Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 503

CUKROVARSTVÍ.

@II@1@V řadě jiných technických odvětví práce lidské nutno průmyslu cukrovarnickému pro jeho rozsah a důležitost v zemích českých vykázati bez odporu první místo. Poněvadž všechno zaměstnání lidu českého mělo býti na N. V. Č. znázorněno, uznal Spolek českých chemiků v Praze, v jehož lůně sloučeni jsou takořka všichni vynikající odborníci cukrovarničtí, za vhodné, aby tento náš první průmysl na N. V. C. znázorněn byl a to způsobem pokud možno rámci národopisnému přiléhajícím, a věnován byl odvětví tomuto také velký samostatný pavilon.

Vůdčí myšlénku, kterou pořadatelé výstavy cukrovarnické vedeni byli, nelze definovati lépe a určitěji, nežli se stalo nápisem na paviloně cukrovarnickém. Nápis znějící: »Co vykonali Čechové v cukrovarství — vystavuje Spolek českých chemiků« poučoval navštěvovatele, s čím se v paviloně setkati má, následující řádky jsou pak dozvukem k dotyčné kolekci cukrovarnické. —

Na zemské jubilejní výstavě roku 1891, kde cukrovarství také bylo umístěno ve zvláštním paviloně, měl býti pozorovateli zobrazen onen stupeň dokonalosti, na jakém se tehdy nacházelo cukrovarství v Čechách vůbec, tedy bez ohledu na to, zdali předměty vystavené jsou původu českého nebo cizího. Výstava tehdejší zahrnovala v sobě kolekce výrobků surovarnických a rafinačních, krásné a poučné skupiny jednotlivých závodů nebo korporací, historický vývoj přístrojů a strojů, soubor pomůcek v manipulaci užívaných, k čemuž všemu i blízká strojovna velkolepými svými objekty cukrovarnickými přispěla. Všeobecný byl o tom soud, že v tak ladném a úplném seskupení cukrovarnická výstava nebyla dosud viděna ani na proslulých výstavách světových.

Spolkem českých chemiků zvolený komitét, přistupující k uspořádání kolekce cukrovarnické na NVČ., měl pod živým dojmem zdařilé výstavy z r. 1891 úlohu mnohem těžší, neboť jemu mohlo se jednati toliko o vystavení těch věcí, které jsou duševním majetkem Čechů, a z těch, hlavně oněch předmětů, jež přímo nebo nepřímo přivodily rozvoj průmyslu cukrovarnického, kterému jednotlivci a celé třídy lidu věnovali celý nebo část svého, mnohdy dost pohyblivého a klopotného života. V tomto ohledu mohlo tedy jíti toliko o znázornění a vystavení duševní produkce českých cukrovarníků; neboť jedině práce náleží do rámce národopisného. Vše ostatní, kotvící v půdě vědecky zúrodněné, jakožto majetek mezinárodní vymykalo se svou povahou i moderností vytknutému úkolu, ovšem že na ujmu výstavní pestrosti, a muselo býti spuštěno se zřetele.

Okolnost tuto uvedená jest vysvětlením, proč výstava cukrovarnická nesla se více k osobnostem a jich činnosti, méně pak k předmětům a výrobkům průmyslu cukrovarnického a proč nemohla býti vřaděna do moderního průmyslu, který bez ohledu na národopisný ráz předměty své vystavoval, ba i ve způsobě tržních výrobků ke koupi nabízel.

Jest známo, že Čechy byly v Rakousku první zemí, kde již na počátku tohoto století děly se pokusy, směřující k výrobě cukru z buráku. Pokusy tyto však teprve v letech 1810—1814 vedly u nás (Žáky, Čáslav, Liběchov, Chlum, Semily, Žleby a j.) k fabričné, třeba jen rukodílné výrobě. Po krátké periodě pracovní upadla jak v Rakousku tak i sousedním Německu fabrikace cukru z řepy takořka v zapomenutí a teprve zase okolo roku 1830 byla obnovena v Čechách (Dobrovice) a na Moravě (Kostelní Vydří u Dačic) úsilím několika z Německa přišlých odborníků, kteří »umění vařiti cukr« naučili se ve Francii, kde cukrovarství přes všecky nesnáze a nepřízeň okolností udrželo se od dob Napoleonských.

Můžeme říci, že po celé následující čtvrtstoletí, tedy až do počátku let padesátých, bylo cukrovarství v zemích českých ovládáno výhradně dirigenty a »vařičskými mistry« z Německa, částečně i z Francie přišlými, a že teprve potom počínají našinci, z prvu ojediněle, čím dále tím však četněji vstupovati na kolbiště tohoto technického zaměstnání. Jest tomu tedy celkem teprve asi 40 let, co se potkáváme v našem cukrovarství s několika typickými osobnostmi z kruhů českých. Jsouť to techničtí úředníci: J. Pokorný v Oužicích, J. Pfleger v Bělohradě, Gustav Hodek v Židlichovicích, dále inž. Č. Daněk v Karlíně, továrníci Bedřich Frey otec a syn ve Vysočanech, ekonom Ferd. Urbánek v Kvasících a adm. úředník Al. Oliva v Ruzíni.

Toť byl asi hlouček Čechů působících v letech 1852—1855; jména jejich nejen že nezanikla v tom víru praktického zaměstnání, jako jména celé řady jiných našinců, nýbrž každé z nich svým rázovitým způsobem vyniklo ke cti a zdaru průmyslu cukerního, potom stále a stále se rozmáhajícího. Minulo málo let a situace se velice změnila k našemu prospěchu.

Jsme na počátku let šedesátých. Cukrovarství rozvíjí se v Čechách a na Moravě jako průmysl ryse hospodářský, nedostačujíc ještě k uhrazení domácí spotřeby. Pojednou však počíná se rozpínati, zatlačuje přívoz kolonialního cukru, vstupuje na stanovisko velkoprůmyslu, který přebytky své za hranice vyvážeti počíná. Země české, stojící svým zemědělstvím v popředí, nesou se vyššími tužbami, jež záhy stávají se skutky. Rolník přestává se spokojovati s výnosem svých pozemků, zaorává úhory a touže na lepší speněžení plodin, snaží zmocniti se i zisku, vznikajícího spracováním řepy; za tím účelem se sdružuje se soudruhy a zakládá akciové cukrovary rolnické. Tak za intervence zmíněného již J. Pokorného a jeho odchovance H. Jelínka vstupuje v život r. 1863 první akciový cukrovar rolnický v Lužci, jehož řízení ujímá se Janda. A jako tento z oužické školy vyšlý našinec, podobně: Fr. V. Goller, K. Mikula, H. Mikulejský, J. Kodl, J. Hodík, B. F. Gross, Jeřábek a jiní ujímají se stavby, řízení nebo úřadování v nově povstávajících cukrovarech v Čechách a na Moravě.


Předchozí   Následující