srdcí dětských. Spokojeně mohl patřiti na dítko své zakladatel tohoto Dědictví, kanovník arcijáhen A. J. Šrůtek, jehož obraz byl vyvěšen nad výstavkou; neboť přes 30.000 knih ročně rozesílá do nejodlehlejších dědin již po plných 35 let.

Proti tomu vchodu potrojná vysoká skříň podávala obrázek o činnosti dějepisné a zeměpisné v našem národě. Od nejstarších dob lid český miloval toto čtení, a počet knih z tohoto oboru předčí nad všecky jiné obory vyjma literaturu krásnou. Oba pořadatelé prof. Josef Vávra a dr. Metelka s mnohou nesnází se potkali, majíce vybrati díla buď obsahem nebo významem vynikající. Otec dějepisectví českého Kosmas zahajoval výstavku u vydání Tomkově, k němu družily se spisy Karla IV. vydané Emlerem. První česky psaná kronika, Dalimilova, byla také první opposiční knihou českou; pod prostou úpravou skrýval se tu jadrný obsah. Hájkovy znárodnělé kroniky vystaveno několik výtisků, aby návštěvníci mohli si všimnouti též obrázků jeho, lhoucích rovněž tak jako kronikář sám. Odpůrce jeho Martin Kuthen, první, jenž psal o předslovanských obyvatelích Čech, i tu stál proti Hájkovi. Paměti Slavatovy, Historie církevní Pavla Skály, Stránského Respublica a Balbínovy spisy představovaly dobu úpadku; Tomáš Pešina a Beckovský nové oživení dějinného povědomí. První kronika z doby probuzení, Pelclova, byla vystavena ve vydání českém, z Kra-meriových prostonárodních spisků historických, u lidu tak oblíbených, vzato několik na ukázku. Zvláštní místo vykázáno Dějinám Palackého, jako je vždy budou zabírati v dějinách národa samých. Tu duch český pojednou tvořením historickým se vznesl na výši světovou. Dějiny Palackého doprovázely ostatní historické práce »otce národa«; geniální Starožitnosti Pavla Josefa Šafaříka, podávající první obraz života veškerého Slovanstva za starověku, doplňoval téhož Národopis. Vůkol nich se řadily Smetanův libě psaný Dějepis všeobecný, Šemberovy, Zapovy a Jak. Malého práce historické a za celou řadou jiných děl původních i přeložených následovala tvorba novodobá. Jí v čele stál stařičký Tomek s desíti díly Dějepisu města Prahy a hojným počtem spisů jiných, a s ním v řadě stáli Emler a Kalousek, kteří tu měli dosti podrobnou exposici svých prací. Vedle Kalouska historii českého práva představoval ještě Jar. Čelakovský a V. Brandl. Novější dějepis český od Ant. Rezka pojil se ke Gindelyho Dějinám českých bratří a třicetileté války, ke studiím Gollovým, Bohuše Riegra, K. Tieftrunka a j. Wocelův Pravěk země české, Dudíkovy a Brandlovy dějiny moravské, Praskova Vlastivěda slezská, Šemberovy Dějiny všeobecné, K. Jirečka Dějiny bulharské, Píčovy ruské, studie Dvorského, F. A. Slavíka, T. Bílka, dra. Kl. Borového, A. Lenze, Krištůfkovy Dějiny církevní a ran. j. vystaveny svědomitě vedle rozmanitých pramenů k dějinám; nad celou exposicí postaveno veliké sádrové poprsí V. V Tomka.

