Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 437

jen dvě léta. Z Boudy přestěhovala se česká představení do kláštera u Hybernů, kde hráno česky po celé desetiletí, arci jen v neděli a ve svátek odpoledne. Po zrušení Hybernského kláštera roku 1802 hráno česky v Raymanovském domě na Malé Straně. Výsadu na česká představení v Praze obdržel od císaře ředitel Zappe, který ji v krátké době (roku 1804) prodal stavům pro Nosticovské divadlo, které od té doby nazýváno »stavovským«. Česká představení podruhé dávána byla na německém divadle Nosticovském, resp. stavovském, a to jen z té příčiny, že byla velmi výnosná. Hráno bylo ovšem opět jen v neděli a ve svátek odpoledne, avšak i to bylo by bývalo pro počátek stačilo, kdyby proti českým představením nebyla vystupovala stavovská animosita. Český lid byl pánům s modrou krví příliš sprostý, a peníze od něho do divadelní pokladny plynoucí neměly proto té ceny, aby česká představení byla udržována. Ani dvě léta nevytrpěli páni stavové česká nedělní odpolední představení a již roku 1806 je zapověděli, »poněvadž se prý divadlo mezi odpolední českou a večerní německou hrou nemůže provětrat«. Česká představení utekla se na tři léta (až do roku 1809) do divadla Malostranského, načež na tři léta zanikla a teprve roku 1812 opět byla obnovena, a sice zase jen na tři léta (do roku 1815). Tentokráte sehráno bylo za celá ona tři léta pouze 28 představení!

Zajímavo jest, že uvedená číslice (3) hrála i nadále velikou roli v dějinách českého divadla. Po nové tříleté přestávce sehráno bylo několik českých představení roku 1818 ve Vimmrových sadech, a nehledí-li se k několika příležitostným českým představením v německém divadle (do něhož pravidelná nedělní odpolední představení pořáde ještě nebyla připuštěna) roku 1820, počato bylo na novo s českými představeními po dalších třech letech (roku 1821). Od roku 1821 do roku 1824 — tedy zase jen tři léta — hrála v Jezdecké (nynější Havlíčkově) ulici v domě vlastence Teisingra nová česká společnost ochotnická.

Roku 1824 dostala se česká dramatická musa po delší době nanovo do divadla stavovského. Zákaz českých nedělních odpoledních představení byl přičiněním spisovatele a ředitele J. N. Štěpánka zrušen. Vedle toho hráno bylo česky též na soukromém divadle Mikulášském, založeném roku 1824 a od roku 1828 též na divadle Kajetánském na Malé Straně a nějaký čas též v paláci hrab. Thuna. Poměrně velmi znamenitě dařilo se divadlu Kajetánskému. Stavové aspoň se žárlivostí pozorovali rozvoj českých představení a zamezili je roku 1837. Roku 1842 zřízena byla zvláštní budova pro česká představení v Růžové ulici. S krátkou přestávkou, v níž se české hry přestěhovaly znova do stavovského divadla, hráno tam pod vedením Tylovým a Kolárovým (v neděli a ve svátek) až do dubna r. 1846, kdy divadlo to zrušeno. Česká představení pěstována opětně v divadle stavovském a nějaký čas též v letním divadle ve Pštrosce.

Politický obrat roku 1848 a ještě více reakce hned na to následující byly příčinou, že české obecenstvo nehodlalo se nadále spokojiti milostí udělovanou českým hrám v divadle stavovském. Roku 1850 založen Sbor pro zřízení Národního divadla, korporace, která vytkla si za úkol sbírati potřebný kapitál na vystavění důstojného stánku pro české divadelní umění. Peníze scházely se pomalu, i viděli přední čeští vlastenci, že mnoho vody ještě uplyne, než bude možno přikročiti k postavení velkého divadla. Vymohli tedy na zemském výboru, že vystavěl pro česká představení aspoň divadlo prozatímní.

Divadlo prozatímní otevřeno bylo 18. listopadu 1862. Pro české divadelní umění byla to událost veliká. Z podruží německého stavovského divadla dostala se česká dramatická musa do vlastního útulku. Prozatímní české divadlo nebylo sice příliš hostinné, avšak bylo přece jen krovem vlastním. Teprv od jeho vystavění počalo se dramatické české umění soustavně pěstovat a vyvíjet. Počátek byl arci velmi obtížný, Musilo se začíti systematickým vzděláváním hereckého stavu, tvořením základního domácího repertoiru a získáváním českého divadelního obecenstva.

Veliké obtíže mělo prozatímní divadlo s vyhledáním způsobilého ředitele. Poněvadž se v kruzích českých tenkráte žádný nenašel, zvolen za prvého ředitele Němec František Thomé, zároveň ředitel německého zemského divadla. Od květné neděle roku 1864 nastoupil nový ředitel, opět Němec: obchodník F. C. Liegert, který jen na krátko setrval v čele ústavu, popustiv nanovo místo F. Thoméovi. Přes nejlepší snahy obou těchto mužů dařilo se českému prozatímnému divadlu v těchto začátcích velmi špatně. Oba v kritické době opustili české divadlo. Vlivem tehdejšího prvého intendanta prozatímného divadla dra. F. L. Riegra založeno bylo Divadelní družstvo, korporace, která se sestavila k řízení osudů českého prozatímného divadla.

Za správy Divadelního družstva položeny byly pevné základy českému divadlu. Společnost 24 mužů sestoupila se k vedení českého divadla a upsala kapitál 20.000 zl., z něhož zakoupeny byly nevyhnutelné předměty, potřebné k vedení divadla, zejména kostumy, nábytek a rekvisity. Prvé družstvo vystřídáno bylo několika jinými družstvy. Po prvém Družstvu divadelním, jež spravovalo české divadlo od září roku 1866 do květné neděle roku 1870, následovalo Družstvo rozmnožené (do květné neděle roku 1876), na to Družstvo mladočeské (jež spravovalo české divadlo pouze jeden rok), dále Družstvo spojené (od 1. května 1877 do konce roku 1880) a konečně Družstvo Národního divadla v Praze, jež od 1. ledna 1881 (arci od roku 1888 ve změněné formě jakožto společenstvo s ručením obmezeným) dodnes stojí v čele Národního divadla.

Prozatímně divadlo bylo dobrou průpravou k divadlu Národnímu, které na podzim roku 1881 po několika zatímních představeních v červnu téhož roku mělo býti otevřeno definitivně. Neblahým požárem bylo však mnohaleté dílo 12. srpna roku 1881 úplně zničeno. Katastrofa dotkla se bolestně celého národa. S bezpříkladnou obětavostí sebrán byl v několika nedělích nový kapitál na stavbu budovy nové. Za dvě léta dokončena druhá budova Národního divadla, a dne 18. listopadu 1883 započato v ní s představeními.

Otevřením Národního divadla počíná se nová doba českého divadla. Teprve nyní vyšlo české divadlo z poměrů prozatímnosti. Do té doby zápasiti musilo na všech stranách, do té doby vedlo neustále jen boj o bytí a nebytí. A všecky obtíže a svízele, které musilo české divadlo překonávati, prýštily se hlavně jen z toho, že nebylo řádné


Předchozí   Následující