nějakou šišku do mošny položila. Dostávali též čočku, hrách nob obilí a groš do pokladničky. Za stálých šprýmů a dovádění přešli všechny statky vesnice. Z drahé strany za Labem, kam chodívali o masopustní úterek, si přiváželi dodatečně i války dříví, tak že měli na dlouhou dobu palivo. Tato obchůzka se nikdy nedružila s maškarami, výprava byla samostalná.«

V Doksanech brůna bývala též samostatně vypravena o masopustní úterek a to naposledy před 15 léty. Za uzdu ji vedl nastrojený kočí a majitel pán šel s nimi. Na brůně seděl vycpaný paňák, kterému říkali Emánek. Laskavostí p. V. Macasa, ředitele velkostatku, byla tato brůna objednána u bývalého účastníka těchto výprav, p. Jindřicha z Hrdlí, a dodána do Národopisného musea na Smíchové. Brůna je podobně upravena jako z Ghvalína, jenže bohatší o fáborky a jiné barevné drobností celek oživen vycpaným jezdcem. Kočí ji vedoucí byl oděn kazajkou; kalhoty sahaly do punčoch'; na střevících byly mašličky, cylindr na hlavě a a obličej silně pobarven. Řada papírových knoflíků přilepených zdobila ještě punčochy. Majitel pán měl červenou vestu, černý kabát, červené kalhoty ze ženské sukně dole zdrhlé, střevíce s mašličkami. Na hlavě fez se střapečkem neb čapku s pérem, brejle papírové, vousy (kebek) i kníry přidělané, v ruce rákosku. Prodával a uváděl brůnu — u kováře chtěli ji okovat. Táškařívalo se podobně jako v Chvalíně.

V Nížebohách na konec masopustu vybrán silný, vysoký muž a oblečen za brůnu. Brůna chodila po čtyřech, přes ni přehozena byla plachta režná, různým třepením ozdobená. Na povrch plachty našity střapce, pentličky a rolničky, aby to hodně chrastilo. U krku zavěšeny zvonce. Muži, jenž bránu představoval, byly strčeny za krk vejtřasky, jichž dva konce vyčnívaly nad hlavu; tvořily uši koňské hlavy, která zrobena byla z pytle vycpaného slámou. Na hlavě namalovány oči a tlama; vzadu k plachtě přišit ohon z koňských žíní. Aby nemusila prý po holých rukách choditi, a aby hlava se zvýšila, měla v ruce vysoké, dřevěné špalíky, které za chůze silně klapaly. Jezdec na brůně a ten, jenž ji vodil, byli středem masopustního průvodu. Za jízdy prováděny byly různé taškařice; brůna mrskaná vyhazovala a často jezdce shazovala. Milodárky vybíral jezdec do pokladničky. V průvodu kráčel běhoun, ženich s nevěstou, pytlák, kominík a baby v bezedné nůši, bručivý medvěd v hrachovině s medvědářem, jenž frkal na dřevěnou trubku. Brůna chodila také v průvodu s Mikulášem, ale bez jezdce. Když se děti strachem schovávaly, říkalo se: »Však ona vás brůna vyčuchá.« (V Hrdlech chodívala brůna v průvodu tří králů; dárky se jí kladly na hřbet jako mezku). Později byla brůna upravena z lavice, pod kterou dva muži vlezli a tak ji nosili; byl to pohodlnější způsob prvého. Hlava brůny byla vždy hodně veliká a kývala nahoru a dolů.

Brůna v Ředhošti chodila vždy s dvěma Mikuláši. Měla na sobč obrácený kožich a v rukou vejtřasky, k nimž byla přidělána hlava podoby koňské neb jiného zvířete: rohy těch vejtřasek tvořily zároveň uši. Večer před sv. Mikulášem se konala obchůzka.