4 sv.), B. M. Kuldy (Církevní rok), P. Svobody T. J., prof. Vacka, prof. K. Konráda (Dějiny posv. zpěvu staročeského, 2 díly), Fr. Ekerta a j.; patristikou pak se obírali: Sušil (Spisy sv. Otců apošt.), Stárek, A. Řehák (Patristická encyklopedie), Desolda, Fr. Hošek, Dr. Sýkora (Katechese sv. Cyrilla Jerusal.), Dr. Fr. Doubrava (Památky sv. Augustina, 1893) atd. Méně pěstěna byla mravověda, neboť za celé období to vydáno jen 18 knih, z nichž 12 bylo původních, a napsán 151 článek (149 původních), a také právo církevní méně vzděláváno, neboť vyšlo jen 14 knih (12 původních),

ač ovšem článků napsána řada veliká, totiž 290, z nichž 287 bylo původních. Hlavními repraesentanty na poli katolické mravovědy jsou u nás v tomto století Stárek, Janiš, Řehák a Vřešťál, kdežto v oboru práva kanonického pracovali hlavně Laurin (Moc zákonodárná a soudní v příčině manželství 1883, Pokrevenství a švakrovství 1891), Borový (Úřední sloh církevní), Ott, Víšek, Jirák a j. Za to však veliké číslo vykazuje bohosloví pastýřské, neboť knih vydáno 565 (499 původních) a článkův uveřejněno 819 (792 původní). Pod záhlavím tím jsou ovšem zahrnuty i publikace homiletické a sociologické, nikoli však asketické, jež za-řaděny v rubriku zvláštní a vykazují 545 knih (původních 359'. Díla vynikající z o-boru pastorálního podali hlavně Špachta (Homiletika), Hnojek, Smolík (Rukověť pro zpovědníky), Skočdopole (Příručná kniha pastýř. bohosloví), Blanda, Frencl (Postilla), Daneš, Podstránský (Výklad křesť.-katol. náboženství), Černohouz (Encyklopedie příkladů), Lenz (Socialismus), Vrba (četné spisy obsahu sociologického) a j. Veliká byla produkce na poli kazatelském; ukázkou vyložena byla kázaní Rýchlovského, Jirsíka, Beneše Třebízského a j. — Co pak spisů asketických se dotýče, vystaveny byly nejen četné životopisy svatých a různá rozjímání, nýbrž i přečetné modlitební knihy, jež hlavně nakladatelství Stýblovo, Celerý-novo, Steinbrenerovo (Vimperk) a Benediktinů Rajhradských vydala. Ba ani na různé zpěvníky nebylo zapomenuto, a takž vystaven nejen veliký kancionál Svatojanský, nýbrž též četné zpěvníčky menší.

Konečně zbývá ještě katechetika a archaeologie, aby vyčerpány byly všechny rubriky diagramu vědeckého písemnictví katolického. Katechetika vykazuje tu 109 knih (96 původních) a 312 článků, z nichž 310 je pův. Repraesentanty hlavními jsou

Vyobrazení sv. Patronů českých v missálu Pražském z r. 1522.

tu: Škoda (Katechetika), Skočdopole, Ježek, Sýkora, Pakosta, Tippmann, Blanda a j.

Z archaeologie napsáno 27 knih a 255 článkův autory ne tak četnými, jako plodnými, z nichž nejznámější jsou: Rüffer, Lehner, Ekert, Vlasák a j.

Vedle vědecké a poučné literatury katolické zastoupena byla v oddělení katolickém počtem velice slušným též katolická literatura krásná, poesie i belletrie. Z diagramu Dvořákova bylo patrno, že jak lyrice, tak básni didaktické a epické na poli poesie katolické v době našeho znovuzrození národního dobře se dařilo a že pěstitelů nadšených a více méně zdárných nikdy jí nechybělo. Všechny uvedené druhy básnictví vykazují celou řadu plodů, z nichž mnohé mají cenu trvalou a vykonaly svým povoláním i velikou službu vlasteneckou a národní. Jmenovitě nyní, kdy nové, modernější proudy vnikají u nás do poesie vůbec, povstávají i mezi mladší básnickou generací katolickou přemnozí, jimž nadání rozhodně upříti nelze a kteří novou, moderní formou vyjadřují s úspěchem vznešené idey náboženské, mravní, společenské a jiné. Je to t. zv. moderna katolická (jak ji někteří zovou), jejíž repraesentanti sdružili se poprvé