Pereehta s sebou žádné kozy, a nemají při tom také žádné děvečky. Když přijdou za dvéře, vejde ten voják, co vodí kobylu, do světnice a řekne: »Pane hospodáři, máte-li tady místo pro mého pána a jeho koně?* Když hospodář řekne, že ano, voják skočí ke kobyle a praví: »Tak pojď, vraný!« Kobyla vesele zařejhtá a jde do světnice. Voják, co sedí na kobyle, někdy uctivě, někdy přísně hovoří k domácím podle toho, u koho je to, a co tam dělají. Vidí-li na př., že někdo ve světnici plete košťata, třeba řekne: ^Poněvadž pletete košťata, budete zavřen 40 dní v hostinci u pana J. V., hostinského v S . . . . »Když přijeli do stavení obecního strážníka, který se jmenuje Železný, jezdec pravil: »Za velikou čest si pokládám, že máme v Sepekově železného strážníka, což se nám ještě nikdy nestalo.« Tak něco u každého řekne: něco jiného u krejčího, něco jiného u obuvníka a p.

Před rokem 1889 nebyla zábava s klibnou v literatuře české známa. Téhož roku psal jsem Staročeské výroční obyčeje a tam jsem upozornil na masopustní, Tříkrálové obchůzky s klibnou, jak zachoval zmínku o klibně Jungrnann ve Slovníku: »Klibna, maškara, příšera slonu podobná, s nížto ten den před Třemi králi se chodilo; postaví se jedna osoba zrovna, majíc v ústech něco podlouhlého, co by zuby a nos představovalo, druhá osoba se za první sehne, hlavu svou za její záda kladouc, a vše se jakousi plachtou přikryje.* K tomu jsem r. 1889 připsal: »Zmiňuji se o klibně proto, že jinde jsem o ní nikdež nečetl, ani u Hanuše, ani u Krolmusa, ale dobře se pamatuji, že za mého dětství v rodné vesnici v Táborsku (Kostelci nad Vltavou) chodívala chasa s klibnou, od Jungmanna popsanou. Pokud jsem se ptal těch, kdož si všímají prostonárodních zvyků, neví o chození takovém nikdo. Zapisuji tedy tento zvyk, aby se nadobro neztratil.* Nenadal jsem se, že zmínka moje zachrání starobylý obyčej nadobro před zapomenutím.

Přítel prof. J. Soukup horlivě se ujal pátrání po tomto zábavném obřadu. V Českém Lidu II. sebral slovanské i cizí zprávy o obdobných obchůzkách. Popis klibny podal podle zprávy J. Bláhy z okolí Krásné Hory, tedy nedaleko u naší vsi Kostelce. Obyčejně dva nebo tři chudší lidé chod! s klibnou, kobylou. Jeden nosí klibnu po vsi, druhý jej vodí, spolu nosí sebrané obilí, nebo mu pomáhá třetí. Klibna jest takto ustrojena: dosti dobře napodobená koňská hlava s krkem, obé z domácího plátna a pěkně slámou vycpáno. Tuto larvu nasadí si člověk na hlavu jako přílbici. Aby viděl, jest v krku koňském opatrně udělán otvor pro oči. Kromě toho musí ten, který má klibnu nositi, opatřen býti výtřasky, dřevěnými vidlemi k vytřásání slámy, sena, které si dá upraviti tak, že rohy na ramena připadnou a tam se řádně připevní. Potom přišije se k té části krku velký kus plátna, jednak aby splýval, jednak sahal přes výtřasky. Takto přistrojenou kobylu podoby příšerné vodí někdo na provaze, nebo ji honí. Po domech dostávají trochu obilí. Za vsí se klibna svléká