pošitý, měl škrabošku a hůl) a bába, tancmajstr. Byla upravena tak, že osoba představující ji vlezla do nůše beze dna, kterážto nůše se pak tak vysoko vyláhla a obšila, že nebylo viděti nežli nohy; před nůší tou byla ze slámy vycpaná a oblečená bába. (Srv. vyobrazení z r. 1741 na str. 61.) Společnost tato si dala na počátku masopustu někde dostaveníčko a vypravila se pak do vesnice, v které chtěla se svými představeními začíti. Když přišli do vsi, šel nejdříve pán s Tyrolem vyžádat si povolení k starostovi obce, a dosáhnuvše toho, oblékli se všichni a připravili se na pochod do vesnice. Při tom pán »komendíroval«: »Nejdříve, páni muzikanti, zahrajte mi pěknej kousek marše, celým frontem odmašírovat, marši* Na návsi, kde nastala vlastní produkce, se zastavili, a na opětné kommando pánovo: »Tak, páni muzikanti, zahrajte mi pěknej veselej kousek pro mého šimla«, tancoval kůň nemotorně v kruhu tam utvořeném.

Druhé číslo měli židé. Na opětné kommando, aby hudba zahrála pro machoule, začali tři židé skákati proti sobě. Pak si vzali šimla, jeden z nich si na něj sedl, však sotva že tam vylezl, šiml padl, a pán šel a zdánlivě žida probodl. Žid zůstal ležeti, a ti dva druzí židé šli, přinesli nosítka, naložili ho a chtěli ho odnésti. Při zdvihání nosítek stáli však zády proti sobě, a proto táhl jeden sem a druhý v opačnou stranu. Jak se tak tahali, žid na nosítkách vyskočil a utekl, což ti dva pak k svému velikému překvapení zpozorovali.

Další číslo měl Tyrol s medvědem, kterému zase na kommando pánovo hudba hrála. Tyrol vzal medvěda (pajácu) a tancoval s ním; pak ho nutil slovy: »Pajáco, stúpaj«, a šlehal ho bičem, aby se stavěl k holi na zadní nohy. Medvěd při tom silně bručel a sápal se po Tyrolovi, začež byl opětně bit. Potom tancovala při hudbě tancmajstrová (bába) opět za povelu pánova a po jejím výkonu pán komendíroval: »Tak, páni muzikanti, zahrajte pěknej veselej marš pro mne a celou obec*, při čemž se odmašírovalo do některého stavení. Potom se herci ti svlékli, a chodili ve svých šatech po vesnici vybírat; vzali vše, co kdo dal, jako obilí, mouku, maso a chléb.

Druhé, trochu změněné představení bylo pak večer ve světnici v hospodě. To začínalo opět povelem pánovým: »Tak páni muzikanti, zahrajte mi pěknej, veselej kousek pro mého šimla.* Ten přišel a zatancoval trochu; mezi tím přišli tři židé a ptali se pána, je-li ten šiml na prodej. Pán odpověděl, že ano a že stoji 300, což se jim zdálo mnoho. Smlouvali tedy chvíli, když však pán ničeho neslevil, tak si plácli a ptali se zase, co že ten kůň žere. Když se dověděli, že oves a seno, tak přinesli opálku ovsa a dávali mu žrát, drželi však opálku u ohonu; na upozornění pánovo, kde že je huba, přidržovali mu opálku k hubě. Šiml však jim opálku vyrazil, židy porazil a utekl dveřmi ven.

Po.malé přestávce řekl opět pán: »Tak, páni muzikanti, zahrajte mi pěknej, veselej kousek pro moje machoury (židy).« Židé začali proti sobě komicky skákati, ale v tom přišel čtvrtý s rancem na zádech. Tito hned ho uvítali a ptali se ho, kde žil, načež on, že není ani šyec ani krejčí, že nikde nešil; dále se ho ptali, kde chodil, načež on, že žádného