bodré venkovany. Ve veselé náladě přešel průvod celou ves až k poslednímu domku; zde se všickní obrátili a zamířili k nejbližšímu statku. Bruna si vypůjčila od kominíka koště a bušila tak dlouho na vrata, dokud někdo neotevřel. Jakmile se vrata otevřela, vjela brůna do dvora a ostatní maškary a hudebníci šli za ní. Zde se rozestoupili kolem brůny, která až k samotnému prahu se přiblížila, počínajíc svou obvyklou písničku zvučným hlasem zpívati: Já brůna na tom koni byla jsem též tady loni, t tom krásném statečku dobře je, panečku. Dostala jsem tady šišky, byly velké jako dížky, letos taky zde dostáném a pak dále zase půjdem. Po tomto zpěvu začaly hudebníci hráti a všechny maškary vesele vyskakovaly a křepčily. Mezi tím vložila hospodyně jedné maškaře do nůše několik šišek, které s poděkováním tato přijala. Hudba přestala hráli, a brůna vyjela za tropení všelijakých žertů ze vrat a za ní vycházeli ti ostatní. Ubírali se dále k druhému statku, kde své představení opakovali. Když obešli celou ves, měli nůši plnou šišek. V hospodě se svorně rozdělili; brůna arciť měla větší podíl za své zpívání. Tato obchůzka s brůnou konala se každým rokem až do úředního zákazu. Za našich časů, končil vyprávěč, je již málo pamětníků, kteří brůnu vidívali, a ještě méně těch, již za brůnu byli zvoleni.

Na masopustní ostatky v pondělí a úterý chodil domkář s brůnou ve Chvalíně a po vůkolních vesnicích; i za vodu se ubírali do Černěvse, Chodoun a Lounek. Průvodčí byl přistrojen za žida a vodil brůnu (kobylu, šimla) na oprati; ukazoval ji, tropil s ní žerty a nabízel ji posléze ku prodeji. Měl na sobě košili sahající až ke kolenům; bouřka (cylindr) s husí, počerněnou peroutkou, nebo homolatá čepice s fáborky kryla hlavu; počerněná koudel neb žíně tvořily plnovous, který se provázkem uvázal. Na ruce nesl košík slaměný na dárky (šišky), v druhé ruce měl bič s opratí. Brůna se takto upravila: Prkno lavice se na vrchní ploše potáhlo volně plátnem a mezera se vyplnila slámou nebo senem; byl to liřbet kobyly. Vejtřasky s hlavou koně se připevnily k čelu lavice, zadní nohy se někdy vyndaly. Hlavu tvořil podlouhlý, starý košík neb plátěný pytlík vycpaný slámou, senem i hadry; vejtřasky se prostrčily, hroty se posily též plátnem, vyčnívaly jako uši. Z okraje sukna (šlaků) urobili ohlávku, oči a lysinku (plosku) namalovali. Druhý chasník se prohnul, položil lavici na svá záda a zachytil oběma rukama přední nohy. Aby si záda při pochůzce neotlačil, vycpal si dotyčnou část prkna též vespod. Celek se přikryl poslamkou tak, že mohl chasník mezi splývajícími okraji před sebe viděti. Ohon brůny byl z koudele. »Je tomu tak asi padesát let- (vypravoval mi rolník p. Frant. Tachecí), co se naposled připravovali oba domkáři z Chvalína na obvyklou, každoroční obchůzku s brůnou. Vinopal (obecní ponocný) dělával žida a chasník Truksa brůnu. Celá ves a hlavně omladina dychtivě už ráno očekávala jejich příchod. Však se tamhle kmitli a o překot se to k nim hnalo. Brůna vyhazovala a hle! Náhle z čistá se vysmekla a pádila ku předu. Žid spráskl ruce, otáčel se zděšeně a úpěnlivě volal: »Chyťte ten khůň, chyťte tha khobyle! Všechno za brůnou a žid za nimi; dohonili a zastavili brůnu. Žid s ní počal