Před pomníkem Komenského umístěny byly dvě skupiny: nejlepší tlumočník jeho Fr. J. Zoubek a největší paedagog naší doby dr. G. A. Lindner.Na vyšším podstavci byla tu poprvé modelovaná poprsí jejich od Strachovského a pod nimi jejich spisy a literární ostatky. — Kolkolem dvorany pak umístěna celá historická obec vychovatelů českých, rozdělená ve tři pořadí. První pořadí tvořili paedagogové nejzasloužilejší: ze staré doby velký předchůdce Komenského Tomáš ze Štítného, český mučedník Jan Hus, organisátor školství městského Martin Bacháček; z nové doby: obětavý vlastenecký kněz Jan K. Škoda, učitelský publicista kněz Fr. J. Řezáč, zakladatel opatroven Jan Svoboda (v oddělení škol mateřských), paedagogický literát Štěpán Bačkora, skladatel čítanek a básník český Karel Vinařický, plodný spisovatel spisů pro mládež P. F. Doucha, o zavedení českého jazyka do škol vysoce zasloužilý Josef Wenzig (v oddělení historickém), nadšený pansláv a národní oekonom Jan L. Mašek, filosof-přírodozpytec Karel Slavomil Amerling (v oddělení názorného výučování), o tělesnou výchovu a popularisování věd přírodních zasloužilý Filip Stanislav Kodym (v oddělení zdravotní výchovy). Každému z nich věnována jest zvláštní skupina v čele buď s medaillonem od Poppa nebo Čapka neb obrazem ve vkusné kartuši od arch Turka. Mimo to byly tu nápisy v rámu se jménem a datem narození a úmrtí, stručné životopisy v pěkné úpravě typografické od J. Krůty a dra. J. V. Nováka, rukopisné památky v rámech a spisy těchto výtečníků ve skříních a na stolech. Nejbohatší byla skupina Škodova, obsahující velký počet rukopisných prací jeho. — Druhá řada paedagogů ze starší doby: Smil Flaška z Pardubic, Jan Hasištejnský z Lobkovic, Ludvík z Pernštýna, Petr Knížek z Tulechova, Pavel Kr. z Koldína, z novější doby: Jan Filcík, Josef Dastich, Em. Makovička, Fr. Tesař, Lad. Jos. Kováříček, Jos. Bačkora, Jan J. Ryba, J. B. Tomsa, Vacek Kopidlanský, M. S. Patrčka, Tomáš Vorbes, Frant.. Sláma Bojenický, Jos. M. Rautenkranz, Jos. L. Ziegler, Jan Javornický, Aleš Pařízek neměla skupin tak okázalých, hojně však zastoupena podobiznami, spisy, rukopisy a jinými památkami. — Do hlavní dvorany nevešla se třetí řada českých vychovatelův a umístěna byla proto v historické síni. Tam zdobily stěny podobizny zvlášť od F. Ptáka kreslené: Jos. Fr. Šumavského, Jana V. Rozuma. Jana P. Přibíka, J. K. Řezáče, A. Linka (učitele K. Havlíčka), J. V. Michla, V. Vojty Janoty, Ign. Prokše, J. Tichého, J. V. Jirsíka, V. Filipa, M. J. Sychry, F. Pečírky, J. Urbana, F. Daneše, A. Kunce, J. Votypky, Kašpárka, M. D. Machka, F. L. Vorlíčka, A. Truhelky, F. J. Mošnera, E. Hercíka, E. Faulhabera, Hilmara. Dále byly tu vystaveny některé fotografie neb obrazy, zapůjčené příbuznými, jako: J. Brauna, Poklopa, Tomana, Volfa, Bubníka, J. Jedličky, J. Soukupa, V. Bláhy, J. Nerudy, V. Hurta, A. Slavíka, J. Švestky, J. Kopeckého, J. Sluníčka, V. Poustky, J. Auštěckého, J. Jeremiáše, C. Říhy, Vosyky, F. L. Vorlíčka, M. Weinfurta, J. Svobody z Modřic, J. Čapka. Jsou mezi nimi nejen literáti, ale i prostí učitelé, známí jako praktičtí vychovatelé. Měl tu svou podobiznu také Fr. Juřička, první učitel v Mělotíně, který působil 70 let, 2 měsíce a 17 dní a krátký čas před smrtí sám se vymaloval. — S učiteli starších dob zvláště v zemích našich takřka nerozlučně spojen byl pojem znalce hudby, jakož vůbec učitelé nižších škol povstali především z ředitelů hudby chrámové. A tak mezi vynikajícími učiteli značná část má zásluhy také o povznesení umění hudebního, namnoze tak specificky českého, nebo sama náleží mezi skladatele hudební a to hlavně v hudbě chrámové. Učitelé hudebníci došli ocenění svého jednak v oddílu hudebním a při předmětě učebném toho jména (zpěv a hudba), jednak družili se k učitelům, jinak o školu a písemnictví její zasloužilým; i podobizny mužů těch a památky po nich vystaveny byly vedle památek po jiných učitelích.

