a příbytků lidských vyhledávaly (Martin, Mikuláš, Lucie, Matičky Boží, Tři krále.)*)

Církev, která v tu dobu položila jmenované svátky, sama bezděky působila, aby se průvody s koněm seskupily právě k těm svatým, kteří na koni se zobrazují, nebo dle zbožné pověsti z daleka přišli, jako svatý Martin (příjezd na koni, na bruně), sv. Mikuláš, v období vánočním poutníci k Betlému a v době sv. Tří králů, až do odchodu »veselosti«, kterou průvod masopustní představuje.

S představami těmito, založenými na legendách křesťanských o návštěvě světců, splynuly a vzájemně se doplňovaly i podporovaly prastaré tradice o přestrojování se ve zvířata. Vhodně Máchal připomíná, jak k starodávným zvykům, hrám pohanským, jež se v období slunovratu zimního ročně opakovaly, patřilo také rozmanité přestrojování jako v koně, býka, tura, medvěda, jelena, kozla a pod. Začátkem adventu (Martin, Mikuláš) zahájeny tyto obchůzky světců se zvířaty (kůň nejčastěji), doba masopustní povolila uzdu bujnostem v době Tří králů a veselosti při těchto obchůzkách vyvrcholily v posledních dnech masopustních, kdy obchůzky, přestrojování, zakuklení ve zvířata byly popelcem zakončeny. Není divu, že tu vzniká směsice maškarních průvodů, které s výpravou skvělou pořádají se stejně hned na Mikuláše, jako by masopust proudil nevázanou bujností, hned na Tři krále a s rozpustilostí největší v masopustě.

Co tu líčíme, pomalu už nebude ani pravda. Zahynuly tyto zvyky a zábavy a skoro všechen další popis zakládá se jen na pamětech lidí starých, nade hrobem. Až někdo po letech bude čísti tyto naše zprávy o klibně, o perechtě, o brůně, zamyslí se, povzdechne, nemaje již ani potuchy o těchto zábavách: Bývávalo, bývávalo . . . není!

Hlavně jihočeské lidové podání zná dnes Perechtu jakožto kobylu, upravenou z plátna, klibnu (viz další), jež v době vánoční a masopustní obchází po staveních. Lidové podání severočeské a moravské zachovalo pod názvem Perechty, Šperechty představu ženy obludy, která obchází a hrozí přástevnicím, které ve čtvrtek předou, dětem, které se nepostí, nebo jsou nezbedné. Rozeznáváme tedy Perechty (Peruchty), příšerné postavy, obcházející a strašící, a Perechty, maškary přestrojené za kobyly.

Zastavíme se hned u jména.

V západní Evropě, zvláště u Němců, personifikován byl svátek tří králů (Berchtentag) jako nadpřirozená bytost Berchta, Perchta, která jest známa i Slovanům s Němci sousedícím.**) V Čechách sluje Perchta,