Opěradlo gotické lavice z pavilonu města Prahy.

@II@2@Hned, jak veřejností českou poprvé proletěla šťastná myšlenka výstavy národopisné, sestoupil se četný sbor přátel písemnictva i jazyka našeho, aby se uradil o tom, zdali by do programu výstavy neměla býti pojata také literatura a život jazyka a jak by se zobrazení obého provedlo, aby lahodilo oku a poučovalo mysl. Tyto úrady trvaly dlouho; účastníci jejich se střídali, ustupovali, a ježto projeveno také mínění, že literatura vůbec se nehodí do rámce národopisného, už bylo na tom, upustiti od výstavy literární; jazykové se ujal samostatný odbor. Nebylo vzorů, jak ji uspořádati; práce pro ni nebylo viděti konce, a pracovníků takových, aby jí mohli věnovati rok času aneb aby nebyli už zaujati jiným úvazkem, přes všecku dobrou vůli nebylo možno najíti. Theórie tu byla největším nepřítelem prakse. Než mezi nedůvěřivými našlo se přece několik pracovníků, kteří neopustili tonoucí loď. A právem; vždyť už Šafařík ve svém Národopise rozhodl otázku, náleží-li literatura do národopisu, tím, že ji tam pojal. A všecky krajinské výstavky po Čechách, Moravě, Slezsku a Slovensku pořádané měly svá oddělení knihová. Lid náš tu osvědčoval znovu svou historickou lásku ke knize, a věru mu to nebylo a není k necti. Kniha ovšem jakožto kniha nemá rázu národopisného; ale duch její účinkoval na celý život, nazírání i jednání národa, a jakožto činitel jeho duše nemohla chyběti tam, kde duše lidu se měla odhaliti v celé podobě a působnosti své.

Dr. Jakubec jal se tedy jednati s pisatelem této stati o součinnost a s radostí uvítal návrh jeho, aby se stal pokus znovu vzkřísiti bývalý literární odbor jubilejní výstavy, kterýž návrh pak přijat také ostatními zbylými přáteli literární výstavy. Pokus se zdařil, literární odbor Národopisné výstavy znovu se ustavil a v dubnu r. 1894 ve dvě sekce rozdělil, t. zv. kvantitativní a kvalitativní, jichž předsedy zvoleni prof. Frant. Bílý a prof. dr. Jos. Zubatý. První sekce obmezila úkol svůj na znázornění rozvoje celé literatury české od nejstarších časů až po r. 1895 dle počtu knih, vydaných v jednotlivých oborech, a tož každý obor zvláštním diagramem a zvláštní výstavkou nejvýznačnějších knih a všechny obory jedním velikým souhrnným diagramem, dále poříditi též mapy spisovatelů a jich rodišť, obrazy podobizny a rukopisy jejich, po případě podati též obraz nakladatelstva českého. Diagramy měly býti po společném usnesení pracovány dle period, kterých stanoveno patero hlavních (I. od nejstarších časů do r. 1400, II. od r. 1400 do r. 1700, III. do r. 1820. IV. do r. 1860, V. do r. 1895) a pro čtvrté a páté též několik menších, tak od r. 1849 každé desítiletí za zvláštní údobí.

Kvalitativní sekce zprvu si vytkla za účel znázorniti ráz nové doby české literatury od jejího vzkříšení až po r. 1895, vlivy cizí působivší na duševní život český za všech dob, sumu tvorby původní, překladů a zpracování, rozvoj poesie a jednotlivých jejích druhů i podobný rozvoj věd, což vše mělo pro názornost býti představeno v několika odděleních také pomocí obrazů a fotografií. Ale posléz tento příliš rozsáhlý program obmezila na pořízení souborných výstav předních spisovatelů našich.

Kvantitativní odbor jal se doplňovati především materiál, vypracovaný již k jubilejní výstavě. Bylo však mnoho ztraceno nebo porozházeno; proto nezbylo než všecku práci provésti od základu znovu. Také bylo třeba pro některé obory (všech bylo 32) najíti nové pracovníky, což se konečně podařilo hlavně přizískáním mladších sil. Pořizovány tedy lístkové katalogy; ale knihopisné pomůcky sahají jen do r. 1864; pro následujících 10 let jich už není aneb jsou nesnadně dostupny. Tu by bez obětivé pomoci p. řed. J. M. Hovorky a Umělecké Besedy práce byla zůstala kusou. Takto zjednána látka pro diagramy. Pak vybrány v každém oboru knihy, jež měly býti vystaveny, a počato je shledávati v knihovnách i u soukromníků. Rozesláno na sto dopisů na všechny strany; úspěch byl celkem skrovný. Výstava umožněna hlavně ochotou čtenářského spolku v Radnicích, pí. Anny Koubové, vdovy po profesoru v Karlině, Umělecké Besedy pražské a pánů nakladatelů. Pracovny spisovatelů a souborné výstavky umožněny opět jen laskavostí příslušných rodin a příbuzných.

Ale to nebyly všechny nehody a nesnáze, které stíhaly literární výstavku. Když už se našli pracovníci pro všechny obory práce a pro diagramy, a diagramy samy byly provedeny, když už dokonce i knihy a všechny potřebné