Brzy však ponořil se v českou historii; z ní vzešly jeho přehojné romány a povídky historické. Konal k nim pilné studie, jak viděti z jedné dochované ukázky: vypisoval si data, určoval, která pro něho jsou důležita, rovnal a kombinoval. A tak vyobrazil si ve své fantasii osoby historické a scény. Jeho tvořivá fantasie nutila jej, aby si je jasněji zobrazil. Kde nestačovalo péro, uchyloval se k umění výtvarnému. Jsa dovedným kreslířem zachytil si na papíře obrázkem, co mu vykouzlila fantasie. Před napsáním některých scén vrhl si je někdy na papír. Zajímavý byl celou svou koncepcí vojín ze středověku — vojín rozumí se nehistorický, jak to bylo už v povaze Třebízského. Jeho duševní dílnu ilustrovaly nám též některé rukopisy: vystaveny tu úryvky z povídek »Stadický král«, »Pod doškovými střechami« a j. Vidíme z nich, jak Třebízský rychle pracoval, napsané často opravoval. Větší fotografie dává nám nahlédnouti do prosté pracovny kaplana klecanského, ve které tolik pěkného a vřelého se zrodilo. Rozvrhy kázání ukazují nám, že při své neobyčejně plodné činnosti pojímal i své povinnosti duchovní zcela vážně. Několik předmětu vztahuje se k truchlivé události: k předčasné smrti básníkově: Opis jeho poslední vůle, telegram o jeho úmrtí z Karlových Varů od jeho přítele J. Janáčka, rakev a prostý pomník jeho v Klecanech.

Síň J. Ev. Purkyně.

Dle fotografie F. Dvořáka.

Mohli jsme tu čísti i dosti ukázek z jeho korespondence. Každý skoro řádek ho charakterisuje. Mluví z něho všecka jeho naivní vroucnost, vlastenecké nadšení, jež široký kruh čtenářstva tak uchvacovalo. Čtěte na př. jeho dopis, který adresoval prvnímu výboru pořádajícímu bazar na prospěch Ústřední matice školské (na Klecanech 16. června r. 1883). Dnes už sotva kdo z nás dá se při pomyšlení na bazar unášeti podobnými myšlenkami: »Až budeme moci říci: ,Matičko naše drahá, my ti tvou krev všecknu vykoupili, my ti tvé dítky do jednoho, zachovali, neztratilo se z nich ani jediné, my ti tvé miláčky všecky přivádíme!' — bude rodná země naše nejšťastnější. I zavítá pode střechy naše opět zlatý věk a zasvítí ve všecky tváře, jak by se nejplnějším štěstím smál, a nebude se mu od nás chtíti nikdy a nikdy a nikdy dál.«

Prohlížíme-li ty bohaté ukázky jeho spisů, všecky svědčí nám především o jedné stránce jejich původce: o populárnosti. O jeho práce ucházeli se redaktoři všech časopisů beletristických, jeho spisy vydávají se několikrát o sobě, sotva že vyskytne se zpráva o jeho smrti, dochází hned na souborné vydání; jeho díla upravují se nádherně pro bohaté vrstvy s nákladnými ilustracemi zrovna tak, jako v laciném vydání pro třídy méně zámožné; jeho povídek chápou se knihovny pro mládež, čítanky školní berou si z něho několik čísel pro poučení mládeže. A tak mluvil vždycky k tisícům a tisícové mu rozuměli.

O jeho životě a působnosti poučuje pěkný životopis vděčného žáka jeho K. V. Raise.