Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující

přesmyček bývá hojně a někdy žertem jich užívají (štípí dřívat).

Nejsou tu všecky změny označeny, nýbrž jen nejpřednější; pilný sběratel ostatní sám nalezne při práci, zvláště vezme-li k ruce Ge-bauerovu Mluvnici českou pro školy střední.

IV. V tvarosloví vždy označiti: shoduje-li se řeč mluvená s mluvnicí pro obecné školy, načež vzor za vzorem jest podati odchylky. Chláp — 3., 6. p. chlápoj: pl. 1. chlapí, 2. chlápuch, 3. chlápum, 3. chlapách, 7. chla-pama. Vták — pl. 1. vtáky, 6. vtákach atd. (lenoch, rybnik atd.?), dny a měsíce atd.? jak se sklánějí zakončená na l? — správec, kněz, přitel, mlnář? Horažďouce, Budouce? krejčí? — koleno, hnízdo (hnízděti?), sucho? voči? lože, vohniště? vejce, dříví (která na í' jsou ž. r.?)? — moucha, ruka? Krátí některá nebo dlouží v 2. p. mn. č. (3., 6., 7.). — pa-stucha? — košile, skrejš? vánoce? Barča a Mářa—paní? — kost, myš, pec? — mrkev? — kořen, ječmen? — símě (semeno), výmě (vemeno)? — loket? — kůře? Jest slyšeti mateře, mateři? atd.

Užívá-li lid neurčitých přídavných: Von je zdráv — či jen: zdravej? Jak užívá sedlákův, -ova, -ovo etc. a tetin,-ina, -ino? Jak je skloňuje (ve větách)? Jak označuje příbuznost? Které odchylky jeví velký,-á, -é ? její? včerejší ?

Skloňujte ve větách já, ty, on, ten, náš — můj, má, mé (pokud se užívá nestažené mo-jeho atd.); kdo, co, všechen, sám atd.

Jak lid počítá 1—20, a které další zvláštnosti tu má?

Jest u slovesa -ti neb t? Kdy je nést — nest — nýst? Které u ostatních vzorů jsou odchylky? Slýcháte-li nahazuvat, slejchát a p. ? Vypište všecka příčestí na -l a -n (-t), na př. nes, minoul, chodíl, volál a p , umřenej, sebratá a p. Znají alespoň v některém krajinském rčení: »říkajíc«, »volajíce«, »řka« nebo podobně? Znaji-li: uhodiv ho utek.

Označte zvláštnosti u sloves: nesu, vedu, peku, vezmu, mru, kryju — zdvihnu — umím, běžím, chodím, — volám, sázím — píšu — beru — přeju v přítomn. čase (ozn. a rozk. zp.!). — Všimněte si zvl. sloves: moci, dáti, věděti, jísti, býti, míti a jíti.

Které jsou u vás zvláštní příslovky (ku př. teďkodlenc, naprotivá, jenomejc a p.), předložky (zez, popod a p.), spojky (dyžli příde?).

V tomto oddělení III. a IV. vše závisí na hojnosti příkladů uvedených ve větách, neboť jediné ve větě lze uvarovati se omylův.

V. V lexikálném ohledu má býti sebráno co možná nejvíce slov odchylných od mluvy spisovné: 1. významem, 2. zněním, 3. vůbec neznámých. Věc tato na prvý pohled bude se zdáti velmi nesnadná, ale jest jen po jistou míru. Vše přijde na to, jak se jí kde chopíme. Tu vede snad jediná cesta k cíli a ta je určiá a bezpečná. Sepište všecka pojmenování, jež slyšíte od venkovského lidu, a sice přesné dle jeho výslovnosti. To jest popište: statek, stavení obydelné i hospodářská od vrat až na střechu, nábytek a nářadí, nástroje a šatstvo, mužské i ženské, jeho části, stravu a přípravu atd. Popište dobytek, drůbež, jeho jména, potravu, práci při něm; rostlinstvo selské (ne botanické!), náves, kapličku, luka (místní jtména); jména rodinná, příbuzenská; nadávky i mazleníi a lichocení; hry a zábavy, zaříkání atd. Jen při pouhém popise vozu najdete řadu jmen zajímavých; rovněž tak hodiny, kamna, půda a p. U řemeslníka nástroje a práce (výrobky) mají jména česká nebo zkomolená německá, zapište obojí dle výslovnosti.

