Obraz úplného interieuru spisovatelova, jaký navrhovatelům původně tanul na mysli, podán byl dvěma příklady, pracovnou Jana Ev. Purkyně a pracovnou J. V. Friče.

Interieur Jana Ev. Purkyně, po celé Evropě proslulého učence a u nás mimo to neméně horlivého buditele, pořízen byl zásluhou a obětavostí příbuzných, sl. Slavínské a inž. K. Purkyně.

Příhodné místo, zvláště k tomu upravené, podává nám úplný dojem zařízeného pokoje. V něm uloženy nábytek a výzdoba jeho tak, jak bylo prý to za posledních let učencových. Vše zachováno pečlivou pietou sl. Slavínské. Mezi nábytkem byla pozorovateli obzvláště nápadna prostranná postel, umístěná v zadu tohoto pokoje. Je to prý postel, na níž geniální stařec vypustil svého velikého ducha. Tu i tam přidány k tomuto věrnému obrazu pokoje Purkyňova některé památky po slavném učenci. Viděti tu jeho sošku, jeho podobizny; ve zvláštní skříni přidány některé památky rodinné. Na stěně na přístupném místě upevněny opisy listů se slavnými muži; obzvláště zajímaly mezi nimi listy Goethovy. Na stole pod sklem přiklopen byl voskový snímek ruky Purkyňovy, jinde sádrový snímek jeho obličeje, pořízený při smrti jeho.

V dvojité skříni, přiléhající k tomuto pokoji Purkyňovu, vystaveny mnohé jiné památky po něm. Byly zapůjčeny nejvíce z musea libochovického. Univ. prof. J. Schöblem zapůjčeny k tomuto účelu některé vzácné předměty, jako Purkyňův mikroskop, původní jeho obrázky ke studiím kinesiskopickým (znázornění pohybu srdce), perimetr (prostý to přístroj k měření zorného pole, fotografie jeho tváře ke studiu mimiky obličeje) a j.

Přečetné z vyložených zde věcí dávaly nám názor o tom, jaké světové slávě těšil se tento veliký Čech ještě za svého života. Přerůzné učené společnosti a akademie po celé Evropě uctívají jej čestným členstvím; car ruský zrovna tak, jako král pruský a císař rakouský vyznamenávají jej vysokými řády, české spolky, vlastenecké i odborné vědecké prokazují mu různým způsobem svou úctu a vděčnost; starají se i po jeho smrti o obnovování jeho nehynoucí slávy.

Bohužel, že nebylo lze výstavou Purkyňovou ukázati vlastní plodnou a všestrannou činnost tohoto velikého muže. Theoreticky zpracoval sice dr. Stolz úplně i tuto látku, avšak pokusy získati potřebné prameny z různých ústavů i ze soukromého majetku zůstaly bez výsledku.

S bedlivou zevrubností, s nákladnou úpravou uspořádal továrník J. Frič svému otci J. V. Fričovi (* 1829, † 1890) soubornou výstavu na protějším konci literárního oddělení. Výstavkou touto zároveň zastoupeno české hnutí revoluční r. 1848. Pěkné poprsí, modelované J. Strachovským, mezi exotickými květinami označuje místo jeho; veliký obraz Olivův znázorňuje mladého Friče z roku 48.

Některé zajímavé podrobnosti vztahují se k útlému, ale již tehdy velmi dobrodružnému mládí Fričovu. Mezi jiným byl tu vystaven jeho denník z r. 1846, kdy jako 18letý mladík z touhy po činech utekl z domova do Londýna a do Paříže. Po svém návratu do Prahy stává se jako jinoch dvacetiletý vůdcem revolučního studentstva. Z těchto bouřlivých dob zachoval si některé upomínky (na př. zatykač z r. 1848, hojné dopisy vynikajících vůdců slovenských, listiny, autografy atd., upomínky to na svou výpravu na Slovensko; tragedii Hynek z Poděbrad, kterou napsal ve vyšetřovací vazbě na Hradčanech). Ze svého vězení na Komárně v Uhrách (od r. 1851) zachoval si vedle několika tragedií mnoho památek na své spoluvězně. Mezi nimi i četné dopisy Anny Kavalírovy (Sázavské), která o vězně všemožně pečovala; později stala se manželkou Fričovou. Roku 1855 Frič byl s ostatními vězni amnestován a oddal se činnosti literární, zvláště básnictví dramatickému. V témž roku vydal významný almanach »Lada Niola«. Roku 1857 nastává persekuce jeho znovu. Byl internován do Sedmihrad, odkudž přinesl si několik památek. Pak odebírá se do Londýna a do Paříže, kdež má hojné styky s vynikajícími osobnostmi literárními i politickými, jak o nich svědčí vystavené rukopisy George Sandové, Micheletovy, Flourensovy, Košutovy, Klapkovy, Garibaldiho, Bakuninovy a j. V cizině vydává časopisy, encyklopedie, píše články a brožury politické, básně, libreta, zakládá spolky českoslovanské, bojuje i proti stálým intrikám svých soudruhů doma, kterážto činnost vystavenými předměty zde vhodně ilustrována. Po návratu do vlasti spisuje zejména své obsáhlé Paměti. V denníku jeho máme poslední jeho řádky, které psal před samou smrtí. Fotografie zachovaly některé výjevy z jeho pohřbu.

Kout při této rozsáhlé skříni upraven na obraz pokoje, v němž Frič zemřel. Pracovna výstavní je věrna až do poslední podrobnosti. V postranní skříni uloženy dary spolků zahraničných a p.

Od této zajímavé exposice vraťme se středem různotvárných skříní, o jejichž obsahu psáno v odstavci předešlém, nazpět. Mezi skříněmi těmito všimněme si ještě některých, v nichž uloženy jsou rukopisy (korespondence a j.) různých spisovatelů starších; v jiné skříni postaral se prof. Bílý o sbírku autografů a fotografií českých spisovatelů žijících., Jako doplněk k tomu na jiném místě týž pořadatel zařadil fotografie českých nakladatelů. O zvláštní samostatné výstavce dramatika, Fr. Jeřábka, kterou uspořádal též prof. Bílý, stala se zmínka taktéž již v odstavci předešlém.

Po únavné této obchůzce prosím, aby čtenář ve svých vzpomínkách zašel se mnou ještě do přídavku výstavy literární — do úpravné a pohodlné čítárny, o jejíž uskutečnění pečovali členové výkonného výboru, J. Otto a J. Jakubec. Za výstavy bývala skoro neustále plna, důkaz to, jak šťastná byla to myšlenka tato čítárna.

Byl to opravdu velmi milý útulek za doby výstavní. Nábytek sice prostý, ale pohodlný: dva dlouhé stoly, potažené zeleným suknem, opodál menší stolek, u stěn několik rákosových pohovek a při stolech hojné židle. Kroky četných příchozích byly tlumeny širokými koberci. Stěny pověšeny pěknými obrazy, které k tomuto účelu zapůjčil p. cís. rada J. Otto.