Pohled na část Slavínu paedagogického.

Ozdobnou linku kreslil K. Štapfer.

@II@2@Školství u vývoji národa jest činitelem tak důležitým, že nemohlo chyběti ani na výstavě. Máť školství v národě našem, od věků se sousedy svými o zachování národnosti své zápasícím, význam větší než kde jinde. Byly doby, kdy slynulo české školství v celé Evropě, kdy výteční českobratrští učitelé v cizině školství povznášeli — v našem školství nastal pak úpadek, z něhož trvale teprve od let sedmdesátých počalo se povznášeti, při čemž arci mnoho ztrácelo ve svém typickém rázu národním. Nicméně ukázal se na výstavě přece velký význam a vliv školství obecného i po stránce národní. Bylo pak representováno v každém ohledu přiměřeně svému velkému významu. »Školství« na výstavě bylo hledaným útulkem dospělých i mládeže, která tu měla mnoho potravy pro oči své. Ve dvou pavilonech města Prahy, zbylých z výstavy jubilejní, umístěno bylo školství obecné, pokračovací, školy mateřské, dívčí a humanitní ústavy, v turnovském statku v českoslovanské dědině byla jedna světnice staré školy, v průmyslovém paláci vystaven byl nábytek školní; ve dvou amerických pavilonech bylo zastoupeno školství českoamerické, v pavilonu církví evangelických školství evangelické a v pravém křídle národopisného paláce vysoké školy. Školy střední a odborné na výstavu národopisnou se nedostavily.

Odbor školní, který k popudu »Ústředního spolku jednot učitelských v Čechách« utvořil se hlavně z členstva učitelského spolku »Komenský« pro Prahu a okolí, obstaral školní výstavu ve dvou pavilonech pražských, v staré škole a výstavu nábytku školního. Pokud se týká školství obecného, byla výstava tato tak všestranná, jaké dosud jsme neměli; ani na Jubilejní výstavě zemské nebylo tak všestranně, přehledně a vkusně vypraveno, zásluhou pořadatelů věci dokonale znalých, obratných a pracovitých, kteří pro školství na výstavě Národopisné rozsáhlý a důkladný program dovedli nejen sestaviti ale i skutkem učiniti.

Hlavní pavilon školství, nákladem obce pražské obnovený a květinami vyzdobený, již z daleka čitelnými nápisy označoval účel svůj. V středu jeho umístěno bylo museum Komenského, Slavín učitelský, mapy a diagramy o stavu školství a učitelstva, v pravém křídle zastoupeny: jesle, opatrovny a školy mateřské, loutková divadla, hračky, feriální osady, Ústřední Matice školská, tělocvik a hry mládeže, zdravotnictví školní, mravní výchova a náboženství, budovy školní, časopisy učitelské, paedagogická literatura, literatura pro mládež, statistika školní, organisace učitelstva, historická literatura školní, staré listiny úřední, kárné prostředky a památky po starých zasloužilých učitelích; v levém křídle byly vystaveny ukázky pomůcek učebných, učebnic a osnov z jednotlivých učebných předmětů nové školy. V plynárenském pavilonu měly místo pokračovací školy průmyslové, obchodní a dívčí, pak humanitní ústavy.

Paedagogický Slavín. Výstava školská podle přirozeného postupu našeho školství obrala si dvojí úkol: jednak podati historii školství, pokud ji lze především názorem podati, jednak představiti obraz školství přítomného, jak se vyvinulo na základě nových zákonů školských. Z nejstarších dob našeho školství zachovala se nám bohužel jen jména mužův o vychování národní zasloužilých, jejichž snahy namnoze teprve v naší době docházejí náležitého