Sebrati jest slova cizí, pokud je od lidu slyšeti, zejména jsou-li obecně rozšířena. K tomu lze tu i tam zapsati celé rozprávky, písně, říkadla, pověsti a p., v nichž zůstaveno vše tak, jak lid mluví a vyslovuje. V nejistotě jest lépe vynechati, než doplňovati.

Snažně prosím, aby p. t. ctěné učitelstvo a každý vzdělaný Čech, pokud by cítil schop-

nost vykonati část nebo celou tuto úlohu, bez dlouhého meškání nejdéle do konce ferií sebraný material laskavě mi zaslal. Návod tento jest tak široký, že bez nesnáze možno podle něho pracovati a při dobré vůli mnoho vykonati. Příspěvky račte adressovati: V. J. Dušek, prof. v Karlíně, Vinohradská tř. 322.

Napište zvláštní slova: I. zdrobnělá: a) podst. jm.: holčinka, Mařenčinka, ptáčínek-ptáčineček-ptáčíček, dřívčičko a p.; b) příd. jm.: červeňoučkej, bleďoulinkej, malininkatej ip.; c) zájm. samoučkej, všecinká, moje mo-jičinká dušičko! každičkej atd.; d) příslovce hnedlinko, brzounko atd.; — II. zhrubělá: divák (divous), čumák, Mančidlo, Pepoun-pepounovitej atd ; velikánskej atd.; dědoun, babinec a p. V tomto oddělení všímati si jest zvláště, jak si v rodině navzájem říkají.

Podle nahoře označených příkladů sebrati jest vše, co se s nimi jakkoliv stýká, v případě nerozhodnosti vždy budiž příklad zapsán, však se ukáže, kam patří. Při tom račte ihned zapisovati si vše jiné, co se mezi řečí naskytne a nač upozorňují zejména i »Vzorné věty« zvlášť vydané. Zároveň prosím, abyste psali vše jen po jedné straně papíru, nebo lépe na lístky 8 cm x 5 cm. Při tom budiž psáno přesně

nejčkohlejť == teď

Volyně. Manka se im vyhnoula.

Strunkovice.

Dle výslovnosti ni př.: Tedkon výběh Fílp pře dum a votamtuď zaj(s) za p. falářem. Pořádati příklady není třeba, raději vše ihned zasílati, abychom mohli v Praze vykonati bez toho těžký úkol vyhraničovací.

Program odboru pro lidová podání („co lid sám vypravuje") a lidovou literaturu.

Literatura lidová znázorněna bude na výstavě knihovnou literatury, jednající o literatuře lidové a sbírek všeho lidového podání, dále pohádkáři, loutkovými divadly, illustra-cemi a p. Mimo to podán bude diagramy a mapami přehled všech oborů našeho lidového podáni. K tomu cíli potřeba nově sbírati.

a) z lidového podání: 1. písně, 2. podání místní o hradech, pokladech, strašivých duších, bílé paní a p., 3. podání historická o válkách, hrobech, osobnostech atd., 4. podání o neobyčejných bytostech, vodnících, lesních ženkách, pidimužících, čertech, andělech, ohnivých mužích, obrech atd., 5. legendy o Kristu, apoštolech, Bohu, svatých studánkách, zázracích atd., 6. povídky kosmogonické

o původu světa, úkazech přírodních, obyčejných i náhlých atd., 7. vypravování vysloužilců, dělníků atd. ze skutečného života, 8. bajky zvířecí, 9. povídky komické z obyčejného života i kratochvilné historie o městech, městysích a vesnicích, 10. loutkové

i jiné hry, 11. pohádky ve vlastním slova smyslu, 12. přísloví, lidové názvy polí, skal, květin, zvířat a p.

b) z tištěné a psané literatury lidové: 1. dopisy lidu, smlouvy a listiny, 2. knížky modlitební psané a tištěné, 3. sbírky tištěných písní jarmarečních, i zpívaných po vsích i městech (kuplety, sólové výstupy), 4. knížky zábavné, vydávané pro lid (o sv. Genovefě, o rytíři Bruncvíkovi a pod., 5. kalendáře, 6. sbírky pověr, zaklínání, léčitelných úsloví.

Na výstavě samé pak vystaveno bude: a) čtení lidu, b) písemnictví lidu, c) lidopisná literatura celá, d) illustrace k pohádkám, pověrám, písním atd. Loutková divadla předvedou své hry, a povídkáři budou vyprávěti způsobem po venkově obvyklým. Stejnou cenu jako material nasbíraný mají údaje o životě vyprávěčů a statistická data o lidových povídkách z jednotlivých krajů. U každého zápisu nutno uvésti jméno toho, kdo vypravoval, a místo.

