str. 402
Čís. 22. dům »U hřebene«, v mladší době »u modrého sloupu« zvaný, dnes čís. 8., ve slohu renaissančním s loubím jednoduchých forem; plán proveden arch. Makovcem.
Čís. 23. »U raka«, před tím »U tří lip«, dnešní čís. 7. s loubím gotickým, ve třetím patře hrazděným zdivem a podél průčelí s dřevěnou pavlačí jako na Sadelerově rytině. Návrh vyšel od prof. Podhajského. Dům »u zlatého raka« koupil roku 1607 za 485 kop česk. krejčí Jan Knot, týž byl mu však ještě s druhým nárožním domem na rynečku někde na severní straně ležícím konfiskován a oba dva roku 1627 k ruce fisku paní Švihovské prodány.
Čís. 24. dům »U koníčka«, jak se již roku 1431 nazýval, jmenován později »U tří mečů«, dnes čís. 6., proveden v české renaissanci s loubím a malebným štítem arch. J. Vejrychem. V přízemí v zahrádce za domem byla plzeňská pivnice Brabcova a Bauerova.
Čís. 25. dům »U Vlků« dostal jméno po majiteli Ješkovi Vlkovi, jemuž roku 1410 náležel, dnes se tu říká »u zlaté dvojky« a je poznačen čís. 5., jest to budova s loubím v české renaissanci s krásným štítem arch. Makovcem navržená, kamenné žlaby, ven vyčnívající, svádějí vodu se střechy; v prvním poschodí jest freskový obraz sv. Františka od Mikuláše Alše.
Čís. 26. »U Pezoltů«, později »u zeleného stromu«, dnešní čís. 4., jest veliký nárožní dům, východní stranu Malého rynečku zakončující, jenž od konce XVI. stol. až do nedávné doby nejméně změn doznal. Jest třípatrový, má loubí na obě strany, rohový arkýř věžovitě zakončený, nad římsou ve střeše pak množství štítných vikýřů, z nichž na jednom ještě před osmi lety socha sv. Václava stávala; od r. 1404 náležel bohatému pláteníku Pezoltovi, který mimo to ještě dva jiné domy měl. — Dům ten ve slohu renaissančním projektoval arch. Makovec, nástěnná malba P. Marie na straně do rynečku pochází od Mikuláše Alše, na straně polední byly hodiny s příslušným nápisem. — V nároží budovy měl starobylé knihkupectví Alexander Storch, který právě v témž domě na Malém náměstí svůj závod má.
Za rohem domu čís. 26. na straně severní ku bráně, kterou jsme do Staré Prahy vstoupili, stojí
čís. 27., jenž se od konce předešlého století zove » U bílého lva«, dnes čís. 3. se svojí sgraffitovanou rustikon a lunetovou římsou; když byla tato ještě malována, býval velice pěkným filigránským domkem, jak to ještě dnes vidíme; krásné kované mříže ve schodišti, ukazující ke druhé polovici století XVI., jsou v domě tom dosud zachovány. — Postaven dle návrhu Vejrychova v české renaissanci a sgraffitován, římsa lunetová malována Řehořovským, kdežto čtyři figury na zdích provedeny »al chiaro schuro« malířem Klusáčkem.
Kostel sv. Linharta stával na severní straně »Malého rynečku«, kde se říká-
válo »v uzdářích« nebo též »v kuchyňkách«, před ním byl hřbitov, zdí obehnaný, v té pak byla vrátka, kudy se přes hřbitov do kostela chodilo; poněvadž byla půda hřbitova povýšena, bylo lze spatřiti množství křížů náhrobních, dřevěných neb ze železa kovaných i z rynečku. Ač kostelík sv. Linharta byl prastarý, shledáváme přec první zmínku o něm u Tomka kolem r. 1290 a druhou r. 1298, kdy vdova po Jaroši z Fuchs-berku, větve Divišoviců, nynějšího rodu ze Šternberka, postoupila podací právo své klášteru Dominikánek od sv. Anny v Praze. Za válek husitských zmocnili se ho osadníci strany podobojí a dosazovali k němu faráře kališnické až do bitvy na Bílé hoře; r. 1628 postoupen byl císařem Ferdinandem bratrstvu Francouzů v Praze žijících, kongregaci sv. Ludvíka, a míval tu služby Boží každou neděli a svátek kněz Dominikánský od
sv. Jiljí. Roku 1784 byl kostel ten i se hřbitovem zrušen a náboženským fondem r. 1787 za pouhých 250 rýnských Janu Antlovi prodán, ten jej pak přestavěl na dnešní dům č. 128.
Před hřbitovní zdí kostelíka bývala řada bud a krámků, v nichž se připravená jídla obecnému lidu prodávala, proto zde říkáno »kuchyňky v uzdářích«. Návrh kostelíka proveden byl arch. Cechnerem ve smíšeném slohu, a sice apsida a spodek věže ve slohu románském, ostatní část v gotice.
Branka postavená v koutě dnešní ulice Karlovy mezi domem čís. 8. a 9. sloužila v době výstavy za východ z rynečku, byla provedena v jednoduchých tvarech podle návrhu arch. Cechnera.
Studna ohraničená krásně kovanou mříží železnou, napodobena věrně dle kašny dosud na Malém rynečku stojící s nápisem r. 1565, provedena s velikou pečlivostí do nejmenšího detailu zámečnickým mistrem na Vinohradech p. Adolfem Hamrníkem na vlastní náklad, který ji po výstavě prodal hraběti Sylva Tarouccovi do Průhonic, kdež na nádvoří zámku postavena. Vyzdění studny s podezdívkou mříže provedl výstavní výbor svým nákladem.
