str. 459
Procházka Jan, 1842 Praha (pracoval 1842—1880); žák Bubeníkův, práce jeho málo známy, vystavený kus velmi způsobně pracován.
Weber Michal, 1844 Praha (1824—44); pracoval u Strnada, jehož přednosti si osvojil. Ukázka znamenala se půvabným lakem ze červené do tmavé hnědi přecházejícím.
Sandner Ignác, 1846 Praha (* 1822 v Schobachu, † 1847 t.); pracoval nějaký čas u předchozího, a znáti i na jeho klenutí vliv strnadovské školy; nastroj dobrý.
Prokop Dominik Frant., 1850 Hlinsko; housle prosté, ale správně stavěné; vynikl zvláště kytarami.
Metelka Josef, 1856 Paseky († 1880 t.); syn a žák houslaře Věnceslava M.; nástroje jednoduché.
Veinar Ant., 1858 Hořovice; nástroj krásně pracovaný, klenutí ploché, červený lak
Homolka Ferd. Josef, 1863 Kutná Hora (1842 — 63); bratrovec Em. Adama H., pracoval velice zdařile, jeho nástroje označují zvláště pěkné formáty, pečlivé provedení a sytý, červený lak.
Homolka Jan Štěpán (1800 —1883), bratr Emanuela H. a strýc předchozího, žák Stossův a delší čas (do 1863, kdy převzal dílnu svého bratrovce) pomocník Mich. Webera, pracovník solidní, byť i nedostihl ostatních soujmenovců.
Sitt Antonín, 1863, 1865 Praha (* 1819 ve Valu, v župě Stol. Bělehradu, † 1878 v Praze); žák Schweitzerův, stavěl nástroje vyznačující se krásou práce, ponejvíce dle vzoru Stradivariova a Guarneriova, zlatistým olejovým lakem a půvabným tónem. Jsou v hudebním světě velmi ceněny; oba vystavené kusy byly důstojnou ukázkou jeho předností.
Kliment F., 1865 Brno. Nástroje prosté, jako od následujícího:
Grimm Karel, 1875 Žatec; zastoupen též violou.
Dvořák Jan Bapt., 1890 Praha (* 1825 v Unhošti, † 1890 v Praze); žák Jana Kulika, pracoval velice pečlivě, s láskou, dovedností i vkusem. V stavbě řídil se vzory Stradivariem a Guarneriem, jeho nástroje předčí zdravým materiálem, dobře volenými formáty a ušlechtilým lakem. Byl též dovedným opravovateiem starých nástrojů.
Homolka Ferd. Aug. Čeněk, 1890 Praha (* 1828 ve Velvarech, † 1890 na Král. Vinohradech); syn a žák Em. Adama Homolky, pracoval velmi krásně dle Stradivaria, jeho nástroje jsou vesměs ušlechtilé, ve tvaru, stavbě, laku i úpravě, a vyznamenávají se dobrým tónem.
Houslaři čeští v cizině pracovavší zastoupeni byli: Tom. Zachem, žákem Jana B. Dvořáka, působivším ve Vídni a pra-
covavším vzorně dle nejlepších vzorů vlašských (housle 1870, Vídeň); J. Skoulou (1890, Drážďany), rovněž žákem J. B. Dvořáka,
konečně Urbanem z Kalifornie.
Jak viděti, podávala exposice co možná úplný obraz houslařství v zemích království Českého, pro bedlivého pozorovatele zajímavý zvláště tím, jak toto odvětví, původně pěstované hlavně jen cizími přistěhovalci, ponejvíce z Bavor, znenáhla vymaňovalo se z německého vlivu, až dosáhlo ryze českými pěstiteli samostatného a v každém ohledu znamenitého vývoje, na němž řada současných houslařů nadále zdárně buduje. Spočívala-li již celá výstava hudebních nástrojů hlavně na bedrách Karla B. Dvořáka, byla tato skvostná kolekce houslí úplně jeho dílem a většinou též majetkem. Byla slovem, jímž nikterak nechceme nadsazovati skutečné zásluze, unikem svého druhu.
Otakar Hostinský a Jaromír Borecký.