Program hudebního odboru.

Hudba zastoupena býti má na výstavě — pokud se strany odboru možno zastoupení to organisovati — především ve skupinách A. a C.

Skupina A. V skupině té, vlastním to jádru celé výstavy jakožto národopisné, bude jedno zvláštní oddělení, které nejlépe by se osvědčilo názvem: Lidová píseň, hudba a tanec.

Píseň lidová v oddělení tom zastoupena býti musí celá, t. j. i textem i nápěvem. Lid nikdy nemluví a nečte své písně, nýbrž jen zpívá. Ostatně i publikace (sbírky) písní i li-teratura o nich namnoze zároveň přihlíží koběma stránkám, slovesní i hudební, tak že s těží lze je od sebe odlučovati.

Hudba samostatná, instrumentální, velmi těsně souvisí s písní, právě tak jako tanec, tak že nejlépe ve spojení s písní budou zastoupeny.

Aby odborník měl bez dlouhého hledání plný užitek z tohoto oddělení a také laik aspoň o prostředcích k bližšímu poučení se zvěděl, je nezbytno, připojiti k výstavě písně, hudby a tanců lidu též literaturu a bibliografii oborů těch se týkající.

Dle toho obsahovalo by toto oddělení:

I. Píseň. 1. Nejstarší zápisy lidových písní světských, textů i nápěvů, a sice originály, faksimilie, fotografické snímky, opisy nebo otisky. 2. Stará píseň duchovní (česká), která povahou svou vlastně byla lidová buď původem, buď rozšířením svým. Tudíž: Kancionály psané i tištěné. 3. Světské písně čašové, tendenční atd. dob pozdějších. 4. Píseň lidová (světská) XIX. století, t. j. v našem věku zpívaná, třeba původem starší. Zde především: Sbírky textů a nápěvů tištěné i po případě rukopisné. Též: Podobizny, autografy atd. sběratelů — především K. J. Erbena, Fr. Sušila (všeliké jiné památky, relikvie atd.). 5. Statistika a topografie písní, jejich historie a genealogie, souvislost nových se starými atd. (Tabelly, diagramy, mapy atd.) 6. Kramářské a tendenční písně XIX. století. Hlavně tisky, po případě rukopisy.

II. Hudba nástrojová: 1. Sbírky, zápisy původní i tisky a novější vydání. 2. Nástroje: originaly nebo vyobrazení atd.

III. Tanec. Sbírky popisů, vyobrazení atd.

IV. Odborná literatura o českoslovanské písni (textu i nápěvu), hudhě i tanci a sice co možná úplná, i cizojazyčná.

Skupina C. Obě oddělení »Hudba« a »Divadlo« musí býti umístěny vedle sebe, protože zpěvohra k divadlu náleží tímtéž právem do oddělení divadelního jako činohra; na druhé straně pak nelze ji odloučiti od hudby — nezbývalo by, než vystavovati ji dvakráte, kdyby hudbě a divadlu vykázány byly místnosti oddělené.

Týž poměr však jest mezi činohrou a divadlem na jedné a činohrou a literaturou na druhé straně.

Hudba v Čechách a její děpisný rozvoj: obsahovalo by tudíž minulost a přítomnost umělé hudby v Čechách; lidová hudba jen tam, kde souvislost toho vyžaduje, byla by zastoupena ukázkami doplňujícími. Vlastním výstavním předmětem má ovšem býti hudební umění národa českého, ale němečtí skladatelé v Čechách zrození nebo působivší nemohou býti pominuti na dobro, jednak proto, že zejména v dobách starších rozlišování umělců dle národnosti nebývá vždy snadné, jednak zase proto, že zapotřebí jakési úplnosti u vylíčení povšechného obrazu hudebního ruchu v Čechách, aby bylo viděti, jak obě národ-nosti na poli tom závodily a jak jsme byli my Čechové netoliko v držení rozhodného vrchu číselného, nýbrž i samostatnosti umělecké nabývali.

1. Nejstarší doba (až asi 1420). Notové zápisy originalní, faksimilie, fotografické snímky.

2. 1420—1620: vedle duchovní písně jednohlasé rozvoj polyfonie. Skladby rukopisné i tištěné.


Předchozí   Následující