hoch. Přiváže si ke kozí hlavě plachta a pod ni se schová. Za ním jde žid a židovka. Žid má pytel na zádech, místo kabátu obrácený kožich, má dlouhé vousy. Židovka má šaty jako obyčejná ženská a na ruce má mošnu. Za ní přijdou ještě dva kozlíci. Kočí křičí »HijéU, šlehá kobylu bičem. Kobyla skáče. Kočí prodává ji hospodáři: »Kupte si ji, pantáto! Já bych ji neprodal, ale nemám jí co dáti. Ona i hřebíky žere, takovou kobylu nikde nekoupíte.« A při tom jí potřepá. Ale jak na ni někdo jiný sáhne, kobyla kopá, kočí ji potřepává, ale kobyla začne kopat ještě více. Kočí řekne: »Je moc bujná* a provádí ji po světnici. Žid a židovka prodávají nitě, tkaničky a vyndávají na stůl z pytle a mošny řezanku a seno. Při tom říkají: »Panímámo, takové pěkné nitě, a tak lacino vám je dávám.« Kozlík skáče, a kde koho může, trká a bečí. Když odcházejí, kobyla dupe, kočí křičí »hijé«, kobyla zvoní, kozlík se ještě několikrát vrátí někoho buenout a pak jde za klibnou.

Jako chodí v období od Mikuláše do Popelce v Jihočesku klibna, tak chodí a podobně, ač ozdobněji a nákladněji, v téže době v severních Čechách, hlavně v Podřipsku, o Mikuláši, s Třemi králi a s Bachusem brůna, přestrojená kobyla, netvor s podivnými rohy, příšerný, na postrach. Zásluhu o zachování těchto pamětí o podřipské brůně má prof. Karel Rozum, který v Českém Lidu XVIII. a XIX. sebral mnoho aového a zajímavého podáni lidového o brůně.

Brůna chodila na Podřipsku v každé vesnici před sv. Mikulášem ten večer. Vycházela bud1 sama, aneb se připojila k druhým voračkám (maškarám) v počtu až dvanácti. Strašily, obveselovaly děti a dračky a na konec dárky podělily. Brůna v téže podobě též vycházela s průvody maškarními na ostatkové dni masopustní. Představovala obyčejně bílého koně; podobala se někdy žirafě, velbloudu, koze nebo beranu.

Tento poslední model získal prof. Rozum pro podřipské museum z Keblic. Muž v nakloněné poloze s přehozeným, obráceným kožichem neb houní držel na delším bidle nastrčenou dřevěnou hlavu, potaženou ovčí kozí. Rohy byly bud! beraní neb kozí. Spodní čelist se pohybovala jako páka osou v bidle a visela svou přední tíhou dolů, nechávajíc taklo tlamu stále otevřenu. Přitažením provázku na zadní části páky upevněného se tlama zavírala. Horní i spodní čelist měly dokola zatlučené železné hřeby, jež při nárazu šeredně zacvakly. Uvnitř byl červený jazyk soukenný připevněn. Takto ustrojená brůna, někdy i pod jménem pe-rychta, chodila s metlou po staveních. Vystrašené děti se při objevení ihned modlívaly, začež je brůna obdarovala, sypajíc na podlahu cukrovinky. Při obchůzce pronášela dusivým hlasem: Modli se, rozpárám tě na břiše.

Brůna se účastnívala masopustního průvodu, a to v r. 1881 naposledy z Keblicích. Roj maškar procházel obcí okolo 10. hod. dop., do-