Historická Síň byla vedle Slavína nejzajímavější a nejcennější částí výstavy. Tolik látky historické ze školství nebylo posud nikdy pohromadě. Také u starších navštěvovatelů těšila se bedlivé pozornosti. Vnější stav školství znázorněn byl na mapách historických: na mapě škol městských za Martina Bacháčka, dále za Josefa II., kdy byla již vyslovena všeobecná povinnost školní, po třetí na mapě z posledních let panování Ferdinanda V. a konečně na mapě z doby před vydáním nových zákonů školních. Mimo to dvě veliké mapy škol král. Českého obsahovaly všecky školy české r. 1791 a 1891.

Z vystavených diagramů bylo lze vyčísti dále vzrůst obecných skol a tříd v Čechách v letech 1795—1894. Před sto lety bylo všech škol asi 2500, nyní 5106 a počet všech tříd vzrostl přes 15.000. Vzrůst učitelstva v Čechách v téže době jest rovněž velký: r. 1795 činil počet jich asi 3300, r. 1894 přes 18.000. Vzrůst žactva v Čechách sleduje se teprve od r. 1859, kdy bylo 630.000 dětí školou povinných, r. 1894 bylo jich přes 900.000. Diagram Ústavy učitelské v Čechách a na Moravě v letech 1880—1894 ukazoval lapidárně význam tak zvané novely školní z roku 1883, nebo po ní klesl počet kandidátů s 2200 téměř na polovinu.

Jak se učilo ve staré škole, bylo lze poznati z vystavené historické literatury předmětův učebných. Náboženství, jemuž druhdy vedle trivia věnováno bylo nejvíce času školního, zastoupeno bylo celou sbírkou katechismů, biblických dějeprav a evangelií od r. 1778, mezi nimiž také jeden rukopisný katechism. Dle Instrukcí a vyloženého rozvrhu hodin dělil se o učení to učitel s duchovním. — Jazyk vyučovací, který za starších dob netěšil se valné péči ve školách, zastoupen byl lístky pro puntičkáře, z nichž jeden psaný učitelem, ostatní byly tištěné, dále kohoutky či abecedními lístky pro abecedáře, pak bohatou sbírkou slabikářů od r. 1755, z nichž některé pro ulehčení obtížného slabikování mají pro jednotlivá písmena obrázky svatých. Dále byly tu malé katechismy, velké katechismy čili »první díl«, jež nahrazovaly čítanky, konečně »druhý díl«, či vlastní čítanka a evangelia. Čítanky (II. díl) vystaveny od r. 1780 a to pro školy »selské« i městské. Selská čítanka sestávala z pěti částí: mravověda v příkladech, kázeňská pravidla, o stavu a umění hospodářském, šlechetnost v stavu selském, uvedení k poznání selského hospodářství. V čítankách pro školy městské kladla se zase váha na stav řemeslnický. Jak patrno, první staré čítanky mnohem více přihlížely ku potřebám