Edlinger Tomáš, 1693 Praha (* 1662 v Augsburku, † 1729 v Praze); žák Jak. Stainera, zakladatel vlastní pražské školy hou-

slařské, neboť z dřívější doby doložiti Jze s jistotou pouze loutnaře. Edlinger Jos., 1733 Praha (* 1693 v Praze, † 1748 tamtéž), syn a žák předchozího. Práce otce i syna vyniká ladnou formou,

mistrným provedením, krásným olejovým lakem. Syn počal stavěti také již violoncella. Krieg Jan, 1732 Praha; exempláře z dílny jeho jsou vzácné, vystavená ukázka vyznamenávala se čistým provedením, zvláště

forma a klenutí dobré.

Wassner Jan Ben., 1736 Brno; nástroje příliš vysoko stavěné, forma dle Stainera, lak ucházející, liboval si ve lvích hlavičkách. Mascht Jan Jos., 1736 Praha; nástroj průměrný. Hellmer Jan Jiří, 1741 Praha (* 1687 v Augsburku, † 1770 v Praze); mistr svého oboru: forma krásná, klenutí mírné, lak

červený, desky silné, dříví výborně zpracované, f a hlavice vkusně řezané. Malý počet od něho vyrobených nástrojů svědčí

o veliké píli, kterou stavbě jich věnoval. Vystaveno též violoncello, 1740.

de Pauli Jan, 1745 Tachov; dobrý houslař, jehož nástroje vyznamenávají se krásným tónem.

Rauch Šebast., 1747 Litoměřice; dle badání Ed. M. Homolky (Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí)

narodil se v augsburské diecési. Jeho nástroje jsou svědomitě pracovány, však vysoké klenutí a tmavý lak jest jejich vadou.

Zanášel se ponejvíce ještě výrobou louten.

Eberle Jan Oldřich, 1747, 1749, 1757, 1759, 1768 Praha (* 1699 ve Vilsu, † 1768 v Praze); žák Tom. Edlingera, nejznamenitější houslař své doby; jeho nástroje slynou mistrnou prací, obrysy, formáty a klenutí vynikají rozmanitostí, lak ohnivě

červený, hlavice krásně řezané, vykládání znamená se vkusem a činí jeho nástroje zhusta kabinetními kusy. Vystavena též

krásná viola a violoncello.

Klor Antonín, 1748 Praha; nástroj čisté práce, lak žlutý, klenutí bohužel vysoké. Hollmer Josef, 1750 Praha; jediný kus dosud známý; zamlouvá se pěknou, velkou formou, malým klenutím, zlatožlutým lakem,

je v deskách silný, f a krk pěkně řezány.

Koldic Jak., 1753 Rumburk; dobrá práce, avšak vysoké klenutí. Scheverle Jan, 1757 Praha; nástroj krásný: pěkná klenba, zdravé dříví, tvar ušlechtilý, f a hlavice jemně řezané, lak olejový,

velice živý, zlatočervený.

Rauch Josef, 1757, 1765, 1767 Chomutov; syn Šeb. Raucha, nástroje dosti dobré. Lang Šebastian, 1757 Praha; žák Edlingerův, pracoval velmi svědomitě, nejraději ve velkém formátu, užívaje laku žlutého a mírně

klena své nástroje, jež doložiti lze z let 1748—62.

Kriechbaum Jan Karel, 1760 Praha (pracoval v letech 1760 —1772); ukázka svědčí o solidní práci. Hellmer Karel, 1763, 1778, 1785 1790, 1793, 1795 Praha (* 1739 v Praze, † 1812 t.); syn a žák Jana Hellmera. Vystavené

violoncello, 1774, poutalo krásným formátem, ušlechtilým lakem i vzorným provedením. Také dvě violy, z nichž jedna 1778

signovaná, vyznamenávaly se statným tělesem a červeným lakem. Rauch Krištof, 1764 a Jan, 1765 Chomutov; nástroje průměrné. Muschl Jan Jos., 1770 Praha; houslař málo známý, vystavený exemplář jevil sice práci poněkud těžkopádnou a vysoké klenutí.

