novodil. Pak se tázali, kde vandroval, a tu on, že byl v Leipciku, Maj-

landu, a jinde-------a co prý odtud přinesl nového, na to on, že pěkné

zboží, jehličky, špendlíčky a jiné zboží. Chtěli, aby jim ukázal, a když on nechtěl, chytili ho, porazili a prohlédli mu ranec; po prohlédnutí všeho svázali to zase do rance a dali mu jej opět na záda. Potom začali všichni 4 tancovati, načež pán šel a vyhnal je s vytaženou šavlí, při čemž se žid s rancem opozdil a pánovi ranec hodil na záda.

Pak přišel Tyrol s pajácem (medvědem). Pajác tancoval a vytrhl se vždy a vskočil mezi ženské, při čemž bylo ovšem mnoho hluku. Pak tančila tancmajstrová (bába) a po jejím výkonu přišel sedlák. Při tom bylo ticho, jen vždy některý muzikant zapiskl; sedlák se díval, až přišel ke stolu, tu je teprve uhlídal a s nimi se vítal. Po té se jich ptal, co to mají za muziku, k čemuž oni, že nemají posvícení a že jsou zde již 3 dni. Tu si dal sedlák zahráti: »Až se bude u Nymburka suchá lípa zelenat* atd.; ale v tom přišla jeho žena a tahala ho domů, že děti pláčou a že nemají chleba. On jí odvětil, aby šla domů a dala jim tedy koláče, při čemž ona se dala do pláče. On jí připíjel, ona mu plácla do džbánku. Pak se jí ptal, jestli by tancovala, a ona, že ano, pakli něco umí; i objali se a tančili spolu. Když obtančili jednou kolem, selka mu utekla a on šel před muziky a dal si hráti. V tom přistoupil k němu pán, šťouchl ho a ptal se, má-li nějaký ausweisung? Sedlák se ohlédl a povídá: »Ausweisung? — Tady je. To jsou dvéře.« Tu pán po té: »Když nerozumíš, tedy vandrpuch.« I vyndal sedlák nějaký starý kalendář, hodil jej pánovi na hlavu a utekl.

Pán pak řekl: »Tak vám, lidičky, děkujeme, co jsme chybili, to nám odpusťte, a vy, páni muzikanti, hrajte pro celou společnost.* Tím byl program vyčerpán, a chasa dala se do tance. Hra tato se provozovala na Netolicku v obcích: Elhenice, Babice, Ghvalovice, Chrášťany, Němčíce, Rabín, Petrův Dvůr atd. Účastníci té výpravy vyšli v pondělí a vraceli se v sobotu domů, aby se o týdenní výdělek rozdělili a sobě přes neděli odpočinuli. Veškeré výlohy uhrazovaly se z čistého výtěžku, tak hlavně opatření a udržování krojů, oprava hudebních nástrojů a podobně.

Názvy klibna, brůna bývají nahrazovány v některých krajinách vlivem místních tradic jmény: šimla, lucka a nejčastěji kobyla. Strojení se řešetem, s koňskou hlavou bývá stejné i doba táž, to jest od Mikuláše do Popelce.

»Šimlu« pořádají v Budějovicku, na př. v Roušíně u Kremže*) oma-sopustě chasníci některé vesnice a obcházejí s ní po sousedních vesnicích s hudebníky. Přinesše do krajního stavení ve vsi vše potřebné, přistrojí šimlu. Šimlu představují dva silnější chasníci, jsouce pokryti • plachtou. Přední drží vzhůru napodobenou koňskou hlavu. Husar sedne na šimlu a vyjíždí na náves za zvuků hudby. Na volném prostranství sleze husar