Ze zeměpisu vybrati mohl profesor Metelka ze starší doby jen ukázky cestopisů, jako Kabátníkův, Prefátův a Harantův do Palestýny a Egypta, Vratislavovu klasickou cestu do Cařihradu, největší středočeský tisk: Münsterovu Kosmografii, anebo Krameriovy prostonárodní knížky. Spisy vědecké ceny počínají se teprve Popisem království Českého od Fr. Palackého; odtud obor zeměpisného zkoumání se šířil, až zabral celý svět. Zap, Jan Palacký a Fr. J. Studnička jsou tu hlavní pracovníci. Vlasti ovšem stále oddává se nejvíce badatelů. Sedláčkovy Hrady a zámky a Ottovy Čechy počaly spojovati slovo s obrazem, a odtud již většina podobných děl je opatřena illustracemi. Nerudovy Obrazy z ciziny, Sv. Čecha a Kv. Mansveta cestopisy obklopeny byly Feistmantlem, Wünschem, P. Durdíkem, Štolbou, Pinkasem, Holubem, Guthem, Faitem a jediným cestovatelem naším kolem světa, Kořenským. Národopis obmezoval se na práce Vlachovy a Hrubého, kartografie a historie její na práce Kořistkovy, Zděňkovy a Metelkovy. Bohatá byla sbírka prací místopisných. I v statistice mohly býti vystaveny jen skrovné spisy, hlavně statistické knihy města Prahy.

Postoupil-li návštěvník od prohlídky těchto skříní v před, měl po levé straně před sebou ladně upravenou výstavku J. V. Friče, již uspořádali synové jeho.

Levou stěnu zdobily zde obrazy z r. 1848, mezi nimi účastníků slovanského sjezdu, pak četné diagramy a některá poprsí, jako Havlíčkovo a Čelakovského. Mezi diagramy vynikal časopisecký, znázorňuje číslicemi, co pod ním ve třech skříních bylo od p. řed. J. M. Hovorky na odiv postaveno aspoň z části. V prvé skříni shromážděny prvotiny časopisů českých: Konáčovy Noviny z r. 1515, dále četné jiné Noviny, Zprávy, Návěští, Vypsání a jak se vůbec tehdy jmenovaly; vedle nich první český list periodický z r. 1597. Druhá skříň poskytovala obraz časopisectva z doby probuzení. Opět hrubý papír, hrubý tisk, prostý obsah — ale jaký význam! Od Krameriových cís. král. vlastenských novin z r. 1785 postupovalo se k Hlasateli Nejedlého (1806), k Palkovičovu Týdenníku, Hromádkovým Prvotinám, Preslovu Kroku, prvnímu vědeckému listu, a konečně k Časopisu musea král. česk. (1827) a Časopisu katol. duchovenstva (r. 1828). Byly to vesměs činy váhy dnes už nepředstavitelné. Pak už se časopisy množily a rozstupovaly dle stran. Prvně protivy se vynořily při České Včele, belletristickém orgánu starých, a při Tylových Květech, podobném orgánu mladých. Politických listů do r. 1848 u nás nebylo, vyjma úřední Pražské noviny. Tu zavál do českých luhů jarní vzduch »konstituce«. Celá skříň podávala ukázky časopisů z r. 1848—1850. Podobná úroda nastala až zase po r 1866 s novou ústavou; časopisy zakládány nyní hojně také po venkově a to nejen v Čechách, nýbrž i na Moravě, ve Slezsku, ve Vídni i v Americe; zdokonalují se co rok hlavně též v úpravě. Jednotlivé stavy málem všecky si opatřují orgány své vlastní; ale nelze zapříti, že dnes už časopisy nevolá k životu jen skutečná, opravdová potřeba, nýbrž i spekulace a podobné závodové, ne-li dokonce osobní pohnutky. Rozvoj časopisectva našeho nejlépe charakterisuje počet jich před sto lety a nyní: r. 1795 vycházel jeden, r. 1895 — přes 500!

Vedle časopisů tísnila se výstavka belletrie, kterou pořádal p. prof. M. Mařík. V povídkách zajisté duch národní a chuti i cesty jeho podobně jako v básních nejpatrněji se odbleskují. Počátky krásné prosy sahají do XIV. století, a Gesta Romanorum, Román o Alexandru Vel., Kronika o Štylfrydu a Bruncvíku, nade všechny pak Kronika trojanská první získávaly oblibu takovémuto čtení. Počet spisů s počátku nebýval přílišný; XV. a XVI. století vytvořily jich něco přes půl druhého sta, doba úpadku (1621 —1774) dokonce ani půl sta. A cena jich byla ještě menší než počet. Teprve naše století zvýšilo si číslice do míry až povážlivé. Léta šedesátá vykazují na 500 knih, léta sedmdesátá na 800,