až do konce r. 1894 následujícími číslicemi: Od r. 1820 až do r. 1847 vyšly 594 spisy nábožensko-katolické, od r. 1847—1859 napočteno jich 288, od r. 1859—1869 nalezeno jich 231, za desetiletí 1869—1879 uvedeno jich 210, za
desetiletí následující (1879—1889) 297, a od r. 1889—1894 napočítáno jich 184; kromě toho patří ovšem katolické literatuře vědecké a poučné i jisté percento z rubriky dějepisu obecného a církevního. Podrobněji však vyznačena statistika na diagramu Skopcově, kdež nejenom dle jednotlivých disciplin theologického studia statisticky udáno jest, kolik knih jak původních tak přeložených za celé období od r. 1820 až do r. 1894 vydáno a kolik článků z příslušného oboru toho napsáno bylo, nýbrž zároveň uvedena jsou význačnější díla z oboru toho, jež také ve vitrínách z veliké části skutečně byla vyložena. A tu již mají se věci ty následovně: Z filosofie křesťanské vydáno bylo za celé období 1820—1894 sedm knih (šest původních) a napsány celkem 73 články. Hlavními repraesen-tanty filosofie byli zde Mat. Procházka (Materialismus a křesťanství v Č. K. D. 1866—1870), Dr. E. Kadeřávek (O atheismu, Logika formální, Psychologie), Dr. Pospíšil (Filosofie, díl I.), Dr. Vychodil (znamenité překlady děl Aristotelových a práce původní), Dr. Hlavatý a j — Rubrika »Bible a studium biblické« vykazuje 113 knih (50 původních) a 154 články (144 původní). Z přečetných pracovníků jmenovati možno: Draského (Překlad Písma sv. z původních jazyků, 1822—1827), J. Korce a F. Procházku (Biblí česká, II. vyd. r. 1851 a 1857), Frencla (Biblická encyklopedie 1859), Frencla a Desoldu (Biblí česká 1860), Stárka, Sušila (Překlady a výklady celého Písma sv. Nového zákona), M. Mlčocha (Starověda biblická 1888), Hulakovského (Didonův Ježíš Kristus), Blandu (Přehled starožitností biblických) atd. Zvláště pak velikou ozdobou oddělení toho byla dvě nádherná, illustrovaná vydání Písem sv.: »Zlatá Bible« a »Bible Doréova«.
Četně pěstována a v oddělení literárním katolickém čestně též zastoupena byla dogmatika a apologetika. Napsányť od roku 1870 do
roku 1894 celkem 533 články, z nichž původních bylo 501, a vydáno 137 knih, mezi nimiž 107 původních. Autory jejich jsou: Jirsík (Populární dogmatika a j.), Barták, E. Brynych (Štít víry), Votka, Dr. Vychodil (Důkazy jsoucnosti Boží, Apologie křesťanství, I. díl), Dr. Šimánko (O Bohu jednom v bytnosti a trojím v osobách), Dr. Lenz (Mariologie, Syllabus, Antropologie, Učení Petra Chelčického o sedmeře svátostí atd.), Konečný, Kadeřávek, Heusler a jiní mnozí. Totéž platí měrou ještě hojnější o církevních dějinách a patristice. Vyšloť v období svrchu jmenovaném 266 knih (228 původních) a napsáno 666 článků (650 původních) z oboru dějepisného, z oboru pak patristického 26 knih a 48 článkův. Pracemi v oboru historickém zvláště vynikajícími jsou spisy: J. E. Bílého (Dějiny katolické církve, 2 díly z roku 1847 a 1854), Karlíkovy Životy, skutky a utrpení svatých a světic božích, sv. I.—V. z r. 1847—1859, Tomáše Nováka Svatý Jan Nepomucký 1862, Dra. Kl. Borového Jednání a dopisy konsistoře 1867, 1868, Antonín Brus z Mohelnice 1873, Martin Medek 1877, Sv. Jan Nepomucký 1878, Dra. M. Procházky Život sv. Methoda, spisy F. Nováka, F. Sasinka, Dra. Krásla (Arnošt hrabě Harrach 1886), Dra. Kryštůfka (Všeobecný dějepis církevní ve
