Bruna z Dušník dle sdělení pí. J. Škodové a p. J. Kozáka. Na lavici se položil pylel nacpaný slámou a přivázal se k ní. Hlava bylá upravena jako ve Chvalíně a posila bílým plátnem, též uši. Kolomazí namalovali oči, nozdry a hubu; na krk přišili žíněnou hřívu a na' konec trupu žíněný ocas. Tělo i nohy se pokryly prostěradlem, na hlavu posazena uzda. Pod lavici vlezl muž, jenž ji pak měl na zádech nositi. Rukama^ držel přední nohy. Brůnu takto upravenou, pro Národopisné museum v Praze upravil p. J. Kozák z Dušník, který sám s ní chodíval. Bruna měla míti podobu koně; zadek býval často přihrblý. Vousatý žid s bičem v ruce, vedl přichystanou brůnu na oprati. Jednu nohavici svých koženek měl v botě, druhá byla volna. Oděn byl černým, dlouhým kabátem se založenými rohy jako u fraku. Na hlavě měl klobouk se širokou střechou na třech místech vzhůru přeloženou. (Říkalo se tomu na na tři fáeky.) Za kloboukem trčelo křídlo z husy, oěerněné, a z nohavice visel kus bílého hadru. Zástup maškar seřadil se kolem brůny a celý průvod vyšel z hospody, doprovázen hudbou. V bujné náladě vykračoval tu mládenec s družičkou, ženich s nevěstou, žid s brůnou, pyl lák, kominík a poběhlík. Obešli několik stavení a za všelijakého taškaření vybírali a odříkávali: »Panímámo, dejte šišky a koblišky, s kobylou jedem', než vy jednu upečete, my už tady budem'!« Dostávali šišky i něco na penězích, též dávky žita. ječmene, ovsa a pšenice. U rybníčku se počala z nenadání brůna otřásat a upadla. »Foj, foj! Hona je huščena (určenu, uhranutá),* volal ustrašeně žid a honem ji kropil a utíral svým hadrem. Však měli s ní práci, on i poběhlík, než ji postavili. Sotva ale, že byla na nohou, vzpínajíc se plašila a uháněla dál. »Hou, prr, hou, houU bylo slyšet a vše za ní běželo s křikem a smíchem, až ji zase dohonili. »Foj, foj, foj! maličká, co si se tak vzhlupila?« chlácholil žid bujnou brůnu a prodával ji divákům. Kupců bylo dost; zkoušeli ji všelijak, sedali na ni, ale podávali příliš • málo. =Sto zlatých stojí then khobyla, phantáto,<; vedl žid svou, až se konečně celý proud obrátil zase k hostinci, kde brůnu uvázali ve stáji. Ale i odtud někdy vyběhla, než byla prodána. Přihodilo se též, že pro samé zkoušení ji rozlámali a pak z hostince odnesli. Radovánky trvaly až do noci za křepčení, zpívání a pití. Tak se bavívali na masopustní ostatky až do r. 1884 v Dušníkách.

Ještě před desíti lety provozovala se na Netolicku *) lidová hra, takzvaná »chození s koníčkem«. Hra ta se provozovala o masopustě a provádělo ji 9 osob a 6 hudebníků, po případě více. Byly to: Pán (měl přiměřený oděv, čáku a šavli). Tyrol (v haleně a klobouk s peřím). Kůň (jehož představovali dva, nesouce koňskou hlavu a tělo). 3 židé (machoule, měli strakaté šaty, třírohé klobouky a škrabošky), medvěd (byl celý kozí