hotový výrobek, uvolnil technikům ruce. Padlo obmezení práce difuzní i na něm visící kontingent daňový, vzaly za své neblahé, veškeré obchodní kalkulaci se vymykající doplatky daňové: cukrovarství pak vráceno bylo opět samo sobě. A tak v období nynějším, počínajícím r. 1888, zříme stálé mohutnění našeho průmyslu cukrovarnického, spojené se současným zdokonalováním jedné stanice po druhé. Následkem zveličeného denního spracování řepy zkracuje se trvání kampaně. Leží na snadě, že spracování 70 milionů q cukrovky v zemích českých v krátkém období 8—10 neděl vyžaduje již neobyčejnou technickou vyspělost úřednictva cukrovarnického, v kterémž ohledu stali se našinci i za hranicemi pověstnými a hledanými.

Úspěchy manipulační posledních let děkují práci bez spodia, jež u nás Karlíkem byla zdokonalena a zavedena, k čemuž Čížkovy dvojlisy vhodně přispěly; nemenší pokrok spočívá v ovládání stanic odpařovacích a svařovacích, v úpravě kotelny, práci na centrifugách atd. Dlouhá byla by řada vynálezů a zavedených zlepšení, kdyby měli pouze vyjmenováni byli jejich původci. Abych byl spravedlivým, musel bych připojiti k nim i jména strojíren a v těch působících našich inženýrů, kteří co konstrukteři a rekonstrukteři platnými prospěli cukrovarství službami. Kdož nezná jména inž. Holého, J. Herolda, V. Urbana, B. Maříka, J. Janatky a jiných?

Leč všecky tuto uvedené úspěšné vymoženosti byly by zůstaly, alespoň na čas, toliko majetkem jednotlivců, kdyby vzájemný styk cukrovarníků v odborných spolcích, jakož i jednání, přednášky a referáty v těchto konané a později tiskem vydávané, nebyly se přičinily k jejich zobecnění. Vedle zemského r. 1876 Gust. Hodkem založeného Spolku pro průmysl cukerní v Čechách přispěly k tomu i spolky krajinské. Z těch hlavně východočeský od r. 1869 zdárně působí, přičiňuje se k tomu, aby otázky projednávány byly v jazyku českém.

Ke spolkům těm řadí se též »Spolek českých chemiků«, pracující pro zájmy cukrovarnické hlavně svou cukro-varmickou sekcí. Tato, pořádajíc každoročně svůj sjezd, umožňuje, že výzkumy a zkušenosti mladého dorostu (K. Andrlík, Jos. Cuřín, Jos. a Jan Fričové, Fr. Herles, Fr. Poupě, Fr. Štěrba a j.) docházejí svého povšimnutí a náležitého upotřebení.

A další činitel, v němž jako v zrcadle obráží se dočasný stav cukrovarství českého, jest odborná literatura. Ta byla další pomůckou, kterou vědění, rychle rozšířené, od širších vrstev mohlo býti asimilováno. Již roku 1865 vydáno Cukrovarství v jazyku českém z péra Fr. Šebora, o tři léta později pak počal vycházeti redakcí dra. K. Čecha Časopis chemiků českých, jehož obsah po výtce k cukrovarství se vztahoval. Současně s ním vydával Spolek cukrovarníků východních Čech své Zprávy o valných hromadách.

Po těchto prvotinách přistoupeno r. 1872 k vydávání K. Preisem redigovaného Časopisu cukrovarnického, jenž však r. 1874, neblahou krisí, vycházeti přestal. Teprve když ustavil se zemský náš spolek cukrovarnický, začal redakcí dra. M. Nevole r. 1876 vycházeti jakožto organ spolku »Zeitschrift für Zuckerindustrie in Bohmen«. Pro nepřízeň doby, všeobecnou ochablost, nesnáze finanční, hlavně však z důvodů, aby práce našinců také v cizině známými se staly, vycházel po několik let toliko v jazyku německém. V té době ujaly se Listy chemické českých článků, až roku 1882 potřebě samostatného českého časopisu byly otevřeny dvéře. Od té doby vycházejí nákladem a redakcí Preisovou Listy cukrovarnické, vedle nichž uveřejňují práce a články cukrovarnické i Listy chemické, Časopis pro průmysl chemický, Kalendář cukrovarnický jakož i jiné odborné a denní listy.

Třeba že zmíněné odborné časopisy tvoří dosud jádro literární produkce cukrovarnické, přece můžeme se vykázati i samostatnými, obsažnějšími spisy z péra Diviše, Filipa, Faktora, Hodka, Hořínka, Raýmana, Šebora aj., nepočítaje v to četné cukrovarnické brožurky a ještě četnější spisy rázu cukrovarnicko-hospodářského a národohospodářského.

Celkem tedy řečeno, v širokém okruhu nynějšího našeho průmyslu cukrovarnického není již jediného pole, jež by bylo naprosto zanedbáno. Na všech stranách se již pracuje nebo pracovati počíná.

Nástinem tímto pokusil jsem se letmo naznačiti, jaký kus české práce jest v tom čtyřicetiletém životě našeho cukrovarství utajen. A snésti, a pokud možno zobraziti tuto práci, to bylo vůdčí myšlénkou pořadatelům cukrovarnické kolektivně výstavy. Odborníkům byl poskytnut přehled všeho, co vykonali našinci až do r. 1894; epigonům jejich pak a budoucímu historikovi českého cukrovarství měl býti sebrán materiál, který za jiných okolností opatřiti bylo by věcí zhola nemožnou. Leč také pro neodborníky byla výstava v paviloně cukrovarnickém dost poučnou, a mělo návštěvníkům býti dokázáno, že to byla v první řadě vyspělost české technické inteligence, která cukrovarství u nás i v dobách zlých dovedla povznésti na stupeň dokonalosti, pro niž se stalo i za hranicemi proslulým.

Kéž podaří se jí i v nynějších častých a tvrdošíjných krisích udržeti tento průmysl na stanovisku aktivném, ku prospěchu všeho lidu českoslovanského!

Popis samotného pavilonu a jména všech vystavovatelů zde vypouštíme, poněvadž uvedena byla jednak v hlav. katalogu výstavním, jednak ve zvláštním seznamu »Listech chemických«, kde čtenář najde vše podrobněji. Připomínáme jen, že pro nedostatek místa nebylo lze přidržeti se při pořádání výstavy v paviloně ani chronologického rozdělení, ani technického sestavení; proto byly modely, stroje a přístroje vystaveny nebo seskupeny porůznu, a přihlíženo hlavně k tomu, aby celek lahodil oku a zároveň byl přístupným navštěvovatelům. Na vnitřní výzdobu pavilonu nebylo šetřeno nákladu. Proti vchodu, na mohutném podstavci, vypínala se v bohaté dekoraci čalounově a květinové polychromovaná socha »alegorie cukrovarství«, pod níž rozestaveny byly, jakožto atributy cukrovarnické, hlavní cukerné výrobky, od cukroviny počínajíc, až k nejušlechtilejším cukrům rafinadním. Nad sochou rozvěšené obchodní vlajky znázorňovaly mohutný vývoz cukru ze zemí českých, jak do států evropských tak i zemí zaokeanních.