v almanachu »Pod jedním praporem« majíce orgánem »Nový Život« a sbírku zvanou »Básnické obzory«. Povšimneme-li si jednotlivých oborů poesie, zvláště dle postupu diagramem Dvořákovým označeného, vidíme, že co se lyriky dotýče, byla píseň církevní u nás v tomto století pěstována hojně. Byliť pěstiteli jejími hlavně Sušil, Štulc, Soukup, Šťastný a přemnozí jiní.

Neméně četný jsou i duchovní básně lyrické; samostatné jejich sbírky vydali: Sušil, Soukup, Štulc, Šťastný Kulda, Ježek, Ibl, Pakosta, Dvořák, Skalík a j.

Podobně četně pěstěna i báseň didaktická, jež obohacena na poli katolickém nejednou skutečnou perlou. Známiť v té příčině: Vinařický, Doucha, Kamarýt, Jablonský, Kulda a ještě jiní. A co epiky se týče, uvádíme jenom Nejedlého, Holého (Cyrillo-Methodiada), Štulce (Z paláce a kláštera), Šťastného (»Kytka z Moravy«, »Hlasy a ohlasy«). Konečně i básnictví dramatické četně pěstováno hlavně ve způsobě her vánočních. Spisů z oboru toho je zajisté slušný počet, jak již z vystavených ukázek bylo vidno. Pracovalť na poli tom Pravda, Šťastný, Baar, Renner, Chlumecký, Majer, Košťál, Sasinek, Kovář a jiní mnozí. Jak známo, jsou mnohé z těchto dramatických her po vlastech českoslovanských úplně zdomácnělé a skorem v každé dědině známé, provozovány jsouce dětmi školními hlavně v době vánoční, kdy mladí i staří povzneseni a potěšeni jim naslouchají.

Katolická belletrie byla na Výstavě representována velice čestně. Všemi spisy svými zastoupeni tu byli vele-známí a stále dychtivě čtení vypravovatelé a povídkáři lidoví: Fr. Pravda, Ehrenberger, Václav Beneš-Třebízský, moravský »kukátkář« Václ. Kosmák, Dostál a Brodský.

Zvláštní kollekce své měla v církevním oddělení katolická družstva vydavatelská, jež pro rozvoj katolické literatury české velikou mají důležitost a nesmírnou o ni zásluhu.

V první řadě dlužno tu ovšem jmenovati »Dědictví sv. Prokopa v Praze«, jež vzniklo roku 1860, vytknuvši si za účel vydávání vědeckých bohoslovných spisů. Za třicet čtyři roky svého trvání (1860—1894) vykázati může více než 2000 členů 40-zlatových, tak že jmění jeho obnáší na 80.000 zl. Veškeré publikace jím vydané mají cenu trvalou. Nemenší zásluha patří dále »Dědictví Svatojanskému v Praze«. Založeno byvši Ant. Hanikýřem za tím účelem, aby vydávány jím byly pro lid laciné knihy poučné i zábavné, a vstoupivši roku 1835 do života, vykonalo Dědictví toto svými po všech českoslovanských krajích známými »zelenými knihami«, jak je lid pro zelenou jich obálku nazývá, velmi mnoho dobrého, neboť majíc v roce 1894 skorem 30.000 členů rozeslalo za celou dobu svého trvání po vlastech našich spoustu knih, z nichž mnohé čteny celými osadami. Nalézají se mezi nimi bible, postilly, kancionály, životy svatých, knihy mravoučné, dějepisné, cestopisné, povídky a j. Táž chvála patří i třetímu Dědictví, totiž »Dědictví sv. Cyrilla a Methoda v Brně«, založenému roku 1850. Majíc v čele od r. 1850—1868 Fr. Sušila, po té až do r. 1889 M. Procházku a od r. 1889 prof. Vlad. Šťastného, čítalo v r. 1894 přes 15.000 členův a mělo přes 88.000 zl. jmění. Za celou dobu svého trvání vydalo celou řadu poučných i zábavných spisů původních i přeložených, jakož i různé mapy a obrazy. K těmto třem Dědictvím řadí se jako čtvrté»Dědictví Maličkých«, založené v letech šedesátých kan. J. Šrůtkem v Hradci Králové a čítající skorem 50.000 členův. Konečně pak slušno jmenovati ještě »Dědictví sv. Ludmily«, které počalo vycházeti v Písku r. 1863, majíc též název »Zlatá kniha«. Jeho nákladem vycházejí knížky především dívkám určené.

Celé dvě skříně věnovány byly v oddělení katolickém ukázkám všech periodických katolických biblioték, caso-pisův a listův směru vědeckého, poučného, zábavného i politického.

Co různých»biblioték« a »knihoven« se týká, vycházely tou dobou a v oddělení katolickém vyloženy byly následující: »Ascetická bibliotéka«, vydávaná v Brně od r. 1880, dále » Knihovna katechetská«, která vychází v Praze od r. 1889, »Hlasy katol. spolku tiskového«, které vycházejí v Praze od r. 1870, přinášejíce ročně průměrně 4—6 spisů obsahu poučného i zábavného, »Zábavná bibliotéka«, vycházející v Brně od r. 1869, »Zábavy večerní« vydávané Cyrillo-Methodějskou knihtiskárnou v Praze od r. 1880 a konečně »Bibliotéka mládeže«, jež počala vycházeti v Praze r. 1893 týmž nákladem.

K těmto bibliotékám řadí se periodická sbírka brožur »Slova pravdy«, v nichž způsobem prostonárodním pojednává se o různých časových thematech se stanoviska katolického (odběratelů 7—8000).

Vedle těchto periodických sbírek vyloženy dále též katolické »Sborníky«; byly tu zejména: »Sborník Velehradský« (1880—1885), » Sborník historického kroužku«, který od r. 1893 vychází v Praze.

Z katolických časopisů na prvém místě jmenovati dlužno vědecký »Časopis katolického duchovenstva«, nejstarší to bohoslovný orgán v jazyku českém a jeden z nejstarších časopisů českých vůbec. Vycházeti počal již roku 1828 pod názvem »Časopis pro katolické duchovenstvo« a byl vydáván do konce roku 1852, kdy zanikl; než roku 1860 byl vydáván znovu a vychází až doposud (redaktorem jest nyní dr. Borový), maje asi 1000 odběratelův. K němu stářím družil se »Blahověst«, časopis k poučení i zábavě věnovaný, Štulcem založený, který r. 1895 čítal již 45. ročník. (Odběratelů měl r. 1895 kolem 700.) Vedle časopisu toho (nyní již zaniklého) vynikala stářím také již zašlá »Posvátná kazatelna«, kterou v Olomouci vydával v letech 1864—1894 B. M. Kulda. Homiletiku vedle jiných oborů theologických pěstoval též časopis »Pastýř duchovní« (1880 —1894), jehož místo zaujal od r. 1894 »Rádce duchovní« (2000 abonentův). Na Slovensku pak směr ten sleduje »Kazatel'ňa«, vycházející v Ružomberku.

Vedle těchto časopisův theologických vyložen byl společný orgán českomoravských bohoslovců: Brněnské »Museum«, jež vychází již od r. 1867, a sice zprvu litografováno a teprve od r. 1885 tiskem. Do časopisu toho ukládají bohoslovci čeští literární prvotiny své.