rozprávět a napomínal ji k poslušnosti, vyskočil si i na ni. Chvíli ho klidně brůna nesla, ale v tom bac! Žid spadnuv s koně, potácel se po po zemi; naříká, běduje a utírá sníh se sebe. To bylo nějakého smíchu

Obr. 41. Brůna z Chvalína. Kreslil prof. Karel Rozum.

a křiku diváků — mezitím brůna rejdilalkok-m. Co mu za tak bujného a mrštného oře zkušenější nabízeli, lze si pomysliti. Hned v prvém statku ho také hrdě prodával za tři až čtyři sta zlatých: jelikož se přece nemohl stran ceny dohodnout, opustil statek, když mu byla panímáma