ale vyznamenával se velmi dobrým, červeným lakem. Láska Jos. Ant., 1770, 1795 (bis) Praha (* 1738 v Rumburku, † 1805 v Praze); žák Koldicův a Eberlův, počal první stavěti

nízce, čímž v houslařství českém způsobil potěšitelný obrat. Nástroje jím zbudované honosí se krásným lakem, svědomitým

a čistým provedením, jen škoda, že nevolil lepší formáty. Hulinský Tomáš Ondřej, 1774, 1779 Praha (* 1731 v Praze, † 1796 t.); žák Láskův, náleží k největším houslařům českým,

nad něhož nikdo z vrstevníků, nevynikl co do rozmanitosti a nádhery práce, jimiž zvláště své violy d’amour a pochetty

obmýšlel. Při stavbě houslí hleděl k velikému formátu, tak že jeho nástroje znamenají se mohutným hlasem, zároveň však

i k leposti tvaru, mírné klenbě a pečlivému zpracování. Lak jeho jest živě červený.

Strnad Kašpar, 1775, 1794 Praha (* 1750 v Praze, † 1823 t.); důstojný žák Hulinského, jejž ve stavbě houslí ještě však předstihl. Vzorem svým vytknuv si výtvory Stradivariovy, přisvojil si skutečně celou klasickou formu školy cremonské. Jím proveden byl obrat ve prospěch racionálního nízkého klenutí v české stavbě úplně; jeho nástroje jsou téměř ploché. Lak překrásný, živý, červený; škoda jen, že ku svrchním deskám bral mnohdy dříví s příliš širokými lety. Nástroje s užšími, jako starší z vystavených houslí, předčí daleko ve kvalitě. Exposice chovala od něho též violu, 1806.

Placht Jan Václav, 1785, Přísečnice; práce bezvýznamná.

Willer Jan Michal, 1795 Praha (* 1733 ve Vilsu, † 1826 v Praze); dobrý houslař, zvláště nástroje z poslední doby vyznamenávají se dobře volenými rozměry a pěkným, višňovým lakem.

Sembera Karel, 1805 Praha (dle Homolky, 1. c. * 1781 v Bezejovicích, † 1821 v Praze); žák Strnadův, kráčející šťastně v šle-pějích svého mistra. Ač vystavený nástroj náležel nejprvnější době jeho stavění, zračily se na něm již všechny přednosti, které i na pozdějších nástrojích z let samostatnosti a úplné vyspělosti, vídáme.

Fux Jan, 1812 Přísečnice; obyčejný nástroj.

Stoss Jan, 1812 Praha (* 1784 ve Füssenu, † 1850 v Praze); nástroje úhledné formy, krásné klenby a laku červeného, zhotovoval však hlavně kytary, jež svého času velmi se cenily.

Wassermann Josef, 1814 Znojmo; prostý nástroj.

Wutzlhofer Bernard, 1814 Brno; dobrý houslař, stavějící v ušlechtilých tvarech, klenoucí však vysoko; vystavena i viola o pěti strunách ladění c, g, d1, a1, e2.

Willer Jan František, 1820 Praha (* 1781 v Praze,† 1865 t.); žák svého otce. Jana Michala, jehož však nedostihl.

Schmidt, 1823 Karlovy Vary; nástroj velmi pěkný.

Homolka Emanuel Adam, 1824, 1834 Velvary (1796 —1829); žák Strnadův, pracoval velmi pěkně, v ladných formátech, užívaje dobrého červeného laku. Vystaveny též dvě pěkné violy, 1838.

Křepelka Josef, 1833 Jihlava; nástroj prostý.

Bubeník Jan, 1835 Praha (* 1804 v Mňichovicích, † 1836 v Praze); žák Strnadův, napodobil nejvíce Amatiho, při čemž zhusta dopouštěl se té chyby, že klenutí budoval špičatě. Vystavený nástroj, jeden z jeho posledních, prost byl naznačené vady a jsa věrně dle Amatiho budován, honosil se krásným zlatistým lakem, vzorným klenutím, půvabným formátem a náležel vůbec k nejkrasším kusům exposice.

Kulík Jan, 1836, 1845, 1861, 1866, 1867, 1870 Praha (* 1800 v Domašíně, † 1872 v Praze); žák Šemberův, proslulý houslař, jenž následuje vzoru Ant. Stradivaria, G. Guarneria a v některých kusech i podivného vynálezu v Praze dlícího Francouze Savoy, podal práce tak snadno nepřekonatelné, bohužel však dosud nedosti známé a po zásluze doceněné. Výstava podala i krásnou ukázku jeho violy 1865 a elegantně budovaného violoncella.