předměty a prostředky získány, nastala potíž o místo. Konečně vybráno místo v ústřední dvoraně při zadním východě za plastickou mapou Čech — ale tam se zase ubytovali truhláři a sklenáři a neodstěhovali se, až všecky instalační práce jejich byly skončeny. Tím se stalo, že oddělení literární přes všecko úsilí mohlo býti otevřeno poslední. Ale za to uspořádání její došlo potom obecné chvály.

Vešlo-li se levým vchodem od pavilonu královského, ocitl se návštěvník mezi řadou skříní vysokých a nízkých. Po pravé ruce družily se k sobě spisy jazykovědné a básnické, nad nimi visely obrazy vynikajících duchů suché práce filologické a vzletného tvoření básnického. Klíčník novodobé poesie Puchmajer, dumný Mácha, prostý Jablonský a Vinařický, humorista Rubeš, ladný Hálek, satirický Neruda, pak trojice orlů Čech, Vrchlický a Zeyer si tu podávali ruce s kritickým geniem Dobrovským a velebným zjevem Šafaříkovým; jiné podobizny umístěny byly nad knihami autorův. Ze starých tisků vystavena tu mluvnice bratrského biskupa Jana Blahoslava († r. 1571), zajímavá zvláště po stránce nářeční, pak Čechořečnost V. Rosy, která první otevřela bránu jazykovému novotaření ovšem z dobrého úmyslu, aby totiž cizí slova vesměs nahrazena byla domácími výrazy. Mluvnice Pelclova z r. 1794 a Dobrovského spis Bild-samkeit der slavischen Sprache (z r. 1799) učinily konec jazykové nekázni a přispěly spolu s Lehrgebäudem Dobrovského k vědeckému ustálení mluvnice české i spisovného jazyka. První mluvnice staroslovanská, Dobrovského Institu-tiones, pojila se tu s velkolepými pracemi Šafaříkovými o staré slovanštině a s jeho Počátky staročeské mluvnice. Nad díly Čelakovského, Hattalovými, Zikmundovými, Bartošovými, Týnovými a m. j. vévodila Historická mluvnice Gebaurova, obklopená četnou řadou přípravných prací a spisů jeho. Ze slovníkářských děl už rozměry svými poutal pozornost pětidílný slovník Jungmannův a ještě větší Kottův.

Poesii vystavil podepsaný toliko novověkou. V první skříni znázorněna doba probuzení a rozvoj poesie do let padesátých. Thamovy Básně v řeči vázané (1785), Puchmajerovo Sebrání (1795 a d.), pak básně kroužku Puchmajerova, tedy Hněvkovského, Vojt. Nejedlého a Puchmajera samotného, dále Polákova Vznešenost přírody vypluly na obzor jako bledá zora; nový, jasný den nastal teprve, když se lyry chopili Čelakovský, Kollár a Erben. Ti vtiskli také době pečeť vlasteneckého ducha svého a n.šli nadané stoupence v Markovi, Jablonském, Vackovi, Wocelovi, Kalinovi a j.

V nové struny udeřil Mácha, ale nebyl pochopen. Samostatným životem počala pučeti z oteckého kmene větev slovenská.

V druhé skříni obrážela se poesie let 50. a 60 , jejíž vrátnými se staly almanachy Lada Niola a Máj. Tu již Hálek a Neruda otevřeli světovým proudům české brány, kdežto druhové jejich Pfleger, Jahn, Heyduk, Janda a j. zůstali na domácí půdě.

V třetí skříni umístěni byli heroové našeho básnictví Sv. Čech a Jaroslav Vrchlický, ve čtvrté Zeyer, Krásno-horská, Sládek a ostatní pěvci let 70., v páté posléz nové školy básnické.

V téže řadě vyhledala si skromné místo také ještě literární historie česká. Sem vybral pořadatel p. Malovaný základní spisy Dobrovského a Jungmannův, některé práce Šafaříkovy jinoslovanských literatur se týkající, podivný Literaturní letopis Michlův, Jirečkovu Rukověť, pak literární dějepisy Sabinův, Šemberův, Tieftrunkův a Vlčkův, Přední křisitele Rybičkovy, slovenskou Literaturu Vlčkovu, Jeřábkovo Romantické básnictví, Dějiny humanismu od Josefa Truhláře a hojné práce drobnější. Jednotlivé životopisy, do literární historie rovněž příslušné, umístěny ve zvláštní výstavce biografické.

Po levé ruce ve vysokých skříních vyvěšeny byly mapy, jež vystavovatel prof. dr Metelka buď sám zapůjčil anebo od předního našeho sběratele map, p. řed. K. P. Kheila získati dovedl. Poněvadž v jiných odděleních byl otisk (Kreybichův) Klaudianovy (nejstarší) mapy Čech z r. 1518, vystaveny v oddělení našem jen ostatní význačné mapy Čech a Moravy z XVI. století, totiž Münsterova mapa Čech z r. 1544, Crigingerova mapa Čech z r. 1568, osobního lékaře krále Maxmiliana II. Fabricia nejstarší mapa Moravy z r. 1569 (obě v otiscích, zachovaných v Orteliově Theatrum mundi), Mercatorova mapa Čech z r. 1585 a M. Quadova mapa Moravy z r. 1596. Ze století XVII. byla vyložena první spolehlivá mapa Moravy od J. Komenského (kterou vydal poprvé r. 1627) v otisku z r. 1645, jakož i v reprodukci Merianově z r. 1650, padělaná mapa Moravy dle Komenského a Fabricia z r. 1630, převzácné vydání mapy Čech od Sadelera z r. 1620, jakož i zpracování její z r. 1630, Jansoniova mapa Čech z r. 1636 a Blaeuova z r. 1641 a malá, ale zajímavá mapka Moravy neznámého původce ze XVII. století. Z XVIII. století vystaveny kromě mapy Čech, nakreslené dle Müllera, tři mapy, zobrazující země koruny české (práce německá, hollandská a francouzská), z XIX. století pak zejména Lothovy-Zapovy mapy jednotlivých krajů českých, první v tomto věku s názvoslovím českým, a Kořistkovy vrstevné mapy některých končin českých na ukázku nejnovějšího pokroku v kartografii, způsobeného také prací českou — prof. Kořistkou.

Za nimi podle stěn rozložena p. K. Chalupou bohatá sbírka prostého, ale nad jiné důležitého čtení — kalendářů, počna prvním novodobým, Krameriovým kalendářem tolerančním, přes literárně cenné Koledy v Brně vydávané, Pečírkův prostonárodní Kalendář až po kalendáře nejnovější, jichž jen od r. 1890—94 vydáno 435; od XV. století se jich počítá na 2600. Vedle nich se řadily práce lidovědné. Z nich na prvním místě vynikala kniha Tovačovská pana Tovačovského z Cimburka z druhé poloviny XV. věku; jest to osamělý kvítek té doby Neboť folklor jakožto nejmladší věda cele náleží do století našeho. Tu obráceno zření k Fr. Bartošovi jakožto hlavnímu pěstiteli folkloru na Moravě, k Primusu Sobotkovi a dru. Zíbrtovi v Čechách a k Vinc. Praskovi ve Slezsku. Ovšem ani Sušil, Erben, Máchal, Tille, Herben, Havelková, Sláma, Holuby a četná družina jiných pracovníků nezůstala pořadatelem panem Ferd. Pátkem nepovšimnuta.

Další dvě skříně podávaly ukázky nádherných děl cestopisných; proti jedné z nich, u levého vchodu bočního, návštěvník viděl řadu prostých knih, dětem určených, podíly Dědictví Maličkých, podniku ryze českého, domény útlých