podobizna manželky jeho, Boh. Rajské, a podobizna Bož. Němcové. Obraz Bož. Němcové býval též v pracovně Čelakovského; její zásluhou zprostředkován byl sňatek našeho básníka s druhou jeho manželkou. Na menších obrázcích při bližším pozorování bylo rozeznati práce vyšívkové: byly to vyšívané obrázky, které s něžnou pílí věnovala manželu Boh. Rajská. Jako upomínku na své zasnoubení oba manželé zachovali si též některé jiné předměty (na př. modlitby darované nevěstě ženichem, svatební vínek a j.). Jiné drobné věci vztahovaly se k domácnosti Čelakovského. Z předmětů nábytkových zachovány ještě psací stůl, dvě skříně, z nichž na jednu postaveny starobylé hodiny stojací, druhá pak nesla velké sádrové poprsí Čelakovského, Podoba Čelakovského podána tu vedle několika drobných podobizen též na sádrovém reliefu. K tomu pojila se: památná jeho hůl, oblíbený jeho louskáček na ořechy, poháry, šálky a j. Z pozůstalosti Čelakovského viděli jsme v souborné výstavce jeho nezbytné okuláry.

Prohledše takto věci, které mají vztah k životu Čelakovského, věnujme více pozornosti předmětům, jež nám osvětlují literární činnost našeho básníka. V jedné skříni urovnány spisy Čelakovského; přihlíženo zejména k prvotiskům. Mezi nimi bylo viděti vzácné exempláře, jako je »Padesátka z mé tobolky«, sbírka to ostrých epigramů, která byla sice tištěna (pro Musejník), ale již po vytištění potlačena. Jiný velmi vzácný tisk jsou vystavené zde »Pomněnky Vatavské« z kteréžto sbírky později vypučela jeho »Růže stolistá«.

Hojné rukopisy otvírají nám pohled do duševní dílny básníkovy. Rukopisné ukázky jeho básní — mezi nimi byly zvláště některé epigramy do té doby netištěné — zasvěcují nás do způsobu jeho duševní práce. Jistota písma, s kterou psal své krásné písně, postihující tak nevyrovnaně vroucně ducha písní prostonárodních, ukazuje nám, kterak básník napřed v mysli celé verše i slohy úplně propracoval, nežli je vrhl na papír. Co jednou napsal, málokdy opravoval. Dosti četně zastoupena zde i korespondence Čelakovského (hlavně s J. Pánkem, Jos. Vl. Kamarýtem a j.). Korrespondence s Marií Ventovou poučuje nás, kterak i tak odhodlaní vlastenci, jakým byl Čelakovský, musí dělati ústupky své době. Korespondujeť se svou milou z počátku po německu a teprve později po česku. Jiné listiny byly různého obsahu (na př. rukopisy universitních přednášek Čelakovského, gratulace atd.). Největší část z nich vztahovala se k posledním okamžikům Čelakovského (na př. parere dra. Staňka o nemoci Čelakovského, Čelakovského kšaft, úmrtní list a j.).

Jeho oblíbené zaměstknání v prázdných chvílích bylo možná stopovati z bohatých sbírek jeho herbáře.

Na konec navštěvovatel zajisté neopominul prohlédnouti si ukázky básní, jež truchlily nad předčasnou smrtí Čelakovského. Mluvil z nich nejen hluboký žal, nýbrž počtem svým svědčily též o všeobecné účasti nad touto událostí, pro celý národ bolestnou.

Obraťme se k vedlejší síni Fr. Palackého (* 1798, † 1876). Výstava »otce národa« umožněna laskavou ochotou příbuzných zvěčnělého, rodiny Riegrovy.

Hned první pohled na toto oddělení ukazuje nám Palackého v jeho imposantním aristokratickém lesku, jak se jeho obraz ustálil v naší tradici.

Na zadní stěně umístěno ve středu velké sádrové poprsí našeho největšího historiografa a politika s rodinnými portraity: krásná tvář Palackého z mladých let uchována nám na starší olejomalbě vedle malého obrázku ve zvláštním pouzdře. Z pozdějších let máme obraz představující rodinu Palackého. Podobu Palackého z posledních jeho let podávají věrně některé větší fotografie. Vnučka jeho, paní M. Červinková-Riegrová, zachytila zdařile olejovými obrazy rodný domek Palackého v Hodslavicích, zámek v Lobkovicích, letní sídlo a majetek jeho, a pozdější oblíbené jeho bydliště na panství jeho zetě dra. Riegra v Malči. Palacký svými osudy životními a snad i osobní náklonností uveden byl v neustálý styk s vyššími stavy. Těmito svými styky prokázal svému národu neocenitelné služby tím, že dovedl šlechtu, v tehdejší době výlučně rozhodujícího činitele, získávati české věci. K tomu povolán byl jakožto historiograf českých stavů. Tito projevili mu svou úctu zejména při slavnosti, která konána na počest Palackému při ukončení jeho »Dějin« (r. 1876). Nádherný exemplář jeho »Dějin«, věnovaný mu při této příležitosti od českých stavů, dostal se i na naši výstavu, aby znázorňoval ony vztahy Palackého. Kolem tohoto velikého díla našeho nejpřednějšího buditele řadily se ostatní spisy Palackého.'

V protějších dvou skříních sestaveny rukopisy Palackého z různých let a různého obsahu. Svědčí o jeho péči o České museum, o českou literaturu a veškeren duševní život český. Podáno tu na př. několik ukázek rukopisných jeho »Dějin«, různých politických článků, provolání, zejména mnohá akta zimničně činného roku 1848. Z rukopisu Palackého prozírá zároveň způsob jeho práce. Ukazuje se v něm železná pevnost a konsekvence. Jak myšlenku svou promyslil, setrval ihned při jejím prvním pojetí; odtud vyplývá pevnost a jistota při psaní a rukopis skoro bez oprav. Kde opravuje, jsou to z pravidla opravy jen slohové a gramatické. Písmo jeho zůstává po dlouhou řadu let skoro nezměněno.

Z nábytku Palackého postaven hlavně rozsáhlý jeho psací stůl, na němž bývaly podle svědectví p. dra. Riegra postaveny vyšlé díly jeho historie, prokládané nepotištěným papírem a opatřené hojnými poznámkami.

Vedle Palackého ve středu za poprsím Dobrovského umístěna do prostřed síň J. Jungmanna (* 1773, †1847). Nejbližší příbuzní jeho, p. Jos. Lauermann a sl. A. Musilová, přispěli svými předměty, jež chovají v obzvláštní úctě, k uskutečnění tohoto oddělení.

Jungmann objevuje se tu v plném světle popularity, uznání a vděčnosti, s kterou k němu všichni Čechové bez rozdílu vzhlíželi Universita, jakkoli nebyl členem universitního sboru profesorského, poskytla mu své nejvyšší hodnosti, vyvolivši jej děkanem fakulty filosofické (po prvé již r. 1828); roku pak 1840 docela rektorem Magnifikem (tyto důstojnosti znázorňovaly nám dvě sádrové sošky Jungmannovy v celé postavě a některé rukopisy), vynikající vlastencové osvědčují mu v čestných darech svou velikou vážnost, národně uvědomělí umělci malují jej i jeho rodinu. Z těchto předmětů pořízena vnější výzdoba síně Jungmannovy. V zadu na stěně rozestaveny velký obraz Jungmannův a vedle